Jak si umělá inteligence brousí zuby na vaše data

Skeptický průvodce AI nástroji od Applu, Microsoftu a Googlu. Všechny potřebují přístup k větší porci našich dat. Lze jim věřit?  

Skeptický průvodce AI nástroji od Applu, Microsoftu a Googlu. Všechny potřebují přístup k větší porci našich dat. Lze jim věřit?  

Celý článek
0

Raketa za biliony. Pentagon překročil rozpočet na výrobu nové jaderné zbraně o 80 procent

Náklady na vývoj nové jaderné mezikontinentální střely Sentinel už překročily v přepočtu tři biliony korun. Vývoj je pro obranu USA nezbytný, staré rakety se blíží konci své životnosti.

Náklady na vývoj nové jaderné mezikontinentální střely Sentinel už překročily v přepočtu tři biliony korun. Vývoj je pro obranu USA nezbytný, staré rakety se blíží konci své životnosti.

Celý článek
0

Američané tvrdě šetří, pro 80 procent z nich je luxus už i jídlo z fast foodu

Zvýšení nezaměstnanosti ve Spojených státech amerických se propisuje do obav tamních občanů o práci. Mnozí lidé dokonce šetří na tom, co je pro USA typické: konzumaci ne úplně zdravých jídel v řetězcích rychlého občerstvení.

Zvýšení nezaměstnanosti ve Spojených státech amerických se propisuje do obav tamních občanů o práci. Mnozí lidé dokonce šetří na tom, co je pro USA typické: konzumaci ne úplně zdravých jídel v řetězcích rychlého občerstvení.

Celý článek
0

Esej: Ať žije VZDR!

Kdyby pánové Haber a Bosch nezačali před 110 lety vyrábět „ze vzduchu“ amoniak a nezahájili tím „Velkou zelenou dusíkovou revoluci“, polovina lidí by dnes neměla co jíst.

Esej: Ať žije VZDR!
ilustrace Vojtěch Velický

Ještě na konci 19. století to s hnojením polí a zahrad bylo všelijaké. Dokonale to ve svém románu Bouvard a Pécuchet vystihl spisovatel Gustave Flaubert. Na knize o dvou lehce vyšinutých písařích pracoval mnoho let, nastudoval kvůli ní stovky vědeckých prací a výsledkem je (na rozdíl od televizního seriálu) depresivní satira o lidské neschopnosti a neúspěchu.

Nejdřív půdě a hnoji propadl introvertnější Pécuchet. Před kuchyní vyhloubil jámu na tři druhy kompostu, rád stával na jejím okraji a zadumaně snil „o ovoci, záplavě květin a moři zeleniny“. Jenže mu chyběl koňský trus. „Rolníci ho neprodali, hostinští ho nedali“, a tak nakonec odhodil stud a rozhodl se, že „půjde na kobylince sám“.

Brzy se nakazil i Bouvard. „Do kompostu se cpalo vše, nač přišel: větve, krev, střeva, peří. Užíval belgického roztoku, švýcarské hnojůvky, louhu, uzenáčů, chaluh, objednal si guáno, pokusil se je vyrábět a sleduje své zásady do krajnosti, netrpěl, aby moč přicházela nazmar; zrušil záchody.“ Lidé mu nosili do dvora zdechliny, kterými hnojil pole. „Všude venku se válely zbytky mršin. A Bouvard se v tom hnilobném puchu usmíval. Pumpa postavená na káře stříkala močůvku na osení. Ty, kterým to nevonělo, nadšeně přesvědčoval – „Vždyť to je zlato! zlato!“ – a litoval, že nemá víc hnoje: „Šťastné země, kde jsou přírodní jeskyně plné ptačího trusu!“ Nakonec samozřejmě celá ta hnojní eskapáda dopadla katastrofálně. „Řepka byla slabá, oves průměrný a obilí se prodávalo velmi špatně, protože páchlo.“

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit