Rakušané „léčí“ inflaci rozdáváním stovek eur, mělo by s tím začít i Česko?

Jen co se začne v kamnech topit a listí padat, vyplatí rakouská vláda každému dospělému bonus 500 a dítěti 250 eur, a kdo patří k ohroženým skupinám, jako jsou nezaměstnaní a senioři s minimálním důchodem, na něž růst životních nákladů dolehl obzvlášť tvrdě, obdrží dalších 300 eur. Vše má zmírnit dopady drahoty.

To však není to hlavní, ba ani rozpočtově nejdražší opatření – tím je omezení „studené progrese“. Na ni dojde až při placení daní za letošní rok, i bez ní však nové úlevy přijdou rakouskou státní kasu letos na 6,3 miliardy eur. Rakouská vláda to nemyslí špatně, když tvrdí, že příjmy přes spotřební daně a DPH jí vytvoří prostor, aby poplatníkům ulevila od skrytého zdanění příjmu. Jiná věc je, zda jí to rozpočtově vyjde.

Zleva i zprava

Všechny země, které mají více pásem daně z příjmů (Rakousko jich má sedm), se s tichým vzlínáním do vyšších pásem potýkají vždy, když rostou mzdy a platy a spolu s nimi (a ještě rychleji) i cenová hladina. Aniž by vzrostl reálný příjem a daňový poplatník skutečně bohatl, spadne vinou „studené progrese“ do vyššího pásma a rázem mu významně vzrostou odvody.

Inflace a poučení z historie? V Česku se není s kým poradit

Máme sice nezávislou centrální banku, ale ani jediného pamětníka, který by zažil na vlastní kůži něco podobného.

Máme sice nezávislou centrální banku, ale ani jediného pamětníka, který by zažil na vlastní kůži něco podobného.

Příjem do 11 000 eur není v Rakousku zatížen „příjmovkou“ vůbec, ale hned další pásmo od 11 001 do 18 000 eur je pod dvacetiprocentní sazbou a od 18 001 do 31 000 už jde o citelných 35 procent. Tak to jde dále až do příjmu převyšujícího milion eur základu ročně, kde každé další euro zatěžuje mezní sazba 55 procent. Tím se dělí s Dánskem o druhou příčku v Evropě, výše už je s 56procentní mezní sazbou jen Finsko.