Ralf Liebhold / Shutterstock.com
Vánoční odrhovačky pořád dokola. Jak přežít Whamageddon a Mariahpokalypsu?
Už jste o letošním adventu slyšeli osmdesátkovou hitovku Last Christmas? Je nám líto, byli jste vywhamováni.
editorka
Půjdem spolu do Betléma, dudlaj dudlaj, dudlajdá, zní z reproduktoru mezi oznámením o nejnovější slevě na mrkev a hlášením pro pracovníka oddělení masných výrobků, aby se dostavil do svého úseku.
Supermarkety a obchodní centra nás oblažují vánočním repertoárem už někdy od poloviny listopadu. Tradiční české koledy jako Nesem vám noviny nebo Narodil se Kristus Pán, které mnozí z nás špatně snášejí už od dětství, kdy je byli nuceni každoročně zpívat na školních besídkách a v hodinách hudební výchovy, ale zdaleka nejsou tím nejhorším, co na naše sluchové ústrojí v tomto období útočí.
Snad ještě vlezlejší než lidová klasika jsou stokrát omílané populární songy 20. století, které k nám připutovaly ze Západu. Z rádií, sociálních sítí či televizních reklam se na nás valí melodie jako Jingle Bell Rock (1957), White Christmas (1642), Rockin’ Around The Christmas Tree (1958), Let It Snow (1945), It’s beginning to look a lot like Christmas (1951) nebo povánočnělá předělávka hitu z 60. let Christmas Is All Around (původně Love Is All Around), jež chytla druhý dech před jednadvaceti lety v podání Billa Nighyho v oblíbené romkom Láska nebeská.
Mezi všemi těmi zimními odrhovačkami to ale pravidelně a ze všech stran nejvíc schytávají dva tituly pocházející až z posledních dekád minulého století – Last Christmas (1984) od britského dua Wham! a All I Want For Christmas Is You (1994) americké popové divy Mariah Careyové.
Ani jedna z obou písní přitom po svém vydání neslavila bůhvíjaké úspěchy. Vánoční klasikou se staly až po mnoha letech pravidelného opakování a vyplachování mozků rádiových posluchačů.
I proto tisíce lidí po celém světě hrají každý prosinec Whamageddon, hru, jejímž jediným cílem je vyhnout se za každou cenu poslechu písně Last Christmas, již George Michael složil během jednoho večera ve svém dětském pokoji.
Pravidla jsou jednoduchá: hra začíná 1. prosince a končí úderem půlnoci 24. prosince. Jakmile v tomto období známou melodii zaslechnete a bezpečně poznáte, jste venku neboli vywhamováni (whammed).
Coby padlé bojovníky vás pak přivítají brány Whamhally, odkud se vaše duše nevrátí až do následujícího 1. prosince. „Nemůžeme vám sice zabránit, abyste své přátele posílali do Whamhally záměrně, ale má to být hra o přežití, ne battle royale. Takže... nebuďte hajzlové, jo?“ píšou autoři k pravidlům.
Zákaz platí pouze pro originální verzi, takže pokud někde uslyšíte cover verzi, variaci, nebo dokonce parodii slavné písně, jste v suchu.
Pakliže se vám songu, jenž 3. prosince oslavil rovnou čtyřicítku, nepodaří vyhnout, svou porážku byste měli přiznat na některé ze sociálních sítí pomocí hashtagu #Whamageddon. „Když máš v práci kolegy, nepotřebuješ nepřátele. No nic, loni jsem to přežil, letos umírám první pracovní prosincovej den. Whamhalla volá...“ napsal jeden z účastníků na Facebooku.
„Hraju si s ohněm přímo z posvátných sálů samotné Whamhally: dnes dvě cesty do supermarketu, bez sluchátek. Byl jsem odeslán mezi padlé? Dnes ne, přátelé, dnes ne,“ chlubí se další.
Nutno ovšem dodat, že existuje i opačná varianta hry – Whamhunter neboli Lovec Wham! –, kdy si připisujete bod pokaždé, když Last Christmas uslyšíte. A zdá se, že značná část whamhunterů se rekrutuje právě z padlých válečníků ve Whamhalle.
Podobné emoce vyvolává i přesně o deset let mladší hit All I Want for Christmas is you od nejprodávanější interpretky 90. let. Pravidla jsou velmi podobná jako u Whamageddonu, jen v tomto případě je třeba užít hashtag #Mariahpocalypse.
U zrodu „vyhýbací“ tradice stála ale úplně jiná písnička: The Little Drummer Boy. Za druhé světové války ji složila, původně pod názvem Carol of the Drum, americká skladatelka Katherine Kennicottová Davisová. A údajně se při tom volně inspirovala melodií české lidové koledy Hajej, nynej, Ježíšku...
O pár let později skladbu proslavil světoznámý rodinný pěvecký sbor von Trappových a v následujících desetiletích se stala tak populární, že to bylo až k nesnesení. Však se pravidelně objevuje v hitparádách nejotravnějších vánočních písní.
Trvalo to něco kolem půl století, než hru pod názvem Little Drummer Boy Challenge neboli LDBC poprvé vypustila do světa v polovině 90. let parta přátel ze softwarové firmy v kalifornském Berkeley. A žije dodnes.
Oproti výše popsaným Whamageddonu a Mariahpokalypse se LDBC rozjíždí už o půlnoci po Dni díkůvzdání, tedy na tzv. černý pátek, kdy začínají vánoční nákupy a hudební nebezpečí v obchodních domech narůstá geometrickou řadou. Letos tedy startovní výstřel padl 29. listopadu, v nejhorším případě se ale utrpení může protáhnout až o celý jeden týden.
Autoři webu si dali záležet na každém detailu. Například zde neplatí, pokud vás někdo záměrně přepadne a píseň vám pustí proti vaší vůli – v takovém případě vypadává on. A nová pravidla stále přibývají. Od roku 2018 se například nemilosrdně počítají veškeré covery, předělávky nebo parodie, prostě cokoli, v čem lze obávanou melodii rozpoznat.
Účastníci zaznamenávají své vítězství nebo prohru pomocí „oficiálního“ formuláře a sdílejí svoje „elfies“ neboli selfies, které dokumentují jejich zděšení nebo naopak triumf. Najdou zde i třeba doporučení, kterým filmům a seriálům se vyhnout, nebo rozcestník bezpečných rádiových stanic, kde The Little Drummer Boy určitě neuslyšíte.
Celá akce má i bohulibou stránku. Hra je pro všechny účastníky zdarma, těm, kdo by chtěli úsilí organizátorů ocenit, však nabízí možnost přispět na ověřenou charitu.
