Není líp. Jídlo je čím dál dražší, za některé potraviny dokonce zaplatíte více než dvojnásobnou cenu oproti loňsku. Nejvíce zdražilo ovoce, například za broskve a nektarinky zaplatíme o více než 120 procent vyšší cenu než před rokem, za jablka pak o skoro 50 procent víc. Hlouběji do kapsy ale sáhnete také při nákupu, dnes kvůli epidemii čínské chřipky tolik oblíbených, trvanlivých potravin - plechovka lančmítu je dražší o 15 procent, ale i taková mražená pizza je po roce o sedm procent dražší.

Špagety s lančmítem

Jídlo bylo jednou z položek, které v posledních měsících a letech táhly in-aci nahoru. Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), náklady na bydlení rostly sice ve srovnatelné míře, ale třeba ceny módy nebo dopravy rostly výrazně pomaleji. Podle posledních dostupných čísel za letošní září tak potraviny meziročně podražily o 3,4 procenta, tedy o 0,2 procentního bodu více, než je celková in-ace.

Detailní pohled do statistik však ukazuje, že ne všechny položky potravinového spotřebního koše zdražovaly stejně. Ryby, jogurty, ale překvapivě také rajčata nebo banány nelze označit za vítěze cenového závodu. Pak je zde však jídlo, jehož cena od loňského září citelně vzrostla, v některých případech i o desítky procent. To lze rozdělit do tří kategorií.

První z nich jsou snadno a rychle uvařitelná jídla. Cena pizzy, nejpopulárnější z mražených polotovarů, se zvýšila během 12 měsíců o sedm procent. V ještě větší míře rostly ceny rýže a těstovin, tedy surovin, které nejen Češi hromadně skupovali při panických nákupech během první koronavirové vlny.

Výhradně na březnové syslení však zdražení svést nelze. Třeba taková čočka zdražila o poznání méně. Luštěniny jsou přitom stejně trvanlivé jako rýže nebo těstoviny, příprava je však mnohem náročnější. Hodí se tak sice jako zásoba na příchod apokalypsy, nikoli však k přípravě rychlého oběda.

Právě home office, který v některých firmách trvá od jara bez přestání, je totiž důvodem poptávkového i cenového růstu. Práce z domova odstřihla mnoho kancelářských zaměstnanců od firemních kantýn. I doma však musejí obědvat a rozvozové firmy zažívají éru prosperity. Ne každý je však ochoten platit denně za dodávku jídla. Zvlášť když pro mnohé byl hlavní motivací pro návštěvu restaurace během obědové přestávky potlach s kolegy, který odpadá tak jako tak. Alternativou jsou tak pro ně právě univerzální špagety s červenou omáčkou, polévka z konzervy, mražená pizza nebo třeba lančmít. Tato konzervovaná potravina, která je pro mnohé symbolem nekvalitního a nekulturního stravování, podražila podle ČSÚ za poslední rok o více než 15 procent.

Průměrné ceny v korunách procházejí podle ČSÚ na rozdíl od vyjádření procentuálního růstu ještě očištěním, a oba údaje tak nelze úplně srovnávat, trend je však na číslech dobře patrný. Zatímco loni v lednu stálo kilo lančmítu jen něco málo přes 100 korun, letos při výskytech prvních koronavirových případů v Česku to bylo už o 50 korun více. V průběhu následujících měsíců sice cena zakolísala, o propadu však mluvit nelze. Je nicméně patrné, že lančmít zdražoval už před pandemií, a částečně tak spadá do druhé kategorie, která loni táhla ceny potravin nahoru: zdražování vepřového masa.

Čínští vepři zdražili bůček

Také ceny vepřového, kterého každý Čech spořádá ročně 43,2 kilogramu, a ve spotřebním koši tak hraje významnou roli, ovlivnila nákaza. Ovšem nikoli čínská, ale africká. Česko se jako jediné na světě honosí statusem země, kde se africký mor prasat podařilo vymýtit. Jenže ceny vepřového se tvoří na světových trzích a třeba na Čínu jakožto největšího světového spotřebitele vepřového dopadl mor plnou silou. Výsledkem byla likvidace chovů po milionech a citelná redukce světové nabídky.

To se odrazilo v ceně, ta u zemědělských výrobců loni v polovině roku po mnoha měsících přesáhla psychologickou hranici 40 korun za kilogram a na přelomu roku se zastavila těsně pod 50 korunami. Obchodníci zdá se v tomto případě nepřenesli růst na zákazníky kompletně, protože na pultech podražilo vepřové celkově za 12 měsíců jen o něco málo přes tři procenta. Třeba oblíbený bůček však podražil o více než osm procent a přesně před rokem překonala průměrná spotřebitelská cena v Česku poprvé stokorunovou hranici za kilogram.

Mnohem citelněji než do samotného masa se však vyšší cena komodity promítla do uzenin. Za špekáčky platíme o osm procent více než před rokem, za šunkový salám o devět a za poličan, někdejší substituci nedostatkového uheráku, dokonce o 13 procent. Situace na trhu s vepřovým se nicméně začíná pomalu uklidňovat a v září hlásili čínští statistici poprvé meziměsíční pokles cen.

Broskve za sedmdesát

Pro Františka Vyšatu z rodinné firmy Sady Tuchoraz není podzimní sklizeň zrovna jednoduchým obdobím. Svou produkcí totiž aktuálně zaplavili trh s jablky malopěstitelé, a srazili tak výkupní ceny na minimum. „Je přebytek nabídky, protože malí sadaři potřebují jablka rychle udat, třeba za pět korun za kilo," říká Vyšata, zakladatel největšího tuzemského pěstitele jablek, který pokrývá zhruba pět procent české produkce. Menší sadaři podle něj nedisponují chladírnami, a výpěstky tak nemohou dlouhodobě uskladnit. Zároveň je však netíží ani úvěry na výstavbu skladovacích prostor a náklady až na stovku zaměstnanců, jako je tomu u středočeské firmy.

Při pohledu na ceny v regálech s ovocem zní vyprávění o pětikorunové ceně jako z jiného světa. Zdražení vepřového či těstovin působí totiž v porovnání s ovocem zcela marginálně. S výjimkou zmiňovaných banánů vzrostly ceny všech druhů meziročně minimálně o deset procent, v mnoha případech o desítky procent. Naprosto neuvěřitelně působí cenový rozdíl v kategorii broskví a nektarinek, za které platíme o 121,4 procenta více než před rokem, cena broskví aktuálně atakuje 70 korun za kilo. Vzhledem k mnohem většímu podílu ve spotřebním koši však na domácnosti nejcitelněji dopadá zdražení jablek, která dnes stojí o 48,3 procenta více.

Zdražení má primární důvod v loňské neúrodě, která byla o čtvrtinu nižší než předloni. Netýkala se navíc jen Česka, v celé Evropě se urodilo o pětinu jablek méně. Vedle klimatických vlivů na to mohlo mít vliv i relativně vysoké stáří tuzemských sadů, podle dat ministerstva zemědělství je jich více než polovina ve stadiu snížené plodnosti (u broskvoní je to dokonce 74 procent).

Už před pandemií přitom nejen české zemědělství trpělo nedostatkem pracovních sil a s tím spojenými rostoucími mzdovými náklady. Koronavirus navíc zkomplikoval mobilitu pracovníků z východní Evropy, z nichž mnoho muselo letos zůstat doma.

To vše se odrazilo na výkupních cenách, byť v menší míře, než by se mohlo zdát. Jestliže pěstitelé loni koncem září podle dat Státního zemědělského intervečního fondu prodávali jablka Golden Delicious v průměru za 18,70 a na pultech stály 30,80 koruny, letos to bylo 19,80 a 43,62 koruny. Tvrzení Františka Vyšaty, že veškeré zdražení jde výhradně za obchodními řetězci, je tak přehnané jen opravdu mírně.

Tuzemská produkce však nepokryje celou spotřebu a z dostupných dat je patrné, že dovozová jablka stojí ještě o něco více než domácí, export přitom roste. Do letošního září se už dovezlo stejné množství jablek jako za celý předloňský rok, ovšem v hodnotě o deset milionů vyšší.

Na zvýšení spotřebitelské ceny jistě mělo významný vliv i to, že zákazníci po letech ekonomické prosperity na cenovky tolik nehleděli a zdražení akceptovali. V tuto chvíli obchodníci hlásí, že poptávka po ovoci dál roste jakožto jeden z dalších následků koronaviru, který část populace přiměl k zdravějšímu stravování.

Zároveň však už řetězce na tržbách pociťují zvyšující se ekonomickou nejistotu. Lze předpokládat, že s vidinou blížících se Vánoc se bude šetření domácností ještě držet v mezích a s tím i tlak na pokles cen. Už v lednu však mohou být cenovky na regálech zcela odlišné.