Čínské společnosti Alibaba a ByteDance se naučily vyvíjet modely umělé inteligence o 90 procent levněji než Američané – navzdory omezenému přístupu ke špičkovým čipům.
Čínské společnosti Alibaba a ByteDance se naučily vyvíjet modely umělé inteligence o 90 procent levněji než Američané – navzdory omezenému přístupu ke špičkovým čipům.
Německé automobilky dokázaly v minulosti ustát silnou konkurenci z Jižní Koreje nebo Japonska a není důvod, aby se nevyrovnaly také s čínskou automobilovou expanzí, tvrdí německý kancléř Olaf Scholz. Cla EU na dovoz čínských elektromobilů jsou podle něj zbytečná.
Německé automobilky dokázaly v minulosti ustát silnou konkurenci z Jižní Koreje nebo Japonska a není důvod, aby se nevyrovnaly také s čínskou automobilovou expanzí, tvrdí německý kancléř Olaf Scholz. Cla EU na dovoz čínských elektromobilů jsou podle něj zbytečná.
Nový investiční fond Presto Tech Horizons má ve svém portfoliu první tři technologické startupy. Tým fondu navíc posiluje Lucie Brešová, která v minulosti řídila raketovou expanzi Kiwi.
Nový investiční fond Presto Tech Horizons má ve svém portfoliu první tři technologické startupy. Tým fondu navíc posiluje Lucie Brešová, která v minulosti řídila raketovou expanzi Kiwi.
Kdyby pánové Haber a Bosch nezačali před 110 lety vyrábět „ze vzduchu“ amoniak a nezahájili tím „Velkou zelenou dusíkovou revoluci“, polovina lidí by dnes neměla co jíst.
Ještě na konci 19. století to s hnojením polí a zahrad bylo všelijaké. Dokonale to ve svém románu Bouvard a Pécuchet vystihl spisovatel Gustave Flaubert. Na knize o dvou lehce vyšinutých písařích pracoval mnoho let, nastudoval kvůli ní stovky vědeckých prací a výsledkem je (na rozdíl od televizního seriálu) depresivní satira o lidské neschopnosti a neúspěchu.
Nejdřív půdě a hnoji propadl introvertnější Pécuchet. Před kuchyní vyhloubil jámu na tři druhy kompostu, rád stával na jejím okraji a zadumaně snil „o ovoci, záplavě květin a moři zeleniny“. Jenže mu chyběl koňský trus. „Rolníci ho neprodali, hostinští ho nedali“, a tak nakonec odhodil stud a rozhodl se, že „půjde na kobylince sám“.
Brzy se nakazil i Bouvard. „Do kompostu se cpalo vše, nač přišel: větve, krev, střeva, peří. Užíval belgického roztoku, švýcarské hnojůvky, louhu, uzenáčů, chaluh, objednal si guáno, pokusil se je vyrábět a sleduje své zásady do krajnosti, netrpěl, aby moč přicházela nazmar; zrušil záchody.“ Lidé mu nosili do dvora zdechliny, kterými hnojil pole. „Všude venku se válely zbytky mršin. A Bouvard se v tom hnilobném puchu usmíval. Pumpa postavená na káře stříkala močůvku na osení. Ty, kterým to nevonělo, nadšeně přesvědčoval – „Vždyť to je zlato! zlato!“ – a litoval, že nemá víc hnoje: „Šťastné země, kde jsou přírodní jeskyně plné ptačího trusu!“ Nakonec samozřejmě celá ta hnojní eskapáda dopadla katastrofálně. „Řepka byla slabá, oves průměrný a obilí se prodávalo velmi špatně, protože páchlo.“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
