Esej: Zahrada pozemských rozkoší

Pouhé dva měsíce poté, co se Michail Gorbačov stal generálním tajemníkem komunistické strany, vyhlásil „suchý zákon“. Čísla, která dostalo sovětské politbyro na stůl, byla deprimující – prodej alkoholu za předchozí dvě desetiletí stoupl čtyřikrát, v zemi žilo pět milionů notoriků a ekonomické škody způsobené pitím dosahovaly desítek miliard rublů, a tak není divu, že reakce byla radikální. V letech 1985 až 1987 poklesl v Sovětském svazu prodej alkoholických nápojů dvaapůlkrát, populární vodka „Andropovka“ se přestala vyrábět a nejlevnější náhrada se dala koupit skoro za dvojnásobek. V éteru zuřila všudypřítomná kampaň, z filmů se vystřihovaly alkoholické scény, za opilství se vyhazovalo ze strany a nešťastní moldavští kolchozníci museli vykácet třetinu vinohradů.

Pozitivní výsledky se dostavily velmi rychle. Do roku 1987, kdy byla protialkoholní kampaň kvůli drtivému dopadu na státní rozpočet v tichosti opuštěna, se naděje dožití (střední délka života) mužů zvedla o 2,6 roku a do dosud nepoznaných výšin vystoupala i porodnost. Jenže prudce nahoru šly i jiné ukazatele. O celých 18 procent se kvůli pálení samohonky zvedl prodej cukru a – jak v roce 1989 napsal deník Izvěstija – lidé najednou začali kupovat daleko více alkoholového prostředku na mytí oken (asi o 900 tisíc tun ročně), lepidla BF familiárně přezdívaného „Boris Fjodorovič“ (asi o 240 tun), a dokonce i insekticidu dichlorvos. V roce 1987 pak úřady zaznamenaly 44 tisíc otrav alkoholem, přičemž každá čtvrtá skončila smrtí.

Esej: Ani Platon, ani Machiavelli

Zkuste si představit, kdo z velkých politických myslitelů minulosti by mohl najít zalíbení ve vládě Andreje Babiše. Napadá vás někdo?

Zkuste si představit, kdo z velkých politických myslitelů minulosti by mohl najít zalíbení ve vládě Andreje Babiše. Napadá vás někdo?