Do VIP lóže se snesou dvě červené světlice. Ozve se ženský výkřik a mnozí se v panice dávají na útěk. Vzduchem létají další předměty. Zaplněný stadion Hajduku Split bouří a rozhodčí přerušuje hru. Několik set ultras hostující Rijeky není spokojeno s vývojem finálového utkání chorvatského poháru – prohrává už 3:1 – a odnáší to právě sektor místní byznysové a sportovní smetánky. Ovšem přímý zásah paradoxně dostává zejména ženská společnost chorvatského miliardáře Damira Miškoviće, extravagantního majitele HNK Rijeka.

Proč na horké půdě Hajduku čestná lóže tvoří nárazníkové pásmo mezi kotlem hostů a sektorem domácích, vědí asi jen bezpečnostní manažeři chorvatského fotbalového svazu, který má organizaci utkání na starosti.

Někteří z významných hostů, mezi kterými nechybí klubové ikony jako odcházející hvězda Interu Milán Ivan Perišić, legendární gólman Stipe Pletikosa či uznávaný hráč a trenér Slaven Bilić, raději mizí v útrobách stadionu. Naopak z něj se rojí ramenatí pořadatelé, připomínající spíše zápasníky wrestlingu, a společně s policejními těžkooděnci tvrdé jádro Rijeky vytlačí z dostřelu hlavní tribuny.

Fotbal jako náboženství

Dramatická vsuvka na výsledku jinak pohledného fotbalového utkání, kterému na stadionu Poljud v srdci Splitu přihlíží bezmála třicet tisíc diváků, už nic nezmění. Po konečném hvizdu se slaví, zelený trávník postupně mizí pod bílou masou fanoušků Hajduku, kteří brzy zaplní celou plochu stadionu. Stovky policistů sice zahájí válečné manévry, ale zahnat diváky zpět na ochozy se vlastně ani příliš nepokoušejí. Pořadatelé raději volí cestu organizované anarchie, která je místnímu naturelu přece jen bližší.

Torcida Split, jedna z nejstarších a nejfanatičtějších organizací fotbalových ultras na světě, krátce nato dostojí své pověsti, když si to jde před samotnými oslavami ještě vyřídit se sektorem hostí. Opačným směrem tak letí pár kusů kvalitní pyrotechniky, avšak přímému střetu nakonec zabrání několik řad připravených policistů v helmách a se štíty.

Archiv

Člověk zvyklý na kulisy z Česka, popřípadě z polepšené Anglie, by už pomalu zapomněl, jak také může fotbal vypadat. Za tenhle ohňostroj by Letná zela tři měsíce prázdnotou. Ale tohle je jiný svět. Hajduk je reklamou na fotbalovou vášeň a oddanost, jakkoli to někdy může hraničit se šílenstvím. Ostatně je to pár týdnů, co jeho fanoušky musela rozhánět ostrou střelbou chorvatská policie po zápase s nejnenáviděnějším rivalem, Dinamem Záhřeb.

Hajduk je v Dalmácii doslova náboženstvím, nejsilnější značkou, na kterou tu narazíte úplně všude, a vděčným tématem každé konverzace se zdejším taxikářem. Hlavně se místních neptejte, komu ve fotbale fandí – z Prahy známé paradigma „Sparta, nebo Slavia“ zde zkrátka neplatí a otázka může být vykládána jako čistokrevná provokace.

Pokud už se ale podobného faux pas přece jen dopustíte, situaci můžete zkusit zachránit přiznáním, že jste z Česka, nebo ještě lépe z Prahy. Historie dalmátského klubu totiž obsahuje výraznou českou stopu. A místní to moc dobře vědí, umějí to ocenit a díky tomu vám možná odpustí i podobně neobratný dotaz.

Začalo to u Fleků

Vždyť nápad založit Hajduk dostali mladí nadšenci ze Splitu během studií v Praze na začátku minulého století. Traduje se, že zázračnou myšlenku stvrdili mladíci u piva v legendární pražské hospodě U Fleků poté, co se vrátili z derby Sparta–Slavia. Formálně byl pak klub ve Splitu založen v roce 1911. A stejně tak přítomnost klubu nese výrazný český prvek. Jedním ze dvou jeho hlavních partnerů je totiž od letošní sezony největší sázková kancelář v Chorvatsku Super­Sport, dnes zdaleka nejhodnotnější aktivum českého miliardáře a novopečeného šéfa skupiny PPF Jiřího Šmejce.

Tu řídí tým kolem Radima Haluzy, někdejšího ředitele Fortuny, který byznys SuperSportu výrazně digitalizoval, marketingově zviditelnil a nakopl směrem k chorvatskému fotbalu. Ačkoli ještě minulou sezonu stál rovněž po boku záhřebského Dinama, dnes je důležitou součástí vize, kterou Hajduku vštěpuje jeho nový prezident Lukša Jakobušić.

Toho zástupci města Split, které klub většinově vlastní (třetina patří organizaci fanoušků Naš Hajduk), zvolili šéfem Hajduku na konci roku 2020 a ohlásili tím novou éru. V posledních letech totiž tradiční fotbalová adresa příliš radosti nepřinášela.

Vítězstvím 3:1 ve finále chorvatského fotbalového poháru nad ambiciózní Rijekou získal klub první trofej po dlouhých devíti letech. V roce 2013 zvítězil taktéž v poháru. Na ligový titul čeká slavný dalmátský klub dokonce od roku 2005. Z tradičních evropských klubů snad v posledních letech jen pražská Sparta ví, jak bolestný dokáže být podobně dlouhý půst.

Zároveň v Evropě není mnoho klubů, které by v posledních deseti letech vyměnily více trenérů než právě klub z Letné za éry miliardáře Daniela Křetínského. Ale právě Hajduk je jedním z nich. Za posledních deset let u prvního mužstva Hajduku zkoušelo štěstí šestnáct hlavních trenérů (ve Spartě „jen“ třináct).

K titulu bylo pořádně daleko, Hajduk končil často mimo pohárová umístění a mnohdy s odstupem za nejsilnější trojkou ligy. Pro jeden z nejpopulárnějších klubů v Evropě katastrofa.

Jakobušić záhy po svém nástupu spustil očistnou kúru, dokázal zvýšit příjmy klubu a ve sportovním úseku vsadil na zajímavý litevský tandem. Přivedl sportovního ředitele Mindaugase Nikoličiuse, který stál za zázračným vzestupem provinčního chorvatského klubu HNK Gorica. Ten pak na lavičku povolal svého krajana, mladého progresivního kouče Valdase Dambrauskase, se kterým spolupracoval právě v Gorici. Do Hajduku přišel z ambiciózního bulharského klubu Ludogorec Razgrad, kde před dvěma lety nahradil vyhozeného Pavla Vrbu.

„Postupujeme v souladu s ideály a identitou klubu. Náš cíl je jasný – dlouhodobé sportovní úspěchy doprovázené stabilním byznysem a rozvojem na všech úrovních klubu,“ shrnuje novou filozofii poněkud diplomaticky Lukša Jakobušić na závěr vítězného večera v útrobách městského stadionu, který tvarem připomíná mušli.

Výsledky se letos skutečně dostavily. Kromě vítězství v poháru byl Haj­duk ještě čtyři kola před koncem ligy ve hře o titul. Nakonec se umístil na druhé příčce se sedmibodovým odstupem za hegemonem ze Záhřebu. V létě se Haj­duk pokusí probojovat do hlavní fáze Evropské konferenční ligy.

Za strůjce sportovního vzestupu je považován zejména mladý sportovní manažer Nikoličius, který v minulosti sbíral trofeje například coby ředitel skotského Heart of Midlothian. Muž, který kombinuje byznysové schopnosti s fotbalovou expertizou, se umí dobře pohybovat ve světě soukromého kapitálu i ve fotbalovém zákulisí.

Litevská kúra

„Klíčovou věcí, která vedla k této úspěšné sezoně, je podle mě soudržnost a pospolitost na všech úrovních klubu. Dodržovali jsme náš hodnotový systém, většina hráčů v týmu jsou odchovanci, kteří se od mládí rozvíjí v souladu s tímto systémem. To je předpoklad pro náš týmový úspěch,“ říká osmatřicetiletý manažer. Důležitým faktorem je systematické začleňování mladých hráčů z klubové akademie.

Nikoličius si zároveň už pro příští rok klade ty nejvyšší cíle. Chce bojovat o všechny trofeje v domácích soutěžích. „V Evropské konferenční lize je naším hlavním cílem dosáhnout skupinové fáze a vyřazovací části na jaře 2023,“ shrnuje sportovní ředitel Hajduku.

Hodnotový systém definuje dlouhodobá strategie klubu a obsahuje body jako poctivost, vášeň, znalosti a profesio­nalita. Ačkoli to na první pohled může připomínat útržek z tuctové manažerské příručky plné korporátních klišé, při pohledu na desetitisíce zpívajících fandů, trofejemi natřískanou síň slávy a nadšené výrazy místních funkcionářů to dává smysl.

Archiv

Zároveň by nic z toho nešlo bez plné klubové pokladnice. I v tomto případě se noví vládci Hajduku ukázali jako schopní obchodníci, když dokázali dramaticky navýšit rozpočet klubu. Jeho přesnou výši komentovat nechtějí, ale v minulosti se v chorvatských médiích zmínili o ambici dosáhnout hranice dvaceti milionů eur, v přepočtu tedy více než půl miliardy korun (pro srovnání, pražská Sparta má rozpočet přes 600 milionů).

Pomoci tomu mají zejména nové smlouvy s hlavními klubovými partnery. Zde na scénu přichází právě SuperSport Jiřího Šmejce, který loni s Hajdukem podepsal nový tříletý kontrakt. Podle Radima Haluzy byla jednání o navýšení peněz neobyčejně tvrdá.

„Když jsme si ale vyslechli vizi prezidenta Jakobušiće a sportovního ředitele Nikoličiuse, natolik nás nadchla, že jsme se rozhodli do toho jít, ačkoli se jednalo o výrazné navýšení finančního plnění. Jsme hrdí, že můžeme být součástí tohoto příběhu,“ říká k tomu Haluza, který místní sázkovou jedničku vede čtvrtým rokem.

V roce 2018 do ní vstoupila Sazka Group Karla Komárka a Jiřího Šmejce a na chorvatskou misi vyslala právě česko-slovenský tým kolem bývalého šéfa Fortuna Entertainment Group. Sazka v chorvatském lídrovi získala většinový podíl a firmu manažersky převzala. Třetinu si ponechal tamní byznysmen a zakladatel firmy Danko Ćorić.

Když se o rok později čeští miliardáři rozcházeli, chorvatská společnost zůstala jako jediná část herní skupiny u rodáka z Karlových Varů a někdejšího společníka Petra Kellnera. Jeho Emma Capital navíc letos dokoupila i zbytek firmy a Ćoriće nadobro vyplatila. Ročně SuperSport do Hajduku pošle údajně přes 750 tisíc eur, což z něj dělá druhého největšího partnera klubu hned po chorvatském řetězci Tommy.

SuperSport se zároveň stal členem sdružení Naš Hajduk, formální organizace sdružující přes 74 tisíc podporovatelů klubu. Té zároveň patří třetina fotbalového klubu. Společně s novým vedením Hajduku se SuperSport chce podílet na kultivaci vztahů mezi klubem a ortodoxními fanoušky.

Čeští expati v Dalmácii

„V Dalmácii je Hajduk nejsilnější brand čehokoli. Ani Coca-Cola tu není silnější. Samozřejmě je to ošidné. Když se daří, hodnota partnerství jde nahoru, ale pokud by se tři roky hrálo o záchranu, otočí se to proti vám. Proto pro nás bylo důležité vědět, kdo klub vede a jakou má vizi,“ říká český šéf, který po čtyřech letech v čele SuperSportu bleskově přepíná do plynné chorvatštiny a přátelsky se zdraví snad s každým ve VIP zóně stadionu, na první pohled byste v něm jen těžko hádali českého expata.

„Chorvati zde mají obecně vřelý vztah k Čechům, v tom nebyl problém. Ale chorvatština je určitě důležitá. Lidé se více uvolní a otevřou se vám. Důležité bylo získat si důvěru místních. Bez místních průvodců by se tu začínalo velmi těžko,“ popisuje začátky Radim Haluza, který patří mezi odchovance česko-slovenské investiční skupiny Penta Investments, pod jejíž hlavičkou kromě Fortuny pracoval také na projektu polské Žabky.

Když odešel z Fortuny, dělal pro Karla Komárka a Jiřího Šmejce v Sazce. Po příchodu do Chorvatska začal zdejší rodinnou společnost SuperSport transformovat v moderního digitálního hráče. Pozice SuperSportu se v mnohém podobá českému Tipsportu. Ten má také všechny znaky provinční firmy, která ale z pohledu ekonomického výtlaku a podílu na trhu dominuje. V obou zemích sázkové jedničky přitom ostřeluje česká sázková kancelář Fortuna, která v Chorvatsku působí skrze společnost PSK.

Archiv

„Když jsme přišli, zakladatel a vlastník v jedné osobě řídil firmu jako mikromažer. Věděl o každé faktuře ve firmě, všechno řešil osobně. To je ve společnosti, která začala dělat EBITDA zisk padesát milionů eur, něco nepředstavitelného,“ vysvětluje Haluza a dodává, že jeho ambicí nebylo z firmy dělat korporaci.

„Byl by to příliš velký skok, a navíc špatným směrem. Kousek po kousku jsme firmu začali rozvíjet, nastavili procesy, spustili vývoj vlastní platformy na online, začali s pokročilým marketingem, ale vše tak, abychom tu brutální efektivitu nepoškodili,“ vyjmenovává Haluza, kterému v SuperSportu dělá pravou ruku také Ondřej Vích, uznávaný sázkový odborník a někdejší vrchní bookmaker Fortuny.

IT tým se z původních dvaceti osob rozrostl na devadesát, centrála v Záhřebu má dnes zhruba 200 lidí, zatímco dříve jich tam bylo kolem šedesáti. Haluza naopak prosekal pobočky, kde se počet zaměstnanců snížil. Celkem firma zaměstnává asi 1100 lidí. Společnost dnes tvoří 88 procent tržeb z onlinu, zatímco z pobočkové sítě jen dvanáct. Ještě před pěti lety to bylo půl na půl.

EBITDA zisk za čtyři roky vzrostl z padesáti na 81 milionů eur v loňském roce. Letos management počítá s překonáním hranice devadesáti milionů eur, zhruba 2,2 miliardy korun. Hodnota firmy tedy jistě převyšuje dvacet miliard korun, a ta tak dnes tvoří zdaleka nejhodnotnější část Šmejcovy skupiny Emma Capital.

Expanze, či prodej?

Ačkoli Jiří Šmejc, nově jmenovaný šéf PPF, není velkým příznivcem hazardu a na fotbale ve Splitu osobně ještě nebyl, je to on, kdo zároveň tlačí na zahraniční expanzi SuperSportu. Z jeho týmu se firmě nejvíce věnuje Pavel Horák, jeho pravá ruka a partner Emma Capital. Budovaná digitální platforma má umožnit vstup na další zahraniční trhy. Zároveň se ale hovoří také o možném vstupu zahraničního strategického partnera, který by SuperSportu s expanzí pomohl.

„Věřím, že ještě letos otevřeme další balkánský trh. Jiří Šmejc je člověk na expanzi, má to v sobě a jeho podpora je v tom klíčová. Zároveň expanze bude určitě kapitálově náročná, vstup partnera by tak za určitých okolností dával smysl. Ale to je předčasná úvaha,“ říká k tomu Haluza, který se zároveň chystá brzy vzít útokem celý chorvatský fotbal.

Kromě Hajduku totiž bude od příští sezony SuperSport na čtyři roky partnerem tamního fotbalového svazu a celé ligy. Komplexní marketingová spolupráce včetně televizních práv má svazu zajistit rekordních jedenáct milionů eur ročně a SuperSportu bezprecedentní divácký zásah a také vliv.

Jde o poněkud pikantní kombinaci. Ve Splitu jsou totiž všichni – fandové i zákulisní insideři – přesvědčeni o tom, že vedení svazu dalmátský Hajduk nemá rádo a ve věčném souboji se vždy přiklání na stranu prominentního klubu z hlavního města. Ačkoli se podobné názory těžko prokazují, emoce v zemi posledních vice­mistrů světa pracují, a z českých šéfů SuperSportu se tak stanou vlastně mediátoři tamních fotbalových vztahů.

Ale to teď není příliš důležité. Split si užívá vítězství a sílu okamžiku. Ulice jsou plné, všichni v dresech, zpívá se klubová hymna, na obloze ohňostroj. Tato květnová noc rozhodně nebude krátká: Hajduk živi vječno.