Obsah nákupního košíku, který v obchodě naplníte za konstantní částku, se za poslední měsíce povážlivě ztenčuje. Inflace v Česku je doslova hmatatelná a kromě energií je to nejvíc vidět při nákupu potravin. Oproti loňsku jsou ceny vyšší o desítky procent a všechny indicie naznačují, že zdražování bohužel ještě zdaleka nekončí.

Například hovězí je letos oproti loňsku dražší o pětinu, kuřecí maso dokonce o třetinu. Stejně vysoký růst cen pozorovali statistici u másla. Vejce se dají pořídit o dvě pětiny dráž než v květnu 2021. A vůbec nejhorší je situace u obilovin a potažmo pečiva – pšenice meziročně podražila dokonce o více než 77 procent. Kdo za to může?

Marže do zásoby

O tom, že producentům i prodejcům potravin kvůli obecné drahotě prudce rostou ceny vstupů, není pochyb. Údaje o inflaci v cenách potravin jsou ale natolik ohromující, že se objevují i otazníky. Nevyužil někdo z řetězce zemědělec – výrobce potravin – prodejce obecného růstu cen, aby si přilepšil ještě víc, než o kolik mu skutečně stouply náklady?

Naposledy toto téma zvedli hned dva ekonomové z nejpovolanějších – členové bankovní rady ČNB. Tedy instituce, která má boj s inflací v popisu práce jako hlavní úkol.

„České firmy začaly zvýšené náklady velice ochotně promítat do cen svým zákazníkům. Nechtějí se smířit s poklesem svých marží,“ prohlásil nedávno první z nich, Tomáš Holub. Mnoho podniků podle něj kvůli očekávání dalšího zdražování zvyšuje ceny „do foroty“. „To je samozřejmě z pohledu centrální banky nežádoucí a je třeba proti tomu bojovat,“ dodává člen rady české cedulové banky.

Téměř identická prohlášení se dají nalézt i u jeho kolegy Václava Bendy. Také on poukazuje na to, že se do byznys plánů mnoha firem propsala inflační očekávání. „Velkou část inflace tlačí nahoru marže. Firmy se zajišťují proti případnému růstu nákladů,“ tvrdí Benda. Jinými slovy, česká inflace je z velké části inflací marží, a ne nákladů.

Dostat se k interním výkazům jednotlivých firem a nahlédnout jim při zdražování pod prsty je prakticky nemožné. Ze statistických dat lze nicméně zjistit, kdo na cestě z pole či chléva do regálů supermarketů jak zdražoval.

Obchodníci versus zemědělci

Jako vodítko k rozklíčování příspěvku jednotlivých částí „potravinového řetězce“ mohou posloužit údaje o růstu cen, za něž svou produkci prodávají zemědělci, průmysloví výrobci potravin a obchodníci. Ty sleduje u hlavních tříd zemědělských komodit, respektive potravin Český statistický úřad (ČSÚ).

Jde do značné míry o zjednodušení – z údajů o cenách není možné vyčíst, jak skutečně tomu kterému zemědělci nebo průmyslovému výrobci potravin vzrostly náklady ani jaké má marže, a tedy nakolik bylo zdražení „oprávněné“. U některých položek je ale rozdíl ve zdražování u jednotlivých částí řetězce od výrobce po prodávajícího natolik markantní, že se těžko dá vysvětlit jen zdražováním vstupů.

Jan Němec

Vůbec nejvýraznější rozdíl v růstu vychází podle údajů ČSÚ u vajec. Zemědělci, respektive chovatelé nosnic je letos v květnu prodávali za 2,25 koruny, což bylo o necelých osmnáct procent více, než kolik si účtovali před rokem. Prodejci ovšem zdražili za stejnou dobu podstatně více. Spotřebitelské ceny vajec byly v květnu průměrně 3,34 koruny za kus. To je ovšem o čtyřicet procent více než v květnu 2021. Obchodníci tedy zdražili více než dvojnásobně oproti zemědělcům.

Podobně je tomu u kuřecího masa. Jatečná kuřata od chovatelů podražila od loňska bezmála o patnáct procent. Průmysloví zpracovatelé ale ceny zvýšili meziročně o více než 22 procent, a na pultech obchodů se kuřecí prodávalo dokonce o 34,3 procenta dráž než loni.

Také u másla bylo zdražení u výrobců „jen“ 38procentní, zatímco v obchodech tento mléčný výrobek podražil o 58 procent. A konečně, zatímco pšenice stála letos v květnu o dvě třetiny více než loni, mlynáři prodávali mouku za ceny o 45 procent vyšší. V obchodech ovšem „dvounulka“ podražila více než o 77 procent.

Dají se však najít i opačné případy. Třeba za brambory od zemědělců se letos v květnu platilo o polovinu více než loni, spotřebitelská cena ale vzrostla „jen“ o necelých devatenáct procent. A například vepřová kýta bez kosti stojí aktuálně dokonce o dvě procenta méně než v roce 2021, ačkoli jatečně upravená poražená prasata se prodávají bezmála o třetinu dráž.

My ne, to oni

Statistické údaje tedy ukazují, že obchodníci u některých druhů potravin zvýšili ceny vzhledem ke zdražování svých dodavatelů až podezřele výrazně. Existují však i opačné případy, a tak není možné šmahem hodit potravinovou drahotu na supermarkety. Co ke zdražování říkají sami zástupci zemědělců, výrobců potravin a obchodníků?

Pěstitelé a chovatelé se brání, že jejich zdražování má hned několik příčin a je oprávněné. Od loňska jim výrazně podražila hnojiva, osivo, krmné směsi, ale také energie a pohonné hmoty. Zemědělci navíc tvrdí, že i tak jsou v porovnání hlavně se západní Evropou stále relativně levní. A že jim ceny diktují spíš obchodní řetězce, než že by je stanovovali oni sami.

Faktem nicméně je, že zrovna u nejvíce zdražující položky – kvůli válce na Ukrajině a hrozícímu nedostatku jde o obilí – se cena zvyšuje i u zásob ze sil z loňské sklizně. Farmáři se totiž zachovali tržně a kvůli vysoké poptávce zdražili i pšenici a další plodiny, které vypěstovali ještě za „loňské ceny“. To se potom ovšem promítlo také do výrazně vyšších cen mouky.

Ani obchodníci ovšem nechtějí, aby černý Petr zdražování zůstal v jejich rukou. Vysoké cenové přirážky u některého druhu zboží – typicky u zboží prémiového – vysvětlují třeba tím, že jimi nahrazují někdy i záporné marže u jiných položek. Podobně hovoří i průmysloví výrobci potravin.

Jak zkrotit drahotu

Co tedy s maržemi firem udělat, aby zdražování nepřekračovalo ospravedlnitelnou mez? Ekonomové se shodují, že zastropování a kontrola „nemravných“ marží, které jsou běžné například ve Francii, by byly cestou do pekel. Sice by to zafungovalo rychle a efektivně, ve skutečnosti by se ale zdražování pouze posunulo dál v čase.

Podle samotných zemědělců a producentů by ke zpomalení růstu cen potravin přispělo, pokud by stát pomohl firmám s astronomickými cenami energií. Obchodníci zase navrhují jako cestu k levnějšímu jídlu snížení DPH na potraviny, ke kterému přistoupilo třeba Polsko.

Objevují se ale i vysloveně kontroverzní návrhy. Například v případě jedné z nejvýrazněji zdražujících položek – obilí – by měl stát přikročit k radikálnímu kroku a zakázat jeho vývoz z Česka. Ke zdražování podle zemědělců vede především nedostatek ukrajinských dodávek, kvůli němuž obchodníci z různých částí zeměkoule „hledají“ levné obilí po celém světě. Tím ovšem tlačí ceny vzhůru a platí to prý i pro Česko.

Vláda se zatím k výše zmiňovaným návrhům staví odmítavě a žádný vlastní plán, jak zkusit srazit životní náklady Čechů, nepředstavila.

Přichází doba šetření

Možnosti státu bojovat proti „nadměrnému“ zvyšování marží jsou tedy poměrně omezené. Zároveň ale platí, že nabídka potřebuje poptávku. Jinými slovy, zatímco dosud lidé zdražování více či méně akceptovali, je prakticky jisté, že už v příštích měsících začnou výrazně šetřit. Jinak řečeno, i oni se přidají k tlaku na menší zdražování.

Dokazují to i průzkumy. Například ten od společnosti Ipsos ukázal, že méně utrácet a šetřit se chystá šedesát procent oslovených a obejít se bez nepodstatných nákupů chce více než polovina lidí. Skoro stejný počet plánuje nakupovat levnější zboží či služby. A týkat se to bude také potravin, i když ne všech.

Jan Němec

Největší úbytek zákazníků mohou podle průzkumu Ipsosu očekávat výrobci cukrovinek a dalších podobných pochutin. Omezit jejich spotřebu, případně je nahradit levnějšími (popřípadě akčními) alternativami plánuje 86 procent respondentů. Prakticky stejně dopadly alkoholické nápoje.

Šetřit se lidé chystají ale také u nealkoholických nápojů – jen čtvrtina lidí v průzkumu uvedla, že je bude nakupovat ve stejném množství i kvalitě jako nyní. Pouze zhruba třetina dotázaných odmítá šetřit na mase, mouce, cukru nebo mléce.

Akční zákazníci

Kromě omezení spotřeby chtějí lidé na potravinách ušetřit dvěma způsoby. Tím prvním jsou nákupy ve slevových akcích. Ty jsou mezi českými nakupujícími velmi populární dlouhodobě – podle odhadů Svazu obchodu a cestovního ruchu se v různých typech slev prodává více než polovina zboží. Například průzkum společnosti Cofidis z konce loňského roku ukázal, že slevy u potravin sleduje a řídí se jimi při nákupech devět z deseti dotázaných.

Kvůli zdražování potravin ovšem supermarkety připouštějí, že zájem o akční nabídky letos na jaře významně roste. Týká se to především trvanlivých potravin, u nichž se některé druhy zboží za „běžné“ ceny prodávají jen minimálně.

Druhou možností jsou nákupy levnějších alternativ potravin, a to především takzvaných privátních značek velkých supermarketů. Podle svazu zájem o ně rostl už před nástupem dnešní vysoké inflace, kdy tvořily zhruba 21,5 procenta nákupů. I díky zdražování mají údajně potenciál vyrůst ještě o dalších deset až patnáct procentních bodů.

Babišova drahota?

Jedním z nejhlasitějších kritiků vládní pasivity v otázce cen potravin je „šéf opozice“ Andrej Babiš. Jeho „bývalá“ firma Agrofert ovšem zároveň patří mezi dominantní hráče hned v několika oblastech zemědělské i potravinářské výroby. Nabízí se tak otázka: Nevydělává na drahotě paradoxně nejvíc ten, kdo ji sám kritizuje?

Údaje o maržích různých dceřiných firem Agrofertu nejsou známé, byť firma sama tvrdí, že je nijak nešponuje. Na zmiňovaném příkladu obilí je ovšem vidět, že příležitost k výdělku rozhodně existuje. Agrofert, respektive jeho dcery patří mezi velké producenty obilí; firma navíc vlastní většinu skladových kapacit a vykupuje i od jiných zemědělců. Ačkoli se největší zdražení mouky odehrálo v posledním roce v prodejnách, Agrofert na růstu cen obilovin rozhodně neprodělá.

Velkým hráčem je Agrofert také třeba v oblasti kuřecího masa. Koncern se sice před časem zbavil chovů nosnic, v chovu kuřat, a především zpracování kuřecího je ale jedničkou na trhu. A i tady se ukazuje, že kuřata sice podražila víc v obchodech než na jatkách, i tam byl ale růst cen za poslední rok vyšší než u samotných chovatelů.

Přestože tedy Agrofert z dnešní potravinové krize rozhodně nevyjde jako poražený, z hlediska mezinárodního srovnání ani holding ze svěřenských fondů bývalého premiéra nevypadá jako hlavní viník potravinové drahoty.

Z úrovně statistik výrobních a spotřebitelských cen nelze usoudit, že by se v Česku výrazně přítomná vertikální integrace a koncentrace v prvovýrobě i potravinářství (tedy „fenomén Agrofert“) významně propisovala do obou cenových indexů, porovnáme-li vývoj s našimi sousedy.

Polsko má jako nejsilnější agrární ekonomika nových členských zemí sice nízkou cenovou hladinu, ceny výrobců potravin tam ale v dubnu byly oproti roku 2015 o 49 procent výše, spotřebitelské ceny pak o 36,6 procenta. V Maďarsku byly produkční ceny o 66,6 procenta výše a spotřebitelské o 47,8 procenta. Česko je tak poněkud kontraintuitivně se svými 22,7 procenta, respektive 29,1 procenta blízko vzestupu výrobních a spotřebitelských cen v Německu.