Nahrávka na čínskou smeč

Druhou světovou válku vyhrály tanky, letadla a bomby, ale stejně důležité bylo vyhrát následný mír. O to se zasloužily především Marshallův plán a brettonwoodský systém, tedy projekty geoekonomické. Není důvod se domnívat, že by o konečném výsledku ruské invaze na Ukrajinu rozhodovalo něco jiného. To mírní optimismus těch, kteří konflikt vidí zploštěnou optikou souboje dobra se zlem, demokracie s autoritářstvím. Nebo by jej alespoň mírnit mělo.

Obava z výkonnosti ruské armády s každým dnem války klesá. Ruský způsob boje v prvním měsíci prokázal, že je účinný, když jde o ničení civilních cílů; nemocnice a humanitární konvoje trefují Rusové jedna radost. Když jde o komplikovanější věci (jako o schopnost uvědomit si, že tanky, obrněné transportéry a náklaďáky potřebují palivo), je to slabší, což vysvětluje, proč se postup ruských vojáků de facto zastavil.

Válka se protahuje a její konec si netroufá nikdo odhadnout. Ekonomické sankce nejsou dostatečně účinné, aby dokázaly Kreml zarazit, podobně jako lupiče v bance nezastaví hrozba, že nedostane večeři. Částečně proto, že nejsou dostatečné důsledné, a částečně proto, že jejich tíhu nesou především obyčejní lidé, kteří jsou za generace od svých vládců na útrapy zvyklejší než obyvatelé Západu.