Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Jan Bělíček zkoumá aktuální společenská témata pohledem současné literatury
Hučení murmuru. Tak popisuje publicista Jan Bělíček naši současnost, ve které je tak těžké se zorientovat. Jak se vymanit z chapadel krize, prchavosti, nejistoty, úzkosti, polarizace a chaosu, jež procházejí všemi vrstvami společnosti? Bělíček navrhuje společně se podívat, jak na naši lidskou situaci nahlíží současná světová literatura. Vždyť literární i jiná umělecká díla vždy odrážela ducha doby, zpracovávala ožehavou společenskou, politickou i intelektuální problematiku a tak říkajíc nastavovala lidstvu zrcadlo. Současná beletrie nás může v mnohém poučit o nás samých.
Jan Bělíček (1986), novinář a literární kritik, ve svých článcích zkoumá fenomény na rozhraní mezi uměním, společností a politikou. Kniha V chapadlech murmuru s podtitulem Jak číst literaturu krize vznikla jako knižní podoba stejnojmenného literárního podcastu, který na přelomu let 2019 a 2020 začal publikovat na platformě pro vizuální umění Institut úzkosti. Jedná se o jeho ryze subjektivní výběr, v němž se soustřeďuje na multikulturní a ekologické problémy, krizi identity a genderu, otázky sociální nespravedlnosti a následky toxického chování. Pokud vám tato témata nic neříkají, asi knihu raději ani neotvírejte, mohla by u vás vyvolat pobouření a místy i pocit hnusu. Nevadí-li vám však přemýšlet o krizi dnešní doby, poskytne vám Bělíčkova kniha dobrý přehled o současných světových autorech a jejich pohledu na věc.
Rádi čteme fikci, protože nám pomáhá uniknout z reality, která může být buď v určitém ohledu nepříjemná, až nesnesitelná, nebo naopak všední a nudná. Co když je ale realita dnešního světa natolik bláznivá, že i fikce za ní pokulhává? I proto se v současné literatuře čím dál více prosazuje autobiografický román a autofikce, které z čistě subjektivních pozic přinášejí nezpochybnitelnou výpověď jednoho člověka o skutečnosti. „Pokud okolní realita – stejně jako hájemství fikce – působí neautenticky a uměle, je potřeba se opřít o tu jedinou věc, kterou máme alespoň trochu pod kontrolou – o subjektivní zakoušení reality.“ (s. 28) Mezi čelné představitele autofikce patří norský spisovatel Karl Ove Knausgård se svým cíleně antiliterárním dílem Můj boj, v němž na třech tisících stránkách popisuje svůj vlastní život až do těch nejmenších a nejvšednějších detailů. Říkáte, že by vás číst takovou knihu nebavilo? Jak je tedy možné, že se Můj boj stal bestsellerem?
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
