Střet starého s novým: svět se překotně mění a lidé se mu nedokážou přizpůsobovat

V létě parlament rokoval o manželství pro všechny. Jednání chyběla věcnost, zato se vyznačovalo silnými názory. Lidovecký poslanec Šimon Heller se přímo ve Sněmovně nechal slyšet, že u nich na jihu Čech „je hovězí hovězí, kuřecí je kuřecí“. A jeho stranická kolegyně Pavla Golasowská odmítla stejnopohlavní manželství s tím, že dnes přece není nikdo diskriminován, protože „každý muž může uzavřít manželství se ženou a každá žena může uzavřít manželství s mužem, a to bez ohledu na sexuální orientaci“.

Pro všechny zastánce manželství pro všechny (včetně autora tohoto článku) to byly prvotřídní nechutnosti. Jenže stejně hloupé byly i extrémní názory zaznívající z druhé strany, které všechny odpůrce stejnopohlavních svazků prohlašovaly en bloc za homofoby, a tudíž bytosti nehodné pohybovat se ve slušné lidské společnosti. Jde o zásadní nepochopení dynamiky moderního světa. Plynutí času se během posledních dvou a půl století neustále zrychluje a překotný vývoj technologií mění svět tak důkladně, že se mu velká část lidí nedokáže (nebo nechce) přizpůsobit. Týká se to skoro všeho: samotných technologií, komunikačních nástrojů a způsobu vstřebávání informací, zákonů, institucí – a nakonec lidského myšlení včetně zásadních hodnotových postojů.

Plynou z toho dva důsledky. Zaprvé podobných hodnotových střetů bude přibývat. A zadruhé je třeba pochopit, že minulost není uzavřená věc, ale stále živoucí soubor vyprávění, idejí a pravidel, který přetéká do naší přítomnosti. Řada lidí ještě například pamatuje časy, kdy byla homosexualita trestná (do roku 1961), a skoro všichni dobu, kdy se pohybovala v šedé zóně mezi tiše trpěným a společensky nepřijatelným chováním. Dobré je si také připomenout, že ještě před sto lety seděl na Hradě rigidní homofob Masaryk a slavný če­choamerický antropolog Aleš Hrdlička (jako první přišel s teorií, že lidé osídlili Ameriku přes Beringův průliv) přednášel v Praze o lidských rasách, „velkolidech“ a „malolidech“.