Martin Pinkas
Dolní a horní exekuce
Do toho, jaké změny čekají dlužníky, ještě promluví Senát.
redaktor
Promarněná šance, nebo krok vpřed? Na hodnocení ostře sledované novely exekučního řádu, která měla ambici udělat z „Česka, země v exekuci“ zase civilizovaný stát, se neshodnou odborníci, politici, ba dokonce ani zástupci neziskových organizací. Zase tak divné to ale není. Jde o stamiliardový byznys, který má zdroje, aby se jakýmkoliv změnám bránil. Nic ovšem ještě není jisté, takže na konečný verdikt je brzy.
Vzhledem k tomu, že rozložení sil v Poslanecké sněmovně a Senátu je odlišné, horní komora ještě může zamíchat kartami. Pokud by ale novelu poslali senátoři v polovině června zpět poslancům s radikálními změnami, reálně hrozí úplný debakl. Konkrétně jde především o teritorialitu exekutorů – ta má v horní komoře na rozdíl od té dolní reálně šanci projít, zároveň ale budila největší vášně a soustředily se na ni nejsilnější lobbistické tlaky. Poslanci si přitom nebudou moci vyzobávat hrozinky, musejí celý „balík“ od senátorů schválit, nebo odmítnout. Senát nyní každopádně představuje šanci, jak zbavit novelu dojmu upocené náplasti na nejvíc krvácející rány, která sice pacientovi pomůže, ale neuzdraví ho.
Bez pochvaly
Radek Hábl, šéf Institutu prevence a řešení předlužení, strávil posledních pět let vysvětlováním poslancům, co udělat, aby v malém Česku nebylo více než 700 tisíc lidí v exekuci. Že to není normální a že tím trpí i stát, který přichází o produktivní pracovní sílu, příjmy z daní a naopak krvácí na výdajové stránce.
Minulé dva roky byly opravdu perné. Vládní novela exekučního řádu se během projednávání ve sněmovně změnila k nepoznání. Jedna verze vyšla z vlády, další z ústavně-právního výboru a další ze třetího čtení. Poslanci předložili postupně více než 50 pozměňovacích návrhů. Z výsledku je Hábl rozladěný. „Hlavní změny bohužel neprošly. Novela výrazně nevyčistí miliony historicky naakumulovaných nevymahatelných exekucí z divokých let ani výrazně nereformuje systém do budoucna,“ říká.
Hábl je zkrátka přesvědčený, že nestačí sanovat ty nejhorší lidské tragédie a ukončit absurdní dramata, ale je nutné změnit systém od základů. Dan Hůle, který se dluhy zabývá v Člověku v tísni, tak radikální není. „To, co se schválilo, jistě není dokonalé, ale reálně to zlepší život statisícům lidí, mnozí ukončí letité exekuce a chopí se zase kormidla svého života,“ je přesvědčen Hůle.
Nejdřív samotný dluh, až pak zbytek
Hábl i Hůle ovšem k zákonu přistupují pragmaticky a s ostatními neziskovkami a několika senátory vytipovali změny, které mají u poslanců šanci projít. Největší šanci na úspěch má úprava, podle níž by dlužník měl nejprve splácet jistinu a až potom příslušenství (smluvní pokuty, penále, úroky z prodlení…). Dnes je to přesně naopak a to vede k situacím, kdy úrok roste rychleji, než je dlužník schopen splácet. Není právě motivační, když člověk splácí třeba čtyři tisíce měsíčně, což pokryje jen úroky, a po roce zjistí, že se mu dluh vůbec nezmenšil. Pro jsou v tomto případě i exekutoři. Naopak Česká bankovní asociace upozorňuje, že to bude vzhledem k poměrně krátkému času do doby, než má zákon vstoupit v účinnost (příští rok), pro banky výzva.
Výrazně hůř se bude získávat poslanecká podpora pro zavedení drobného soudního poplatku za zahájení exekučního řízení. To by podle Hábla fungovalo jako regulátor zahajování zjevně nesmyslných exekucí. Věřitel by byl totiž motivován, aby nezahajoval třeba sedmnáctou exekuci v pořadí, když ho prolustrování člověka v evidenci exekucí stojí pár korun. Dnes máme 4,5 milionu exekucí, z toho polovina je vedena proti lidem, kteří už jich mají deset a víc. Drtivá většina je tak nevymahatelná a zahajovat další se rovná jen zbytečnému zatížení celého systému, od soudů přes úřady až po zaměstnavatele.
Exekutorská komora považuje za vhodnější „regulátor“ rozumnou zálohu na počátku řízení či poplatek za vedení marné exekuce při jejím zastavení. Banky jako věřitelé jsou proti. „Věřitel, jehož pohledávka se dostala do stadia exekučního řízení, má za sebou zpravidla několik let nalézacího či odvolacího soudního řízení. Zatěžovat věřitele dalším výdajem při zahájení exekučního řízení nepovažujeme za vhodné,“ říká Monika Petrásková za Českou bankovní asociaci.
Koukejme se i dozadu
V minulosti se toho už podařilo hodně zlepšit – třeba zregulovat půjčky nebankovního sektoru, snížit advokátní a exekuční odměny a zrušit rozhodčí doložky. Důsledky těchto historických „prasáren“ ovšem přetrvávají dodnes. Stále totiž běží miliony exekucí, které by dnes už nevznikly a jsou zjevně nevymahatelné – více než tři miliony exekucí jsou starší tří let a přes milion exekucí je starší deseti let. V současnosti však chybí způsob, jak je efektivně zastavit.
Vláda navrhla, aby exekuce po určité době zastavoval sám exekutor. Po třech letech, kdy nebyly vymoženy ani náklady exekuce, by musel věřitel zaplatit zálohu na pokračování exekuce, jinak by ji exekutor zastavil. Po devíti letech, kdy nebyla vymožena ani koruna, by se exekuce zastavovaly automaticky. To však zvýhodňuje dlužníky bez legálního příjmu oproti těm, kteří pracují legálně. Systém by tak motivoval ke vstupu do šedé ekonomiky a k zatajování všech příjmů.
Nedostatky vládní verze proto řešilo několik pozměňovacích návrhů a nakonec vyhrál ten poslance Kohoutka (ANO), který prodloužil první lhůtu ze tří na šest let a druhou na dvanáct. Navíc bez zpětné účinnosti, takže by se první exekuce zastavovaly až v roce 2028. „Ty nejstarší nedobytné exekuce by se jednoznačně měly začít zastavovat už v roce 2022, jinak je vyčištění systému v nedohlednu,“ tvrdí Hábl. Proti opětovnému zkrácení doby na tři roky by neměla nic ani Exekutorská komora, staví se ovšem proti tomu, aby se toto pravidlo uplatnilo zpětně. Bankovní asociace je spokojena s tím, jak to dopadlo ve sněmovně.
Teritorialita nejdřív po volbách
„Ve sněmovně se bohužel nepodařilo prosadit teritorialitu exekutorů, což byla naděje na zásadní změnu, aby do dluhových pastí nepadali další lidé,“ prohlašuje senátor Marek Hilšer. O princip jeden dlužník – jeden exekutor v kombinaci s určováním exekutora soudem namísto věřitele se vedly ve sněmovně největší spory.
Proč je teritorialita tak důležitá? Protože by podle protikorupčních organizací i dalších odborníků mohla odstranit ekonomickou závislost exekutora na věřiteli. Podle této teze se prostředí, kde neplatí, že nejtvrdší bere, přirozeně kultivuje. Na věřitele a velké exekutorské úřady ovšem funguje jako červený hadr na býka – odstraní tržní prostředí, a vymahatelnost dluhů tak podle nich poklesne.
Ve sněmovně nakonec vzniklo několik verzí teritoriality, ani jedna však neprošla přes hradbu ANO a ODS. „Pokud bychom v Senátu odhlasovali teritorialitu a poslali novelu exekutorského řádu zpět do sněmovny s tímto návrhem, je tu obrovské riziko, že novelu poslanci neschválí a nebude nakonec nic. Musíme pečlivě zvážit další strategii, protože musíme jednat především rychle a nenechávat to, až bude po volbách. Hrozilo by, že neprojdou ani ty pozitivní změny, které novela přináší. Do Poslanecké sněmovny proto možná pošleme zpět novelu s návrhy, které by mohly pomoci a na kterých je možné najít shodu,“ potvrzuje Hilšer. V Senátu pak připraví vlastní novelu s teritorialitou. A počkají, jak se vyvine situace po volbách.
Změny exekucí, které prošly sněmovnou
Milostivé léto – dlužníci budou moci během prvních tří měsíců platnosti zákona splatit jen jistinu u dluhů, které mají u veřejné správy.
Zastavování bagatelních exekucí, tedy těch, které jsou na původní částku nižší než 1500 korun.
Humanizace mobiliárních exekucí – nebude možné používat mobiliární exekuce proti důchodcům, invalidním důchodcům a dětem. Ostatní dlužníci by se mohli mobiliární exekuci vyhnout dobrovolným měsíčním splácením 1500 korun ze svého nezabavitelného minima.
Snížení penále za nezaplacení zdravotního nebo sociálního pojištění. Doposud bylo penále vyšší, než je maximální úrok v soukromé sféře.
Uvádění celkové vymáhané povinnosti v centrální evidenci exekucí – u exekuce budou uvedeny vždy celé vymáhané částky s veškerým příslušenstvím i odměnami.
Exekutoři budou muset nahrávat telefonní hovory s dlužníky a dlužníci budou mít nárok na zaslání svého spisu.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.