Větou z úvodu by se dal shrnout ruský přístup v prestižním souboji s čínskou chřipkou. Rusové souboj vědců pojali prestižně – stejně jako před lety závody ve vesmírném programu. Naše vakcína ohromí svět jako kdysi Sputnik, chvástala se Moskva.

Minulý týden proto nebylo zas tak velkým překvapením, když Vladimir Putin se svou typickou skromností ohlásil, že Rusko je skutečně na cílové pásce první. Vakcína je podle něj hotová a jedním z pokusných králíků při jejím testování byla dokonce jedna z jeho dcer. Jakou větší záruku by kdo chtěl?

Ví Rus, jak na virus?

Ještě před necelým měsícem tiskem probíhaly zprávy o hackerech, které klepli britští bezpečnostní experti přes prsty při pokusech o kyberkrádež vakcínového know-how. Ruský zázračný pokrok se jeví jako krajně podezřelý. I proto ze světa zněly posměšky, i proto v internetových anketách s otázkou „Vyzkoušeli byste na sobě ruskou vakcínu na čínskou chřipku?“ drtivě vítězilo jasné „ne“.

Vedle nedůvěry laické veřejnosti ze Západu zní i seriózní kritika vědců. Varují před unáhleným masovým nasazením nedostatečně prověřeného přípravku. Kde jsou problémy?

Ten největší spočívá v tom, že Rusové zdaleka nestihli dokončit nejdůležitější, třetí fázi testování, která má ověřit bezpečnost vakcíny. Obvyklý postup je, že se do výzkumu zapojí tisíce dobrovolníků, na nichž po naočkování probíhají detailní klinické testy. Právě co nejširší vzorek je přitom klíčový. Lidský imunitní systém je nesmírně komplikovaný a jeho reakce se liší člověk od člověka. Co jednomu nevadí, u druhého může v krajním případě vyvolat přehnanou autoimunitní reakci, která organismu uškodí víc než čínská chřipka.

Dalším otazníkem je samotná účinnost. Ta může být u některých lidí slabší nebo krátkodobá. Nebylo by nic horšího, než dát lidem pocit falešného bezpečí. Pokud by Rusové, ubezpečeni vlastní „nenakazitelností“, odhodili zábrany a opatrnost, ale přitom ve skutečnosti imunní nebyli, výsledkem by nebylo zastavení pandemie, ale naopak její akcelerace.

Žárlivci!

A nejde jen o počet účastníků průzkumu. Následky užití nedotažené vakcíny se navíc mohou projevit až v delším časovém horizontu. Ani sebelepší modely sestavené podle dat z testování na zvířatech, ani výsledky prvních lidských pokusů prostě neumějí předpovědět všechny možné komplikace.

Rusové svou reakcí na kritiku a nedůvěru nepřekvapili. Západním kolegům se vysmáli s tím, že za jejich opatrností a pesimismem nestojí nic jiného než obyčejná žárlivost. Vakcína je prý založená na dobře známých a léty prověřených postupech. Nic nebrání tomu, aby se do dvou týdnů začalo s očkováním zdravotníků a učitelů; v říjnu má být přípravek dostupný i široké veřejnosti.

Ať jsou si ovšem ruští vědci (a s nimi i prezident Putin) jistí sebevíc, jdou v každém případě do velkého rizika. Chtělo by se říct, že spor o ruskou vakcínu rozsoudí až budoucnost. Problém je v tom, že případnými problémy se s velkou pravděpodobností Rusové příliš chlubit nebudou. 

Nezbývá tedy než očkovaným Rusům popřát, aby dopadli lépe než jiná chlouba ruské vědy – pes Lajka. Ta sice byla první živou bytostí, kterou lidstvo vyslalo do vesmíru. Ze slavné mise se ovšem nevrátila živá.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Jan Němec