Minulý týden skončily Hry XXXII. olympiády v Praze. O pořadatelský triumf se na všech frontách postaralo mnoho lidského důvtipu při přípravě a samotném průběhu her. Začalo to již kandidaturou. Neúspěšní konkurenti Prahy z japonského Tokia chtěli zaujmout komisaře Mezinárodního olympijského výboru inovativní a ekologickou imagí. Hry tak měly být spojeny s vodíkem a na něm založenými technologiemi a prezentovat Japonsko jako zemi, jíž klimatické změny nejsou lhostejné. Mezinárodní olympijský výbor však zaujala více jiná zelená technologie, ve které je naopak světovým lídrem Česko. Celé pražské hry tak byly do maximální možné míry spojené s řepkou.

Vláda Andreje Babiše rok před konáním her dopravu zcela ekologizovala, když zvýšila povinný podíl biosložky přidávané do paliv ze 4,1 procenta na procent sto. (Původní návrh předsedy vlády zněl na 110 procent s tím, že zdánlivě přebývajících 10 procent by šlo důchodcům, ale nakonec Babiš souhlasil s kompromisním řešením pouhé stovky procent.)

Letňany, či Štěrboholy?

V následujícím kvartále hlásil Český statistický úřad rekordní tržby v segmentu opravy motorových vozidel, jejichž motory začaly po zavedení nového paliva vypovídat službu. „Svědčí to o vysoké profesionalitě našich autoservisů a správně nastavené strategii Country for the Future,“ reagoval na zprávu ČSÚ ministr průmyslu, obchodu, dopravy a olympiády Karel Havlíček na tiskové konferenci, kam dorazil s tříhodinovým zpožděním vlivem neprůjezdnosti D1. Dálnici zablokovaly poruchy kamionů s řepkovým semenem. Kateřina Kristelová situaci nekomentovala.

Během přípravy her prodělala Česká republika mnoho změn díky investicím do olympijské infrastruktury. Nejvíce se proměnila tvář metropole. Od počátku byly ve hře dva konkurenční projekty olympijské vesnice, jeden na severu města v Letňanech, druhý na východě v blízkosti Štěrbohol.

Organizační výbor ve spolupráci s vládou nakonec rozhodl, že postaví areály oba. Podle vzoru Evropského parlamentu je pak sportovci a další obyvatelé olympijské vesnice střídali: vždy po třech dnech se přesunuli tam a zpátky po zvlášť vystavěném úseku superdálnice mezi oběma pražskými předměstími. Evropská komise projekt schválila pod podmínkou, že mezi cestujícími v olympijských řepkovozech bude vždy nejméně 46,7 procenta žen.

V rámci jiného inovativního projektu uvolnil fotbalový klub AC Sparta Praha prostory Strahovského stadionu a přestěhoval své tréninkové vybavení do areálu Betonovka mezi Holešovicemi a Dejvicemi, vybudovaného v místě, jež pamětníci ještě znají jako Stromovku. Bývalý spartakiádní stadion, s nímž se počítalo jako s „národním stadionem“ pro zahajovací ceremoniál, nakonec zůstal nevyužit, protože národní stadion vyrostl zbrusu nový hned v sousedství. Ihned po skončení soutěží jej speciální tým zakonzervoval, protože s jeho dalším využitím se počítá na rok 2154, kdy se bude česká metropole ucházet o pořadatelství dalšího sportovního svátku.

Hala pro Sáblíkovou

Pražanům však přinesl olympijský projekt Betonovka na devadesát hektarů plochy vhodné pro uskladnění odpadních materiálů. Tím by se mohlo uvolnit hodně prostoru o několik set metrů dál proti proudu řeky na malostranské straně Vltavy, zhruba v trojúhelníku s vrcholy ve Strakově akademii, Sněmovní ulici a na Pražském hradě. To je však hudba budoucnosti.

Jiné velké sny naplnění došly, byť jen částečného. Veslařské závody se konaly na kanálu Dunaj-Odra-Labe, prestižním infrastrukturním projektu pod záštitou prezidentské kanceláře. Že kanál dosud nevznikl, nevzniká a ani nikdy nevznikne, protože je to blbost, musíme brát jako daň z odvahy snít. Prezidentovi to nikdo neřekl.

Dostavět se naopak podařilo halu pro Martinu Sáblíkovou, i když se náklady na projekt realizovaný Miroslavem Peltou nakonec vyšplhaly z odhadovaných 1,5 miliardy korun na osminásobek. Na úspěchu nic nemění ani fakt, že rychlobruslení není součástí letních olympijských her, jak organizátory informoval Český olympijský výbor po úspěšné kolaudaci stavby. Trojnásobná olympijská vítězka Sáblíková pak využila příležitosti konání pražských her k oznámení konce profesionální kariéry. Dojemnému momentu byli přítomni oba čeští rychlobruslaři.

O barvě srpu

Došlo však i na spory propojující sport s politikou. KSČM vycítila příležitost a lobbovala za zařazení hodu srpem. Záměr nakonec ztroskotal na nejednotnosti zástupců levice: všichni byli zajedno v požadavku jednotného srpu, ale nemohli nalézt shodu ve věci barvy. Zatímco komunisté prosazovali srp rudý, ekologisté trvali na zeleném a progresivisté amerického střihu požadovali srp černý. Návrh, aby srp nesl všechny tři barvy, zase vetovaly delegace Malawi, Keni a Libye kvůli shodě s barvami jejich vlajek. Nakonec se tedy házelo pouze kladivem; i tak to stačilo.

Jiný problém nastal při příjezdu účastníků her. Vicepremiér a ministr vnitra Tomio Okamura již dříve pověřil svého náměstka Jaromíra Baldu dohledem nad imigrační politikou státu. „Nedokážeme předem posoudit, kdo naši vstřícnost zneužije a přijede k nám se špatnými úmysly,“ řekl Balda na vysvětlenou, proč neumožnil vstup do země nikomu z reprezentantů Turecka, Libanonu, Spojených arabských emirátů, Pákistánu, Ománu, Bahrajnu plus všech afrických zemí, a navíc zhruba polovině členů výprav USA, Británie, Švédska a Německa.

Doněck, Tyson a pasy

To vše jsme sledovali v přímém přenosu jediných dvou českých televizí. AgroferTV i O3 Nova si vedly náramně. Přinesly divákům vrcholná sportovní dramata; namátkou lze snad jmenovat vítězství Doněcké republiky ve střelbě na pohyblivý terč či souboj, jejž na dálku sváděli Mike Tyson a Dominik Feri se svými soutěžními partnerkami o zlato v debutující disciplíně zápasu ve volném stylu muž versus žena. Televize však také našly prostor pro investigativní žurnalistiku, když odhalily 21 podezřelých cisteren na vodku, jež s sebou přivezla ruská výprava; každá z nich obsahovala agenta FSB s diplomatickými pověřovacími listinami.

Došlo i na vzácný, byť jen letmý pohled na hranu soukromí prezidenta republiky Miloše Zemana. Při zahajovacím ceremoniálu se otočil k Vratislavu Mynářovi a řekl: „Pasy.“ „Jasně, mám,“ odvětil kancléř, „Tabarov a Popa, všechno je v pořádku.“ Hlavu státu to neuspokojilo. „Ale ne,“ řekl. „Pasy.“ Kancléř udiveně sledoval pohled svého nadřízeného. Hluboko pod tribunou před oběma muži defilovaly mladičké gymnastky.

Zato závěrečný ceremoniál vedl nejmocnější muž České republiky, předseda organizačního výboru her Pavel Bém. V závěrečném projevu vyzdvihl čistotu a sportovního ducha fair play, jejž hrám svou osobností on sám byl vtiskl. Antidopingová komise, jejímž řízením se pověřil, nenašla mezi sportovci jediný prohřešek proti pravidlům. A tak to má být; jedině tak může coubertinovský duch sklízet zasloužená vítězství.

S přispěním Jana Brože

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.