Komentář: Jak si ministr financí naběhl na vidle

Rozpočtové kejkle Zbyňka Stanjury se už dostaly za hranu reality, ukázala analýza Národní rozpočtové rady 

Rozpočtové kejkle Zbyňka Stanjury se už dostaly za hranu reality, ukázala analýza Národní rozpočtové rady 

Celý článek
0

Ukrajinský ministr pod palbou kritiky. Před další zimou zanedbal decentralizaci energetiky

Ukrajinskému ministrovi energetiky Germanu Galuščenkovi je vyčítáno, že podcenil decentralizaci energetických zdrojů. Zemi hrozí, že bude mít během zimy problémy s dodávkami elektřiny.

Ukrajinskému ministrovi energetiky Germanu Galuščenkovi je vyčítáno, že podcenil decentralizaci energetických zdrojů. Zemi hrozí, že bude mít během zimy problémy s dodávkami elektřiny.

Celý článek
0

„Pojďte makat rukama.“ Influenceři se nadchli pro manuální práci, Češi nad ní ohrnují nos

Opravit nebo něco vytvořit vlastníma rukama? Američtí influenceři podle nové módní vlny objevili kouzlo manuálních a technických prací, které začali popularizovat mezi dětmi a mládeží. V rozsáhlém průzkumu se mladí lidé i rodiče vyjádřili, že takové profese mohou být stabilní a kreativní. Významnou roli v tomto posunu hrají sociální sítě.

Opravit nebo něco vytvořit vlastníma rukama? Američtí influenceři podle nové módní vlny objevili kouzlo manuálních a technických prací, které začali popularizovat mezi dětmi a mládeží. V rozsáhlém průzkumu se mladí lidé i rodiče vyjádřili, že takové profese mohou být stabilní a kreativní. Významnou roli v tomto posunu hrají sociální sítě.

Celý článek
0

Kolik stojí volby? Na jedny může padnout i HDP celého státu

V Česku stojí volby prezidenta s omezenými pravomocemi zlomek toho, co v zemích s exekutivním prezidentem, ale levné to není nikde

Kolik stojí volby? Na jedny může padnout i HDP celého státu
Donald Trump vybral na kampaň v roce 2020 774 milionů a polovinu od drobných dárců pod 200 dolarů. Masivní „válečnou pokladnici“ nashromáždil i nyní a část z ní bude moct použít v primárkách. | Profimedia.cz

Když je prezident s odstupem nejmocnější muž v zemi, nemůže nikoho překvapit, že pravomocem odpovídá i „ochota platit“ za volební kampaň. Z hlediska nákladů placených z veřejných rozpočtů ovšem nevychází nijak levně ani přímá volba prezidenta v zemích, které jsou neskonale chudší než Spojené státy.

Už kampaň v primárkách, což je v USA pouze boj o stranickou nominaci na prezidenta, vyjde na částku od padesáti do sto milionů amerických dolarů. A ty musí kandidát vybrat od sponzorů nebo vytáhnout z vlastní kapsy. „Fundraising“ zpravidla začíná tak rok před primárkami, přičemž při dodržení pravidel (limitujících výdaje a vyžadujících jejich geografické rozprostření) se uchazeč může kvalifikovat na spolufinancování nákladů na kampaň přímo federální vládou Spojených států.

Omezení jsou dost výrazná, takže v historii najdete kandidáty, kteří se kofinancování raději zřekli a vybírali peníze („own money“). Příkladem byl George W. Bush v roce 2000, který raději sháněl peníze bez federálního grantu. Sehnal zhruba sto milionů dolarů, dvojnásobek toho, v čem by se pohyboval v případě, že by žádal o peníze z federálního rozpočtu.

Laos nebo Jamajka

Spojené státy ovšem hrají vlastní ligu. Stojí za to připomenout, že třeba v Británii vyhrál Boris Johnson volby v roce 2019 levněji, než kolik ve zhruba stejné době stála bitva o kongresmana v některých těsných amerických soubojích, třeba v 21. okrsku v Texasu (něco kolem 22 milionů dolarů). 

Celkové náklady na volební proces ze všech zdrojů financování jsou ohromující. Podrobnosti lze najít v detailním členění výdajů v databázích Federal Election Commission, což je zhruba ekvivalent českého Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH).

Návrh nezávislé volební komise na snížení limitů na výdaje prezidentských kandidátů na 4,4 miliardy keňských šilinků loni neprošel; ponechali je na 5,2 miliardy keňských šilinků (přes miliardu korun). Prezidentem se stal William Samoei Ruto.
Wikimedia.cc

Volby v roce 2020 (kdy prohrál Donald Trump) stály dohromady (nejen prezidentské, ale i do Kongresu) podle specializovaného serveru OpenSecrets 14,4 miliardy dolarů. Z toho Joe Biden dokázal nabrat od dárců miliardu dolarů, Donald Trump 774 milionů, ovšem polovinu od drobných dárců pod 200 dolarů. Nikdo jiný před ním to nedokázal. Bitvy o místa do Senátu byly fenomenálně drahé, třeba ve státě Georgia stály přes 500 milionů dolarů.

Poslední „midterms“ a volby guvernérů 36 států Unie a dalších orgánů (včetně referend) v listopadu 2022 ovšem stanovily nové výdajové rekordy. Podle OpenSecrets činil celkový účet ze všech zdrojů na všechny volby 16,7 miliardy amerických dolarů. Asi jako letošní HDP Laosu nebo Jamajky.

Velké peníze to stojí i v Africe

Pro jakékoli celostátní volby potřebujete rozsáhlou technickou infrastrukturu a v zemích, kde chybí, je nutné ji nejdříve instalovat. Volby bývají vhodnou příležitostí pro velké veřejné nákupy počítačů, kancelářské a telekomunikační techniky, drahá bývá už samotná registrace voličů, aktualizace a ověřování voličských seznamů, něco stojí také pronájem vhodných prostor, platy členů volebních komisí a další provozní položky. Samostatnou kapitolou voleb, které mají nějakou integritu a nejsou pouhým maňáskovým divadlem, je věrohodné počítání hlasů, které obstojí před zraky nezávislých pozorovatelů.

Kandidátka na francouzskou prezidentku Valérie Pécresseová si před letošními volbami vzala osobní půjčku pět milionů eur, a nedostala se ani přes hranici pěti procent získaných hlasů, od níž by stát proplácel poměrnou část volebních nákladů do limitu (47,5 procenta do 22,5 milionu eur v letošních prezidentských volbách).
Wikimedia.cc

Tento proces není levný nikde, a tak v zájmu dosažení úspor „jednotkových nákladů“ se letos v srpnu v africké Keni volilo z jedné vody načisto – od okresních zastupitelstev a přímo volených okresních guvernérů přes obě komory parlamentu až po prezidentský palác. Dohromady to vyšlo na 42 miliard keňských šilinků (šilink je 0,19 koruny), což v zemi s 22 miliony registrovaných voličů představuje v přepočtu na jednoho voliče 400 korun ze státního rozpočtu. To je sice horní konec africké škály, ale ani zdaleka to nezahrnuje celkové výdaje, tedy včetně zdrojů politických stran a kandidátů. Loni v Keni nějak chyběl dostatek politické vůle pro návrh nezávislé volební komise na snížení limitů na výdaje prezidentských kandidátů na 4,4 miliardy keňských šilinků; ponechali je na 5,2 miliardy keňských šilinků.

S přihlédnutím ke kontextu jde o dechberoucí částku převyšující miliar­du korun, tedy poctivý dvacetinásobek českého limitu. Bavíme se přitom o zemi, kde sedmnáct procent populace žije za 1,90 amerického dolaru denně a o minimální mzdě v přepočtu tři tisíce korun měsíčně se jim může jen zdát. Volby natolik zvedají objem hotových peněz v ekonomice, že to je makroekonomicky významný jev, který dělá centrální bance jisté vrásky na čele. Plat prezidenta s 1,44 milionu keňských šilinků měsíčně není špatný, ostatně ani ten poslanecký (710 tisíc šilinků měsíčně brutto), ale že by se z toho daly zaplatit náklady kampaně… Přitom nikdo nepodezírá kandidáty z toho, že do politiky jdou zchudnout.

Půjčky na kampaň nebrat

To neznamená, že se na prezidentské kampani nedají prodělat kalhoty či sukně. Své o tom ví kandidátka za Republikány (Les Républicains) na francouzskou prezidentku Valérie Pécresseová, která si před letošními volbami vzala osobní půjčku pět milionů eur, a nedostala se ani přes hranici pěti procent získaných hlasů, od níž by stát proplácel poměrnou část volebních nákladů do limitu (47,5 procenta do 22,5 milionu eur v letošních prezidentských volbách). Kandidát za Zelené Yannick Jadot také nepřekonal laťku a šest milionů eur nejenže přišlo vniveč, ale hlavně zůstalo bez státní kompenzace. Oba neúspěšní kandidáti museli v podstatě žebrat o příspěvek.

Před volbami je hledání sponzorů normální, ale tady si představte, že sháníte někoho, kdo by byl ochoten dobrovolně přispět na účet po spektakulárně prohraných volbách. Přesto do toho lidé jdou.

 

V úplně jiné situaci byla Marine Le Penová, která sice skončila také mezi poraženými, ale s vymáháním osobní půjčky 10,7 milionu eur od maďarské banky MKB Bank, kterou ovládá osobní přítel premiéra Viktora Orbána, jistě nebudou problémy.

Navíc, její strana Národní sdružení (dříve Národní fronta) je v oboru získávání financí z obskurních zahraničních bank, které zrovna nesedí v londýnské City nebo na Manhattanu, extratřída. V roce 2014 si půjčila od moskevské pobočky První česko-ruské banky 9,4 mi­lionu eur za šest procent ročně se splatností do roku 2019. První česko-ruská sice přišla v Moskvě v létě 2016 (a poté i v Praze) o licenci, ale pár dní předtím, než se jí ujal nucený správce, stihla půjčku prodat jakési ruské společnosti, která se podle obchodního rejstříku živila půjčováním strojů a nářadí.

Ruský fond pojištění vkladů sice chtěl, zcela logicky, zahrnout půjčku do konkurzní podstaty, ale stopa končila u společnosti Avijazapčasť, která dodávala součástky do letadel a disponovala vysokým stupněm bezpečnostní prověrky od FSB, nástupkyně KGB. Pokladník Národní fronty Wallerand de Saint Just posléze listu The Washington Post tvrdil, že se kolem toho motali „samí vysloužilí kágébáci“. Tento pravdomluvný člověk vydržel ve funkci stranického pokladníka až do června 2021. 

ilustrační foto
Profimedia.cz
Česko je vlastně levné
Poslední nepřímá volba, v níž byl pro své druhé období zvolen Václav Klaus, vyšla daňového poplatníka na přímých nákladech na patnáct milionů korun. Zavedení přímé volby při nezměněných pravomocech bylo řádově dražší. Dobové prameny z roku 2013 hovoří o tom, že jen tisk a distribuce samotných volebních lístků stály s dvaceti miliony víc než předtím celá volba. Volební komise včetně odměn pro jejich členy (1300 korun pro „řaďáka“, 1600 korun pro předsedající), zajištění pitného režimu a jedné osmdesátikorunové stravenky na osobu a den vyšly celorepublikově na 417 milionů korun. Sčítání hlasů, předtím trivialita bez cenovky, přišlo v první přímé volbě na 98 milionů korun. Náklady na financování volební kampaně samotnými uchazeči jdou u ambiciózních kandidátů v každém případě do desítek milionů korun, dosavadní rekord na oficiálně vykázané výdaje drží Jiří Drahoš (41 129 587 korun; bez třetích stran).