„Další růst výdajů bez navýšení příjmů povede ke zpožďování plateb a může položit celý systém veřejného zdravotního pojištění,“ varuje ředitel ekonomického odboru Vojenské zdravotní pojišťovny Pavel Kolář.

Nikdy snad nebyly vzdálenější. Hledání shody je mimořádně obtížné. Především zaměstnanecké zdravotní pojišťovny usilují o to, aby výše úhrad zajistila celému systému českého zdravotnictví v roce 2023 vyrovnané hospodaření.

Dva covidové roky byly významně deficitní a růst úhrad byl naprosto mimořádný. Výsledkem je, že náklady na zdravotní služby vzrostly mezi lety 2019 a 2021 o více než třicet procent, což je 93 miliard korun! Aktuálně je tedy celý systém veřejného zdravotního pojištění nastaven deficitně, což znamená, že příjmy už v roce 2021 nestačí na úhradu nákladů. Pojišťovny v příštím roce nechtějí logicky pokračovat v sanaci ztrát. Navíc se zhoršují prognózy ekonomického vývoje, se kterým úzce souvisí předpokládané příjmy z výběru pojistného. Přestože zřejmě i vlivem vyšších mezd vybereme více na pojistném, je nutné pohlídat, aby náklady nepřevýšily celkové příjmy.

Pravděpodobně dojde k dohodám v některých segmentech, především tam, kde nárůst nákladů na zdravotní služby bude odpovídat dostupným zdrojům veřejného zdravotního pojištění. U některých segmentů se ale představy o úhradách výrazně liší a požadované tempo růstu nákladů na zdravotní služby je z našeho pohledu nereálné.

Při respektování výše popsaných předpokladů a s ohledem na dosud známé podklady je nutné nastavit maximální možné cenové návrhy v roce 2023 pouze s minimálním nárůstem proti roku 2022. Tedy v řádech malých jednotek procent. Svůj vliv bude mít projednávání oznámené změny právních předpisů týkající se úhrad za takzvané státní pojištěnce a také to, zda a jak se budou měnit odhady výběru pojistného. V cenových návrzích však pojišťovny mohou slibovat jen takové úhrady, na které podle současných znalostí opravdu budou zdroje. Razantní navýšení úhrad bez dodatečných příjmů povede ke zpožďování plateb za zdravotní péči a následně může vyústit ve finanční krizi celého systému českého zdravotnictví. Pokud se něco zásadního nezmění, budeme muset s velkou pravděpodobností hledat nové zdroje pro financování veřejného zdravotního pojištění, ať to bude zvýšení odvodů na zdravotní pojištění, zavedení spoluúčasti občanů, nebo například „zdravotní daň“ z výrobků škodících zdraví.

Tento mechanismus již v zákoně ukotven byl a zcela jistě je to správná a transparentní cesta. Jde však o to, aby tato valorizace v zákoně zůstala dlouhodobě a nepodléhala změnám podle ekonomické a politické situace.