Z čeho se hroutí boháči? Většina lidí to nechápe

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Celý článek
0

Sto milionů Američanů nemá na to mít děti. USA trápí fenomén Alice

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Celý článek
0

Apoštolové zelené energetiky: Když nebude foukat a svítit, najdeme nové technologie

Zastánci obnovitelných zdrojů věří, že během přechodu na bezuhlíkovou společnost okolo roku 2050 dojde k nalezení nových technologií, které překonají slabinu zdrojů závislých na větru a slunci.

Zastánci obnovitelných zdrojů věří, že během přechodu na bezuhlíkovou společnost okolo roku 2050 dojde k nalezení nových technologií, které překonají slabinu zdrojů závislých na větru a slunci.

Celý článek
0

Komentář: Proč to Babiš v příštích volbách rozhodně nemá jisté

ANO v průzkumech vede a vládní koalice dál ztrácí. Starší i novější zkušenosti ale ukazují, že stát se ještě může cokoli

Komentář: Proč to Babiš v příštích volbách rozhodně nemá jisté
Andrej Babiš | foto Profimedia.cz

Vraťme se teď o osm let zpátky. Je říjen roku 2015 a premiérem je Bohuslav Sobotka, který vede koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Volební model sice ukazuje, že Babišova strana dynamicky roste, ale její podpora je stále ještě tažena hlasy středových a středopravicových voličů, zatímco sociální demokraté a komunisté si pořád drží gros těch levicových. A přece za dva roky ANO jednoznačně triumfuje, když vyluxuje přes polovinu voličů levice. A obě tradiční levicové partaje končí těsně nad hranicí propadu.

Nyní se střihem přenesme o čtyři roky dopředu. Říjen 2019 přináší volební model, kterému suverénně vévodí Babišova formace s podporou vyšší než třicet procent. Opozice jako celek sílí, ale je roztříštěná a na ANO opravdu hodně ztrácí. Nic nenasvědčuje tomu, že je Babiš k poražení a odsunutí do opozice. A přece ve volbách 2021 voliči vystavují Babišovi stopku a volby vyhrává koalice Spolu, vedená ODS. A Petr Fiala se oproti všem předpokladům a předpovědím stává premiérem většinové koaliční vlády.

Krize a pandemie

V obou případech se rozhodovalo a rozhodlo až ve druhé polovině období, dokonce v jeho samém závěru. Do výsledků v roce 2017 zasáhla migrační krize, do voleb v roce 2021 covidová pandemie. První znevěrohodnila vládní schopnosti ČSSD, druhá Babišovo „řízení státu jako firmy“. V prvním případě slavila úspěch Babišova geniální schopnost prodávat vládní úspěchy jako své vlastní při současném zachování protestního potenciálu, jako kdyby celé čtyři roky strávil v opozici. A ve druhém zase opoziční vytěžení protibabišovského (a protizemanovského) elektorátu v souběhu s propadem levice, Přísahy a Trikolory.

Podle posledního modelu Kantaru, sbíraného v září, ANO opět s obrovským náskokem vede a vládní strany znovu a hodně ztratily. A přece ANO nemá žádnou jistotu monstrózního triumfu, stejně jako vláda jistotu zdrcující porážky.

Nevíme nic

Nevíme totiž, co se stane zítra, natož za rok a půl. Nevíme, co ještě přinese válka na Ukrajině, izraelsko-arabský konflikt, jak studené budou obě zimy a jak suchá obě léta. A jak slunečné a větrné budou celé ty dva roky. Nevíme, jak dopadnou evropské volby a co udělají s greendealovými plány. Nevíme, jaká masa lidí ještě připutuje do Evropy z Afriky a z Blízkého východu a co tu budou či nebudou tropit. Nevíme, kolik se prodá škodovek, hyundaiů, toyot, citroënů, peugeotů, tatrovek a avií. A kolik se opravdu postaví kilometrů dálnic. A hlavně, vůbec nevíme, jestli se náhle neobjeví nějaká nová černá labuť typu koronaviru.

Kromě domácích zkušeností se zvraty těsně před volbami a nejistoty vývoje v celém světě tu teď navíc máme pár čerstvých impulzů k zamyšlení ze Slovenska a z Polska.

Rekordy? Koalice? Spojenci?

Před pár týdny v obou zemích padly rekordy ve volební účasti. Kde je psáno, že něčeho takového nejsou schopni i Češi, kteří koneckonců ve druhém kole lednových prezidentských voleb také trhli svůj dosavadní rekord? A Babiš v nich prohrál takřka o milion hlasů!

Také víme, že růst účasti táhli zejména mladší a vzdělanější voliči z větších měst. Díky babyboomu ze začátku třetího milénia počet právě takových voličů v Česku dále poroste. V roce 2025 jich klidně může přijít o 200 nebo i 300 tisíc více než před dvěma lety. To dělá bratru čtyři, možná i šest procent.

Polská opozice se po zkušenostech z minula dokázala spojit do tří širokých koalic tak šikovně, že si mezi sebe rozdělila různé cílové skupiny. To slovenští prozápadní politici svůj stín nepřekročili a svou neschopností spolupracovat umetli Ficovi cestu zpět. České vládní strany už jednou dokázaly, že se umějí spojit a minimalizovat tím ztráty. Tak proč by si to nezopakovaly? A třeba i nějak inovativně.

Polské PiS doplatilo na to, že sice vyhrálo, ale jeho koaliční potenciál zůstal minimální. Ani koaliční manévrovací prostor slovenského Směru nebyl bůhvíjaký. Měl ale jednu výhodu – své vlastní „béčko“ Hlas, jež ho zachránilo. Nic takového ANO nemá a na svůj malý koaliční potenciál už (ne)jednou doplatilo. A výsledek přes třicet procent k absolutní většině určitě stačit nebude.

Rozhodně je a ještě dlouho bude o co hrát!