Test vodíkové Toyoty Mirai: bezemisní neznamená jen elektrický

Když se dnes řekne vodíkové auto, lidé si často představí, že do auta natankujete vodík, který se pak spaluje v motoru. I taková auta existují, jejich koncepty má například právě Toyota, ale současné sériové modely fungují jinak. Pohání je elektromotor, ale auto si energii neukládá ve velkých a těžkých bateriích, nýbrž si ji samo vyrábí v palivových článcích. Energie v nich vzniká chemickou reakcí vodíku a kyslíku. Palivových článků je celkem 330 a dohromady váží 52 kilogramů. Výsledkem chemické reakce je elektrická energie pro samotný pohon auta, ale ukládá se i do baterie (stejně jako při rekuperaci). Odpadem této chemické reakce je H20, tedy obyčejná čistá voda, která se dá i pít. Vždyť vodíková auta dokážou fungovat jako čističky vzduchu.

Přestože Toyota Mirai baterii má, je vcelku malá a s energií si auto hospodaří samo, nepřipojujete jej do zásuvky. Baterie je umístěna za opěradly zadních sedadel před kufrem, tvoří ji 84 lithium-iontových článků s napětím 310,8 voltu a kapacitou čtyři ampérhodiny, tedy 1,234 kilowatthodiny. Její hmotnost je 44,6 kilogramu, a mimochodem, i díky tomu se auto podařilo celkově ideálně vyvážit, poměr mezi nápravami je 50 : 50. Daní za to je nemožnost sklopit opěradla zadních sedadel a maličký kufr o objemu 270 litrů.

Velké zvenku, ale ne uvnitř

Je to velké auto, evropská vlajková loď značky, takže se od ní očekává jistá rozvážnost. Toyota Mirai stojí na podvozkové platformě TNGA-L, kterou japonská automobilka používá pro svůj luxusní model Crown Sedan, ale také pro Lexusy LC a LS.