O dohodě mezi Mercosurem a EU se začalo jednat poprvé v roce 1999. Jednání následně zintenzivnila v roce 2010 po světové hospodářské krizi, do současné podoby se dohoda dostala v roce 2019 po 38 kolech jednání.

Pro EU se jedná o největší obchodní dohodu vůbec. Pro Mercosur je to důležitý krok z mezinárodní izolace, když dosud má navázanou spolupráci s Egyptem, Izraelem a Palestinskými územími a Čínou.

Dohoda odstraní 91 procent cel pro produkty EU v zemích Mercosuru. Opačným směrem je rušení cel ještě lehce vyšší. Odbourávání cel má probíhat ve fázích v průběhu čtyř až deseti let podle oblasti, v některých případech během 15 let.

V současnosti má Mercosur vůči EU v některých oblastech cla i výrazně vyšší. Například současná cla u automobilů jsou 35 procent. Zároveň však stále zůstanou jisté regulace zachovány, například řada zemědělských produktů podléhat systému kvót.

Podle ministerstva průmyslu čeští vývozci čelí až dvojnásobnému zatížení, a to i netarifnímu, které dosahuje téměř 50 procent hodnoty zboží. Dohoda by ho měla postupně eliminovat.

Právě průmysl dohodu oceňuje nejvíce. „Obchod se zbožím a službami mezi EU a Mercosurem v roce 2022 dosáhl více než 159 miliard eur a oboustranné investice přesáhly 380 miliard eur. Tento rozsah hospodářského partnerství potvrzuje strategický význam spolupráce mezi našimi regiony,“ uvedl k dohodě prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

„Po uzavření dohody dlouhodobě voláme – pro Čínu a další mocnosti, které jsou v regionu aktivní, to bude jasný signál, že EU zůstává klíčovým hráčem na poli globálního obchodu. Evropská unie může naplnit své závazky v oblasti ambiciózní obchodní politiky a nadále a ještě efektivněji prohlubovat vztahy s tímto strategickým regionem,“ dodal.

V automobilovém průmyslu by se podle analýzy ministerstva průmyslu a obchodu měla dohoda postarat z počátku o roční úspory v hodnotě sto milionů korun ročně a po 15 letech by úspora na poplatcích měla být 445 milionů korun ročně.

Jak analýza upozorňuje, v celkovém vývozu automobilového sektoru v Česku se jedná o marginální oblast (pouze 0,14 procenta vývozu mířilo v minulých letech do Mercosuru).

Pro průmysl, a to jak český, tak evropský, by mohl být důležitý přístup ke strategickým surovinám, jako je bauxit nebo lithium. V této oblasti je dosud EU výrazně závislá na Číně. Dohoda také může být důležitá pro export chemického nebo farmaceutického průmyslu.

Zatímco průmysl dohodu vítá, zemědělský sektor se obává dopadů s ohledem na levnější a podle například Zemědělského svazu horší hovězí maso, drůbež, cukr nebo etanol.

„Dohoda EU–Mercosur představuje zásadní ohrožení pro evropské, a tím i české spotřebitele, zemědělství a životní prostředí. Apelujeme na českou vládu, aby při ratifikaci této dohody hájila zájmy českého zemědělství a požadovala rovné podmínky pro všechny producenty,“ uvedl nedávno Zemědělský svaz.

Proti dohodě se ostře vyjádřil i Český svaz chovatelů masného skotu. Kritizuje například rozdílné standardy, co se týče hygieny i welfare a zdraví zvířat, či dopad importu z Jižní Ameriky na výkupní ceny masa, které by podle svazu mohly klesnout až o 30 procent.

Podobně hovoří Agrární komora. „AK ČR je proti nastavení dohody tak, že otevře dovozy komodit a potravin vyrobených za naprosto odlišných, resp. výrazně nižších standardů, než jsou nastaveny pro zemědělce a potravináře v EU. Jde o jednostranné zvýhodnění unijního automotive a obětování vlastního zemědělství,“ uvedl prezident komory Jan Doležal.

„Tamní zemědělci nejsou nuceni dodržovat tak přísné podmínky hospodaření jako my v Evropě a případné kontroly jsou z našeho pohledu jen velmi obtížně prokazatelné. Hrozí opakování podobného scénáře, který nastal v souvislosti s levnými dovozy zemědělských komodit z Ukrajiny,“ varoval.

Upozornil také, že není jasné, jak se bude například dokazovat, zda jihoameričtí zemědělci plní evropské nařízení o odlesňování.

Podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací však nebude dopad importu zemědělských surovin na Česko tak drtivý, jelikož součástí smlouvy jsou už zmíněné kvóty na dovoz. Ty povedou k tomu, že u většiny komodit nedosáhne import ze zemí Mercosuru ani dvou procent spotřeby uvedených zemědělských komodit v EU.

Právě enviromentální standardy byly jednou z posledních vyjednávaných částí smlouvy, kdy se jihoamerické státy zavázaly k plnění Pařížské klimatické dohody nebo právě směrnice o odlesňování.

K plnění těchto standardů však nejsou skeptičtí jen čeští zemědělci. Dohodu, kritizují a už proti ní protestovali francouzští a polští zemědělci. A jak francouzský prezident Emmanuel Macron , tak polský premiér Donald Tusk uvedli, že budou ratifikování dohody v EU blokovat. O dohodě pochybuje též Itálie.

Při ratifikaci obchodních dohod je zapotřebí podpora většiny 15 států, které představují alespoň 65 procent obyvatelstva. Blokační menšina potřebuje nejméně čtyři členské státy. Francie, Itálie a Polsko představují zhruba třetinu populace EU.