Staří Babyloňané chtěli postavit věž až do nebe. Na trhu s udílením vstupu tamtéž však měl monopolní postavení Bůh, jenž také využil svých regulatorních pravomocí a zmátl jim jazyky, aby se mezi sebou nemohli domluvit. Věž nikdy nebyla dokončena a lidé si ne a ne porozumět dodnes, ať už mluví jedním, nebo více jazyky.

Roskomnadzor si v tom příběhu našel zalíbení. Není to babylonský král, jak byste snad podle jména soudili, nýbrž ruský regulátor telekomunikací a internetu. Také on potřebuje zařídit, aby se Rusové jeden s druhým nemohli domluvit stejně jako kdysi Babylonští. I v tomto případě jde o ohrožení monopolu; tentokrát toho, jenž dává prezidentovi Vladimiru Putinovi moc nad vší Rusí. Rozdíl je v tom, že Bůh zmást jazyky Babylonským technicky zvládl, kdežto Roskomnadzor… Inu, posuďte sami.

Pět minut po dvanácté

Desátého března vyhlásil regulátor, že omezí rychlost provozu sociální sítě Twitter, a sice „na všech mobilních zařízeních a na 50 procentech stolních počítačů“. Twitter by tomu osudu mohl uniknout jedině v případě, že by smazal zhruba tři tisíce tweetů, které se Roskomnadzoru nelíbí, a tudíž jsou ilegální. Prohlášení zdůraznilo, že během posledních čtyř let úřad poslal Twitteru 28 tisíc upozornění na nezákonné tweety a výzev k jejich odstranění, přičemž ani jednou neuspěl. A že Twitter má pět minut po dvanácté, aby se začal chovat podle ruských zákonů.

„Počínaje 10. březnem 2021 vešla v platnost centralizovaná odvetná opatření proti Twitteru za účelem ochrany ruských občanů a donucení uvedené sociální sítě, aby jednala v souladu s legislativou Ruské federace,“ praví prohlášení.

Ruský server downdetector.ru, který se živí zjišťováním, které internetové stránky v zemi fungují, hned 10. března skutečně napsal, že „někteří uživatelé“ mají problém s připojením k Twitteru. To mohlo znamenat, že někdo Twitter zpomaluje naschvál, nebo že to byl den jako každý druhý: Rusko je podle serveru speedtest.net na 47. místě v žebříčku všech zemí světa podle rychlosti pevného internetu a na 88. místě podle rychlosti mobilních sítí. Obvykle tedy netřeba ruský internet dvakrát zpomalovat. Pokud šlo o to, aby Twitter nebyl zbytečně rychlý, mohl Roskomnadzor zůstat v klidu.

V čem tedy Twitter porušuje ruské zákony? Regulátor tvrdí, že síť i přes upozornění a výzvy nechává dostupný obsah, který navádí k sebevraždě, obsahuje dětskou pornografii a napomáhá šíření narkotik.

Argument o tom, který z uvedených tří typů obsahu je nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s Putinovou vládou a covidem najednou, by mohl tvořit téma jiného textu. Pro nás je to naopak příležitost soustředit se na další část prohlášení. V ní Roskomnadzor varuje, že má dostatek právních podkladů, aby Twitter prostě zablokoval, ačkoli „k tomu zatím nepřistupuje“.

Politické načasování

Existují dva dobré důvody k domněnce, že zvýšená intenzita snahy ruských úřadů o očištění tamního kyberprostoru od nepravostí je načasovaná podle politické objednávky z Kremlu. Přichází ve chvíli, kdy se v politické situaci, společenské náladě i na technologické scéně odehrává několik potenciálně významných posunů najednou.

V září půjdou Rusové k volbám do Státní dumy, dolní komory parlamentu. Prezident Putin potřebuje více než kdykoli v minulosti, aby „jeho“ strana Jednotné Rusko zvítězila na celé čáře. Jedině takové vítězství přesvědčí lidi, jimž je coby vládce Ruska odpovědný, že on, Putin, má moc v zemi stále pevně v ruce. Nejsnazší cesta k tomu vede přes skutečné získání hlasů. Masivní volební podvod by nejspíš vyvolal stejně masivní protesty, k jejichž potlačení by bylo zapotřebí ještě masivnějších represí.

Takový volební podvod ani represe nejsou nic, čeho by se Putin štítil. Problém jsou oni lidé, jimž se zodpovídá, tedy zhruba několik desítek superboháčů a jejich bezprostředních podřízených, které prezidentská přízeň drží u lizu. Pokud by se tito lidé rozhodli, že Putinova osoba je pro ně více rizikem než klíčem k ochraně jejich zájmů, pak je s Vladimirem Vladimirovičem amen. A rozsáhlé protesty proti volebním výsledkům, masové zatýkání a brutalita mohou jen posílit pocit, že Putin a jeho režim jsou zranitelní.

Daniel Deyl

Naneštěstí pro něho je právě letos popularita Jednotného Ruska s devětadvaceti procenty volebních preferencí na nejnižším bodu existence partaje. Stejný trend, ačkoli podstatně výše, vykazují čísla Putinovy osobní voličské podpory: zatímco dosud se počet lidí s jeho vládou spokojených pohyboval mezi (na Západě téměř nepředstavitelnými) 80 a 65 procenty, letos je to jen 59 procent. Co hůř, jen 28 procent lidí si přeje, aby Putin v roce 2024 znovu kandidoval na prezidenta. Ještě loni to byl dvojnásobek.

Konečně třetí faktor jsou sociální média samotná. Počet jejich uživatelů vzrostl od loňského do letošního ledna téměř o 42 procent (viz graf), ačkoli za pět předcházejících let vzrostl jen o 4,5 procenta – nikoli průměrně ročně, nýbrž dohromady. Pokud si Putin myslí, že toto číslo s údaji vypovídajícími o rostoucí nespokojenosti obyvatel (zejména mladých, kteří zase nejčastěji používají sociální média) bezprostředně souvisí, má nejspíš pravdu.

Průšvih jménem Telegram

Takto viděno není překvapivé, že se úřady do Twitteru pustily; spíš je div, že tak neučinily již dříve. Zákon o suverénním internetu, jenž umožňuje Kremlu zemi úplně od zbytku online světa odříznout, je hotový již od loňska. Tehdejší premiér Dmitrij Medveděv po jeho schválení prohlašoval, že Rusko „má k dispozici právní a technologické nástroje“, jak takovou hrozbu uskutečnit.

Jenže možná nemá. Jedním z ustanovení zákona je, že sociální sítě v čele s Facebookem (a jeho odnoží jménem Instagram), YouTube (Google) a Twitterem musejí uchovávat uživatelské osobní údaje na serverech fyzicky přítomných v Rusku. Podle serveru intellinews.com se tak nikdy nestalo – ale Facebook a spol. běží nerušeně dál.

Naopak, když Roskomnadzor v roce 2018 vystartoval po vzkazové službě Telegram, protože odmítla poskytnout tajné službě FSB šifrovací klíče, utrpěl ostudnou prohru. Zakladatel Telegramu (a také „ruského Facebooku“ VK, původně VKontaktě) Pavel Durov, dnes občan Federace Svatý Kryštof a Nevis, dva roky před regulátorem úspěšně v kyberprostoru kličkoval. Loni v červnu pak Roskomnadzor, uštvaný a ponížený, oficiálně úsilí o zablokování Telegramu zabalil.

Představa novodobých kágébáků bezcílně pobíhajících po širé Rusi se štípačkami patří k těm nejúsměvnějším, které z Putinova Ruska kdy přišly. Jako sůl do ran Roskomnadzoru přitom musel působit fakt, že po celé dva roky honičky, kdy byl Telegram de iure ilegální, fungovala jeho služba tak dobře, že ji jiné státní úřady používaly, včetně Putinova mluvčího Dmitrije Peskova.

Přičteme-li k tomu omezený charakter blokády Twitteru, lze si také představit, že ruský regulátor jen blufuje a ani tentokrát toho nemá mnoho v ruce. Použil podle serveru downdetector.ru velmi hrubý nástroj, omezení šířky pásma (bandwidth), česky kapacity toku dat plynoucích z Twitteru k uživatelům a naopak. Je to ekvivalent rýžování zlata vidličkou: jde to, ale ne moc dobře, protože k odeslání prostého textového tweetu potřebujete dat jen minimum.

Daleko účinnější je technologie zvaná DPI (deep packet inspection), jejíž pomocí lze podle různých kritérií vybírat různé typy obsahu – například provoz na Twitteru – a z něho vybírat například fotografie či videa. Ani to však nejde samo. „V tak velké zemi, jako je Rusko, musí být DPI opravdu masivní,“ řekl časopisu bne (dříve Business New Europe) Andrej Soldatov, analytik washingtonského think-tanku Center for European Policy Analysis. „K tomu je zapotřebí zvláštní vybavení, které umožní takto kontrolovat obrovské množství internetového provozu, a to je opravdu složité.

Poslední salvu vypálil Roskomnadzor minulý týden, když oznámil, že když Twitter do 30 dnů nesplní výše popsané požadavky, zablokuje mu síť úplně. Uvidíme.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.