Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Synové jsou pro samice kosatek dravých celoživotní zátěží. Místo rození nových mláďat se starají o dospělé syny.
Kosatka dravá patří k nejmocnějším mořským dravcům a je také jediným tvorem (kromě člověka), který dokáže systematicky zabíjet velryby či žraloky bílé. A kromě toho je to pěkný „mamánek“. Tvrdí to studie, kterou před pár dny publikoval prestižní vědecký časopis Current Biology.
Hlavní autor článku Michael Weiss, behaviorální ekolog z University of Exeter a pracovník Centra pro výzkum velryb (Center for Whale Research) ve státě Washington, zaznamenal pouto mezi samicemi kosatky a jejich dospělými syny na vlastní oči u pacifického pobřeží Severní Ameriky.
„Je to zvláštní,“ popsal Weiss svá pozorování časopisu Science. Kosatky žijí dlouhá desetiletí, ovšem i plně dorostlí samci se v přítomnosti svých – v průměru dvakrát lehčích – matek „chovají jako děti“, když třeba spořádaně „plují hned vedle nich nebo za nimi, jako by stále byli jejich dětmi“. A není to jen bezúčelná hra: matky se svými dospělými syny sdílejí podstatnou část potravy.
V přírodě většinou nebývá nic zadarmo, a tak Weisse a jeho kolegy napadlo ověřit, co matky tato péče o přerostlé kosatčí „klacky“ stojí. Prošli proto bezmála čtyřicet let záznamů pečlivě vedených o třech konkrétních kosatčích stádech (či hejnech) žijících při americkém pacifickém pobřeží a zjistili, že kosatky za tuto svou příchylnost k synům tvrdě platí: matky odstavených synů měly v jednotlivých letech méně než poloviční šanci, že porodí a úspěšně odchovají nové mládě než matky dcer či bezdětné samice.
Pozoruhodné přitom je, že nezáleží na věku odstavených synů a kosatčí matky hrdinky se rozmnožují pomaleji, ať už je jejich ratolestem pět, nebo 25 let.
Proč ale kosatčí samice něco takového dobrovolně podstupují? To lze jen odhadovat. Kosatky žijí v několikageneračních stádech, v nichž zůstávají všechny narozené dcery i všichni narození synové. Synové si ovšem „odskakují“ k vedlejším stádům a páří se s cizími samicemi.
Jinak řečeno, vnukové (a vnučky), jež se narodí dcerám, zůstávají ve stádu a pro samici představují potravní konkurenci, kdežto vnukové narození synům žijí v cizích stádech, není se o ně třeba starat a Weissovými slovy jsou „problémem někoho jiného“. Samicím se proto zřejmě vyplatí protežovat a opečovávat syny, protože jejich prostřednictvím mohou dál šířit své geny a nepohnout přitom ploutví.
Výzkum je to pozoruhodný, ale bude ho třeba ještě ověřit na jiných kosatčích populacích. Všechna tři sledovaná stáda primárně požírají lososy čavyča, ovšem existují i jiné, radikálně odlišné kosatčí potravní strategie, spočívající v lovu jiných druhů ryb, paryb, tučňáků či různých mořských savců (od tuleňů po velryby).
Otázka například zní, jestli je závislost synů na matkách tak silná i ve stádech živících se velkou kořistí, kde může samčí síla a hmotnost představovat při lovu značnou výhodu.
