Hrotcast
Devadesátky nebyly chyba. Chyba je, že jsme na ně rezignovali. Byli jsme odvážní, teď jsme pohodlní
Debata o státním rozpočtu se v Česku dlouhodobě vede špatně. Místo aby se soustředila na strukturu výdajů a směřování hospodářské politiky, zúžila se na jediné číslo, a to výši schodku.
Další podcasty
Účastníci podcastu
Doporučujeme
Příběh záletného šlechtice nadaného mimořádnou prozíravostí
Od Mánesa po Újezd. Pirát Beránek chce vyhnat motoristy z pražského centra
Doporučujeme
Příběh záletného šlechtice nadaného mimořádnou prozíravostí
Od Mánesa po Újezd. Pirát Beránek chce vyhnat motoristy z pražského centra
Tvrdí to hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný, který byl hostem Hrotcastu. „Jak kdyby se všechno zúžilo na ten deficit. Teď je tady 310, předtím bylo 286, někdo mluví o 290. Přidává se strukturální deficit, fiskálně neutrální operace, jednorázové položky. A je z toho hrozný mišmaš,“ říká Slaný a dodává, že takto vedená debata je podle něj „strašně plytká a úzká“.
Rozpočet podle něj nelze chápat jako technickou účetní položku. „Státní rozpočet v sobě ztělesňuje hospodářskou politiku vlády. Není to jen součet příjmů a výdajů,“ zdůrazňuje. Právě proto očekával, že nová vláda využije první rozpočet k jasnému vymezení směru. „Čekal jsem, že vyšle signál společnosti i ekonomice, že přichází změna.“ Za chybu nepovažuje ani případné delší rozpočtové provizorium. Naopak. „Rozpočtové provizorium není tragédie. Kdybych byl na místě ministryně financí, tak ho držím co nejdéle. Je to určitý druh šetření a vytváří tlak na systém,“ míní Slaný. Podle něj by bylo lepší rozpočet připravovat pomaleji, ale s jasným rámcem. Klíčovým problémem českých veřejných financí jsou podle něj výdaje. Přesto se rozpočtová pravidla soustředí především na deficit a dluh. „Nikdy jsem nebyl zastáncem pravidel, která se věnují abstraktním pojmům typu strukturální deficit. Normální občan vůbec netuší, co to je,“ říká. Podle Slaného by se fiskální pravidla měla zaměřit na dlouhodobý růst výdajů vůči HDP.
Slaný se v rozhovoru vrací i k devadesátým létům a k období ekonomické transformace, které podle něj dnešní debaty často zkreslují nebo zjednodušují. Připomíná, že tehdejší reformy byly ve srovnání s dnešními zásahy státu mimořádně radikální. „To byl skok po padesáti letech centrálního plánování absolutně do neznáma. Najednou se začaly skutečně vytvářet ceny,“ říká. Za jeden z klíčových úspěchů transformačního období považuje udržení makroekonomické stability. „Měli jsme jednu z nejnižších inflací ze všech zemí východního bloku a dokázali jsme si cenovou stabilitu udržet sami,“ upozorňuje. Právě to podle něj vysvětluje, proč Česko dodnes není v eurozóně, na rozdíl od některých zemí, které transformaci nezvládly. „Země jako Bulharsko nebo pobaltské státy potřebovaly pevnou měnovou kotvu, protože ten transformační proces nezvládly,“ dodává.
Slaný zároveň kritizuje současnou snahu se od devadesátých let distancovat. „Je obrovská chyba, že se dnes tyhle reformy relativizují nebo že se od nich politicky ustupuje. Pokud má být někdo na devadesátá léta hrdý, tak právě proto, že nás dostala tam, kde jsme,“ říká. Podle něj tehdy existoval jasný reformní étos, který dnes chybí.
