Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Až pět procent DNA převzali Papuánci od dávných denisovanů. Dodnes to nejspíš má vliv na to, jak reagují na některé nemoci.
Dávné denisovanské geny ovlivňují i po mnoha tisíciletích imunitní systém Papuánců a zřejmě jim při kontaktu s nemocemi poskytují jistou výhodu. Plyne to ze studie, kterou před několika dny zveřejnil vědecký časopis PLOS Genetics.
Denisované byli poněkud záhadnou skupinou lidí, kteří kdysi obývali Asii a měli blíž k neandertálcům než k nám – moderním lidem druhu Homo sapiens. Kosterních nálezů denisovanů je zatím pomálu a naprostá většina z nich pochází z Denisovy jeskyně na Altaji.
Když z Afriky někdy před 75 tisíci lety vyrazila první migrační vlna moderních lidí a po asijském pobřeží se ubírala na východ, setkala se během své cesty právě s denisovany a křížila se s nimi. Moderní Papuánci, ostatní Melanésané a původní obyvatelé Austrálie si tak dodnes ve svém genomu nesou až pět procent denisovanské DNA (stejně jako Evropané a některé asijské populace podědili část neandertálských genů).
Autoři článku využili toho, že nedávno jejich kolegové kvůli jiné studii (konkrétně šlo o Indonesian Genome Diversity Project) „osekvenovali“ DNA 56 současných obyvatel Papuy Nové Guiney. Vypůjčili si proto tyto genetické informace a zkusili je porovnat s dávnou DNA denisovanů a neandertálců.
Najít pozůstatky archaické DNA v lidském genomu je relativně snadné, ovšem odhalit, jak tyto starobylé příměsi ovlivňují člověka, je mnohem složitější. Tým nejdřív zjistil, že se u Papuánců s vysokou frekvencí objevuje přes 82 tisíc genetických variant zvaných jednonukleotidový polymorfismus (velmi zjednodušeně řečeno jde o drobné variace na jednom konkrétním místě genomu), které pocházejí od denisovanů.
Poté začal tým tyto varianty prověřovat a v existujících genetických databázích hledal ty, které mají v lidském organismu nějakou funkci. Konkrétně se pak zaměřili na ty, které mají co do činění s lidským imunitním systémem, když třeba zesilují či tlumí jeho odpověď na konkrétní mikroby.
Jako příklad lze uvést dvě denisovanské varianty nalezené u Papuánců, které snižují produkci určitých bílkovin a potlačují tím sílu zánětu v těle (zánět je třeba chápat jako reakci organismu na poškození). V situaci, kdy dávní lidé přišli do nového prostředí a setkali se tam s mnoha neznámými mikroorganismy, mohla být tato protizánětlivá adaptace prospěšná. „V tropech, kde jsou lidé velmi často vystavení infekčním chorobám, byste možná chtěli svoji imunitní reakci trochu zmírnit a nepřehánět to s ní,“ vysvětlila vědeckému časopisu Science evoluční genetička a hlavní autorka článku Irene Gallego Romero z University of Melbourne.
V minulosti dospěli vědci k velmi podobnému výsledku, když hledali, jak neandertálské geny ovlivňují imunitní systém moderních Evropanů. Pokud se tyto studie posuzují bok po boku, zdá se, že křížení s jinými lidskými druhy mohlo být pro naše předky velmi prospěšné: dokázalo jejich DNA rychle obohatit o varianty genů, které jim pomohly přežít a prosperovat v nově osídlené oblasti.
