Aleš Buček se výzkumu termitů věnuje na japonském ostrově Okinawa. „Je to trochu jako Robinsonův ostrov. Pracuji v mezinárodním ústavu, který byl postaven na zelené louce,“ popisuje. Během studia na Univerzitě Karlově se na dejvickém ÚOCHB věnoval výzkumu evoluce řeči hmyzu – feromonové komunikaci, který postupně přešel právě ke studiu termitů. Už v Praze s kolegy zkoumal, jak si termiti na obranu hnízda vyvinuli chemické zbraně. Některé druhy termitů totiž v ohrožení páchají sebevraždu. „Jejich těla doslova vybouchnou a vypustí tekutinu, která se vně těla změní na toxickou, a tak zneškodní protivníka,“ vysvětluje biochemik. 

Proč nás mají zajímat?

„Termiti jsou inženýři ekosystémů,“ říká český vědec. Živí se převážně hlínou nebo dřevem a jsou to hlavní rozkladači odumřelé organické hmoty. V Česku podobnou funkci zastávají třeba žížaly. „Je pravděpodobně jen otázkou času, než se termiti díky globálnímu oteplování začnou vyskytovat i u nás,“ míní Buček. Pro přežití termiti potřebují, aby teplota dlouhodobě neklesala pod 10 stupňů Celsia. Jižní Morava či Praha již mají průměrné roční teploty kolem 10 stupňů a čím dál méně dní je mraziv‎ých. Je tedy pravděpodobné, že se tu usídlí. Zatím ale můžeme zůstat v klidu a není třeba nakupovat chemické přípravky na jejich hubení – termiti u nás budou díky čtyřem ročním obdobím spíše živořit.

Lovec termitů

Terénní práce a sběr vzorků v Kamerunu, na Madagaskaru nebo v Malajsii mohou znít jako sen a mohly by k vědě lákat další zájemce. Aleš Buček tak ale tráví asi jen měsíc a půl v roce. „Většinu času sedím u počítače a věnuji se analýze a zpracování dat,“ popisuje svůj den vědec, ze kterého se postupem času stále více stává bioinformatik a programátor samouk.

V teplejších oblastech jsou termiti proslavení jako škůdci, kteří vám „sežerou dům“. Celosvětově způsobují škody v řádu bilionů korun. Proto se většina výzkumů soustředí na to, jak je vyhubit. „Až v poslední době začínáme zjišťovat, jak moc důležití jsou pro náš ekosystém,“ říká Buček. 

Například v experimentech, kde v určitém místě všechny termity chemicky vyhubí a toto místo porovnají s kontrolní plochou bez zásahu, jsou pozorovány výrazné změny ekosystému. Plochy bez termitů obsahují mnohem méně organick‎ých látek – živin – z odumřel‎ých rostlin je nemá kdo uvolňovat. To má vliv na menší druhovou rozmanitost rostlin či dokonce nižší výnosy zemědělských plodin, jako například obilí. Podle jiných výzkumů činnost termitů udržuje vláhu a chrání tropické lesy před suchem.

Začalo to v hospodě

Jak se český‎ vědec dostane k vý‎zkumu termitů? „Začalo to v hospodě,“ směje se Buček. „Kolega a kamarád Jan Šobotník mi často zapáleně vyprávěl o svém výzkumu termitů. Zaujalo mě to, především když jsem si uvědomil, jak překvapivě málo prostudovaná skupina hmyzu termiti jsou a co vše teprve čeká na objevení,“ popisuje začátek svého termitího výzkumu, se kterým pokračuje jako postdoktorand na japonském institutu.

„Jako první jsme popsali příbuzenský‎ strom téměř sedmdesáti vybran‎ých druhů termitů a časovou škálu hlavních událostí v průběhu 150 milionů let evoluce termitů, kterou lze odvodit od fosilních nálezů,“ shrnuje Buček výsledky, které nedávno publikovali v prestižním časopise Current Biology, a tím zcela změnili dosud přijímané hypotézy o termití evoluci.

Aleš Buček (35)

Pavla Hubálková

Během studia biochemie na Univerzitě Karlově začal pracovat v Ústavu organické chemie a biochemie, kde se věnoval výzkumu feromonové komunikace hmyzu. Aktuálně působí jako postdoktorand na japonském Okinawa Institute of Science and Technology Graduate University, kde zkoumá evoluci a příbuzenské vztahy termitů na genetické úrovni. Ve volném čase rád leze a chodí po horách a v Japonsku propadl potápění.

Aleš Buček se věnuje základnímu výzkumu – popisuje evoluční vývoj termitů a jejich příbuzenské vztahy, které nám pomohou pochopit jejich význam pro ekosystém. Například zjistili, že před 50 miliony let došlo k evolučně náhlé změně jejich střevního osídlení – jedna linie termitů ztratila prvoky, kteří tráví dřevo, a nahradila je bakteriemi, které jim umožnily trávit hlínu. Tato náhlá změna symbiotického systému vedla k evolučně nejúspěšnější skupině termitů. 

Dnes se totiž 80 procent termitích druhů živí hlínou, a stali se tak světově nejv‎ýznamnějšími rozkladači odumřelé organické hmoty. „Pro přímou aplikaci našich poznatků do praxe je asi ještě dlouhá cesta, ale je to ta nejzákladnější znalost, která nám o termitech doteď chyběla,“ shrnuje.

Vlastní skupina a kniha o termitech

Aleše Bučka dlouhodobě zajímá výzkum organismů, které žijí s termity v symbióze. Což nejsou pouze mikroorganismy v jejich střevech. „Chci studovat genetické změny u hmyzu, který se přizpůsobil životu v termitištích,“ sdílí Buček své další výzkumné plány, kterým by se rád věnoval už jako vedoucí vlastní výzkumné skupiny. „S kolegy teď také připravujeme populárně-naučnou knihu o termitech, ve které se pokusíme s pomocí fotografií a poutavých textů sdílet naši fascinaci termity,“ říká. 

V‎ýzkum v divadle

Aleš Buček má ještě další kuriozní úspěch. Jeho vědecká publikace, která vznikla během magisterského studia, se stala námětem pro divadelní hru Dotkni se vesmíru a pokračuj, která byla uvedena v Národním divadle. „Můj kolega, kte‎rý‎ se na v‎‎ýzkumu podílel, jezdil pravidelně s autorem hry René Levínský‎m do Německa. Cesty byly dlouhé, povídali si, a tak vznikl námět,“ líčí mlad‎ý vědec.

Autorka je stálou spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Pavla Hubálková