Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Neexistují žádné nepřekonatelné překážky. Existují jenom lidé silnější nebo slabší vůle, to je všechno. A cokoli, co si jeden člověk dokáže představit, dokážou jiní provést. Všechno, co je nemožné, ještě čeká na uskutečnění. Jen považte, kolik z toho, co je vám jeden den upřeno, se hned druhý den stane skutečností!

Země si dnes nežádá nových světadílů, nýbrž nových mužů.

Moře je všechno. Pokrývá sedm desetin povrchu zemského. Jeho dech je čistý a zdravý. Je to obrovská poušť, na které člověk není nikdy osamocen, protože cítí, jak všude kolem něho zurčí život. Na povrchu oceánu lidé vedou války a ničí jeden druhého, ale dole, jen pár stop pod hladinou, je klid a mír, jež člověk nemůže porušit. Lidské zákony snad můžeme obelstít, ale těm přírodním vzdorovat nemůžeme.

Dívejte se všema očima, které máte, jen se dívejte. Co je pro vás temnotou, je pro mne světlem.

Co děláte pro peníze, děláte špatně. Věda je plná chyb, ale jsou to užitečné chyby, protože kousek po kousku vedou k pravdě. A zároveň si myslím, že do všeho, co děláme, bychom měli vložit něco uměleckého. Myslím, že je to tak lepší.

Pořád si myslím, že voda bude jednou využívána jako palivo. Že vodík a kyslík budou, samostatně nebo společně, dodávat nevyčerpatelnou zásobu tepla a světla v intenzitě, jíž uhlí není schopno. Myslím, že tvořivá síla přírody daleko předčí lidský smysl pro ničení.

Řekl bych, že není docela nesmyslné cestovat, když chcete vidět něco nového.

Skutečnost nás zásobuje takovou dávkou romantiky, že žádná představivost k ní nemá co přidat. A dokud existuje život, existuje také naděje. Stojím si za tím, že dokud lidské srdce bije, dokud se lidské maso chvěje, nemůžu uvěřit, že by mysl, schopná vůle a myšlení, mohla propadnout zoufalství.

Jsem toho názoru, že je lepší nechat knížky potrhat tím, že si je lidé čtou, než je nechat plesnivět za železným kováním, daleko od vulgárního lidského pohledu.

Věřím na kočky jako na duchy, již sestoupili do tohoto světa. Jsem přesvědčen, že kočka by uměla chodit po mracích, aniž by skrze ně propadla.

Vypadá to, že je moudré od samotného začátku počítat s nejhorším scénářem. Všechno ostatní pak je příjemným překvapením. Ale také je třeba mít na paměti, že nebýt hromu, jen málo bychom se báli deště.