Kdysi jsem se s jedním spolužákem na Vysoké škole ekonomické bavil tím, že jsme si sedli do první řady téměř prázdné posluchárny na přednášku profesora přezdívaného Botú kvůli silnému regionálnímu akcentu a specializaci na velkoobchod s obuví, který proslul mimořádně nudnými přednáškami s mizivou účastí. Předstírajíce znalost těsnopisu a dychtivé vstřebávání nových poznatků jsme si horlivě škrábali do poznámkových bloků. Botú zažíval devadesát minut nepoznané pedagogické slasti, ale my jsme se dost vytrestali, neboť bylo trapné po chvíli přiznat barvu a odejít.

Pocity provinilé rozkoše

Člověk si na tuhle scénku, jistěže inspirovanou Marečkem, co podává pero, vzpomene, když z profesních důvodů musí číst programy všech stran, hnutí i koalic, které mají šanci dostat se po volbách do Sněmovny. Taky proto většina voličů programy už dávno nečte a i ti, kteří tak činí, jejich obsahu nevěří a dělají to jenom proto, aby zažívali pocit provinilé rozkoše, jaký mají třeba kinomilové při sledování „béčkových“ filmů starého ročníku a obskurní provenience. Je to úplně stejný masochismus.

Dokonce i ty formace, které se zabývají jedním ze dvou nejvážnějších ekonomických problémů, které před Českem stojí, tedy rychlým nárůstem veřejného dluhu, pro jistotu míchají rozumné nápady na krocení deficitu s novými výdaji, které jej mohou prohloubit o další desítky miliard. O tom druhém, a sice jak se přizpůsobit Green Dealu, se toho dozvíte ještě méně.

V téhle předvolební slibotechně by nemělo zaniknout, že se nám mění některá základní čísla. Jste-li příslušně profesně deformován, je chvíli zábavné odhalovat finty, s nimiž ministerstvo financí přichází. Třeba HDP vyjádřený v běžných cenách roste (hlavně vinou inflace) rychleji, výnosy z daní jsou taky podstatně vyšší, než se počítalo, a pokladní plnění je do srpna včetně na necelých 300 miliardách korun. To je sice - trudno dodat -víc než loni touhle dobou, ale i tak by letošní schodek státního rozpočtu měl skončit podstatně lépe, než se plánovalo, možná někde u 400 miliard. Takže těch 390 na příští rok opravdu nevypadá jako péče řádného hospodáře.

Co se vejde do výdajů

A hle: ministerstvo financí přichází s novým návrhem, který zvedá kapitálové výdaje na „absolutně rekordní výši očekávaných 218 miliard“ a současně snižuje schodek na příští rok v upraveném návrhu o 13,4 miliardy. Příjmy jsou na příští rok oproti jarní prognóze odhadovány o nějakých devadesát miliard výše, takže do výdajů se vejde ledacos, co s investicemi nemá vůbec nic společného (asi tak za 45 miliard). Navíc po zohlednění inflace by ani ta rekordní investiční vlna už nebyla zdaleka tak působivá.

„Konsolidačně zodpovědný trend“ s meziročním zlepšením salda o 123,4 miliardy, o němž hovoří ministryně financí, tak Česku nehrozí, neboť vzniká pouze s vynaložením značného interpretačního úsilí při práci s daty. Překonal ji pouze pan premiér s připomenutím prvního výročí hlášky o „best in covid“. Ale to už byla přímo matka všeho chucpe.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.