Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Do hledáčku bojovníků za vyšší daně se dostali živnostníci neboli osoby samostatně výdělečně činné. Těžko se tomu divit.
Živnostníci mají skutečně dost výhodný daňový režim, ale především je pro ně těžké se bránit, když určitě nejsou chudáci matky samoživitelky, postižení invalidé a vůbec si většinou žijí docela dobře.
Aktuálně je na paškálu jejich platba důchodového pojištění. Rozdíl v odvedených daních z příjmu se po zrušení superhrubé mzdy podstatně snížil a podnikatelé, pro něž je podnikání hlavním zdrojem obživy, odvádějí kolem devíti miliard, když jich je zhruba 640 tisíc, a čtyři a půl milionu zaměstnanců kolem devadesáti miliard. To už tolik k požadavkům na vyšší daně pro podnikatele nevede.
U pojistného je to horší, tam jsou rozdíly násobné a je jistě relevantní argument, že platí mnohem méně, než odpovídá jejich následným důchodům, na něž pak mohutně přispívají zaměstnanci. Nebo spíše jejich zaměstnavatelé. Je to prý krajně nespravedlivé.
Jenže to má háček. V podobném postavení je i většina zaměstnanců, jejichž důchody jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než odpovídá zaplacenému pojistnému, protože funguje ona slavná sociální solidarita. A o té to je, protože v našem penzijním systému už dávno nejde o solidaritu, ale o loupežné přepadení. Přiznávané penze se svou výší odlišují o pár procent, zatímco platby na pojištění v násobcích i mezi zaměstnanci.
Tato hluboká nespravedlnost v penzích byla už kdysi terčem úspěšné žaloby u Ústavního soudu, vláda tehdy slíbila, že se polepší a zavede fondy, kde budou výplaty plně odpovídat platbám, ale od té doby uplynula spousta času, fondy byly zrušeny a trend v důchodové politice je naprosto opačný.
Hitem je nyní hledání cest k vyšší valorizaci nižších důchodů. A především výchovné, které je vrcholem nespravedlnosti, kdy se ženám ke kompenzaci mateřské v důchodovém systému ještě navyšuje platba penze za údajně vychované, ve skutečnosti jen porozené dítě o pětistovku.
Zdůvodnění, že jde o odměnu za výchovu nových daňových poplatníků, je absurdní, protože se dávka vyplácí bez ohledu na to, zda dotyčný rodič vychoval vysoce honorovaného ajťáka či právníka, nebo partičku recidivistů, kteří když nejsou v kriminále, žijí na dávkách.
Lze se divit člověku, který se snaží účastnit nejdrsněji nespravedlivého penzijního systému na světě co nejméně? Jistě lze z těchto lidí vyždímat více a také lze čekat, že k tomu vláda přistoupí. Ale k dlouhodobé funkčnosti penzijního systému to přispěje méně než opatření, která by u penzí skutečně zvýšila zásluhovost a opravdovou spravedlnost jistě nezbytného přerozdělování.
