Američané nekupují elektromobily. A bude hůř

Obyvatelé Spojených států zatím nekupují elektromobily v množství, jaké by si přáli výrobci i Bílý dům. Protičínská cla přitom situaci pravděpodobně ještě zhorší, protože zvednou cenu amerických elektroaut.

Obyvatelé Spojených států zatím nekupují elektromobily v množství, jaké by si přáli výrobci i Bílý dům. Protičínská cla přitom situaci pravděpodobně ještě zhorší, protože zvednou cenu amerických elektroaut.

Celý článek
0

Ajťákům se v Česku daří. Evropskou IT velmocí je Brno

V Česku už v IT pracuje kolem 50 tisíc živnostníků, firem je v tomto oboru přes 30 tisíc. Nejvíce pracovních příležitostí nabízejí přirozeně velká města, velmocí v informačních technologiích je ale Brno, nikoliv Praha.

V Česku už v IT pracuje kolem 50 tisíc živnostníků, firem je v tomto oboru přes 30 tisíc. Nejvíce pracovních příležitostí nabízejí přirozeně velká města, velmocí v informačních technologiích je ale Brno, nikoliv Praha.

Celý článek
0

Čím jste starší, tím spíš vás dostane. Američany drtí demence, Česko nezaostává

Podle nového průzkumu trpí některou z demencí přes čtyři procenta Američanů starších 65 let. Čím vyššího věku se lidé dožijí, tím větší je pravděpodobnost, že onemocní některým z těchto psychiatrických onemocnění.

Podle nového průzkumu trpí některou z demencí přes čtyři procenta Američanů starších 65 let. Čím vyššího věku se lidé dožijí, tím větší je pravděpodobnost, že onemocní některým z těchto psychiatrických onemocnění.

Celý článek
0

S čím se bojuje na Ukrajině a kdo to vyrábí

Ukrajina se stala živou laboratoří technologické války. Její obětí jsou hranice – mezi zeměmi, mezi typy zbraní i mezi mírem a válkou

S čím se bojuje na Ukrajině a kdo to vyrábí
Americký „sebevražedný“ dron Switchblade stojí zlomek toho, co drahé zbraně, které jediným útokem zničí. | Profimedia.cz

Zvykli jsme si, že o výsledku válek se rozhoduje v kancelářích vůdců v metropolích zúčastněných zemí. Ti se opírají o své zbrojovky a někoho, kdo to všechno platí. Moc držel v rukou vojensko-průmyslový komplex, jak to trefně – a s obavami – v roce 1961 nazval odstupující americký prezident Dwight Eisenhower. Rusko-ukrajinská válka podobu tohoto vztahu podstatně změnila.

Obvykle o této válce uvažujeme jako o problému geopolitickém, ekonomickém a mravním. Vývoj na bojišti samotném však naznačuje, že tento konflikt, bez ohledu na svá dramata a tragédie, může pro dějiny mít největší význam coby konflikt technologický.

Soukromé firmy v popředí

Důležitý je formát: hlavní souboj zde často nevedou konkurenční technologie. Ne že by tento typ střetu vymizel; ve chvíli, kdy minulý týden vznikaly tyto řádky, přišly zprávy o tom, že Rusové během noci vypustili na Kyjev šest obávaných hypersonických raket Kinžal – a americký systém Patriot je všechny zlikvidoval. Stále častěji však je v popředí lidská schopnost na obou stranách zákopů využít možností, které se jim za pochodu otevírají (a bránit se téže schopnosti protivníka, pochopitelně).

Dokud slouží digitální propojení všeho se vším k posílání záběrů roztomilých koťátek a ovládání ledničky, jsou následné trable jen porodními bolestmi nového světa. Když jde o všechno, čas ani prostor na řešení nuancí nejsou k mání.

Výsledný tlak jako by běh dějin zrychlil. Ukrajinská armáda byla donedávna po postsovětsku zkorumpovaná, zle vyzbrojená i vystrojená a nedostatečně vycvičená; těsně před invazí převládal názor, že „vydrží týden“. Dnes je pravděpodobné, že z války vyjde jako patrně nejbojeschopnější ozbrojená síla Evropy.

Za tu proměnu vděčí kombinaci faktorů. Odhodlání kyjevské politické elity inspirovalo její partnery k masivní podpoře finanční i zbrojní. To umožnilo nesmírně zrychlit provoz v kolejích vojenských dodavatelských vztahů. A viditelně při tom stoupá význam menších soukromých firem, které dokážou jet mimo ony vyježděné koleje – a umějí být efektivnější než mamutí zbrojovky.

Rychlost se počítá

Když se Američané uvolili věnovat Ukrajincům tanky Abrams, měli z toho v Kyjevě radost, než vyšlo najevo, že jejich zapojení bude možné až o třináct měsíců později (nakonec to šlo podstatně rychleji). Naproti tomu již dnes ruské okupanty zabíjejí americké drony Switchblade, u nichž trval vývoj, schválení, výroba, zaškolení a první dodávky dohromady šest měsíců. Abramsy vznikají ve státem vlastněném podniku, jejž v Ohiu provozuje zbrojovka General Dynamics (s loňskými tržbami přes 39 miliard dolarů); switchblady vyrábí firma AeroVironment s loňskými tržbami ve výši 446 milionů dolarů.

Když ruští provládní hackeři napadli satelitní internetový systém Starlink, zareagoval výrobce SpaceX bleskově – po týdnu byly bezpečnostní díry zazáplatované, jak říkají ajťáci. Pro srovnání, řádově stejný úkon trvá ministerstvu obrany Spojených států několik měsíců, píše americký Institute for the Study of War.

K vítězům války lze však již dnes počítat i firmy podstatně menší než AeroVironment nebo SpaceX. Jedna z nich sídlí v nevzhledné průmyslové zóně na předměstí estonského Tallinu. Milrem Robotics je startup, který vyrábí autonomní vozidla určená k přepravě obětí a uvolnění tras pro vojáky na bojišti.

 

Milrem spolu s německou firmou Krauss-Maffei Wegmann dodal na Ukrajinu čtrnáct pozemních vozidel. Jejich původním účelem je přeprava raněných a identifikace tras, ale lze je rychle nakonfigurovat tak, aby vozila kamery, dálkoměry nebo zbraně. Jiným velkým ukrajinským hitem se stal ozbrojený dron Bayraktar TB2 tureckého Baykaru. Své cíle identifikují ukrajinští vojáci pomocí softwaru od firmy Palantir, jejíž produkty zvedají v mírových podmínkách nejednomu ochránci soukromí obočí i žaludek. Sledovací systém skupiny MARSS slouží k ochraně kritické infrastruktury před bezpilotními hrozbami. Příkladů je bezpočet.

„Ukrajina rozhodně přiměla vlády, aby tvrději a hlouběji přemýšlely o svých průmyslových základnách, pružnosti a odolnosti jejich dodavatelských řetězců,“ řekl listu Financial Times Trevor Taylor, výzkumník z Royal United Services Institute. „Vojenská efektivita stále více závisí na informační výhodě odvozené ze senzorů, zpracování dat a výpočetní techniky.“

To dostává do hry tu divočejší část soukromého sektoru. „Agilní technologické společnosti mají výhodu. Vidíme začátek budoucího bojiště: technologie, poháněné komerčním trhem, přebírají vládu,“ řekl Johannes Pinl, generální ředitel zmíněné MARSS Group.

„Nevídaná mobilizace“

Komerční stránka věci je nepřehlédnutelná. Funguje oběma směry. Zaprvé, každý ze šesti zmíněných vypálených ruských kinžalů stál nejméně deset milionů dolarů. Jeden switchblade stojí v nejlevnější verzi šest tisíc, íránské drony Šáhid, které používají Rusové, od deseti do dvaceti tisíc dolarů za kus. Experti proto mluví o switchbladu více jako o munici než jako o zbrani samotné.

Americké Středisko strategických a mezinárodních studií (CSIS) uvádí případ, kdy Ukrajina žádala čínského výrobce dronů DJI, aby zablokoval cloudové služby pro drony, jichž využívají Rusové. Je zkrátka zjevné, že manažeři civilních firem každý den činí rozhodnutí s vojenskými důsledky, ať už si to připouštějí, nebo ne.

Z druhé strany je tlak stejně nepopiratelný. Technologické firmy najednou dostaly k dispozici trh, jenž by za jiných okolností – pokud by se vůbec otevřel – produkoval podstatně méně vítězů. Technologický sektor našel v ukrajinské válce živou, krvavou a dobře placenou laboratoř.

Staré struktury se přizpůsobují. Evropané již v roce 2021 zřídili Evropský obranný fond, který povzbuzuje malé a střední společnosti k účasti na společných výzkumných projektech. Dnešní tempo vývoje by jim mělo nahrávat. V USA zase vedla válka na Ukrajině Pentagon „k mobilizaci průmyslové základny způsobem, jaký jsme neviděli desítky let“, řekl mluvčí washingtonského ministerstva obrany Jeff Jurgensen. I britská vláda podle Financial Times usnadnila malým a středně velkým firmám podávání nabídek na zakázky ve veřejném sektoru.

Noví hráči na trhu samozřejmě nemají místo jisté. Estonský Milrem proto v únoru oznámil, že státní konglomerát Spojených arabských emirátů EDGE Group souhlasil s nákupem většinového podílu ve společnosti. Pro firmu to znamená, že bude schopna držet krok s vývojem na trhu robotiky. Německý startup pracující s umělou inteligencí Helsing se zase nechal převzít zbrojovkou Rheinmetall, aby společně vyvíjely softwarové systémy.

Google Maps do války

Konečně poslední nezbytnou ingrediencí úspěchu je připravenost samotných Ukrajinců na změny – ať už v IT sektoru, nebo u vojáků samých. Vedou si nad očekávání dobře. Dobrým příkladem je Delta, komplexní situační systém, jejž vyvinulo Inovační středisko tamního ministerstva obrany. Poskytuje pohled na bojiště v reálném čase; v souladu se standardy NATO integruje data z různých zdrojů včetně leteckého průzkumu, satelitních snímků a záběrů z dronů; jakási vylepšená válečná verze Google Maps.

Řízení pomocí dat umožňuje ukrajinským velitelům rychle se přizpůsobovat okolnostem a podle potřeby měnit taktiku. „Systém zachraňuje životy a šetří munici a zároveň upozorňuje na potenciální ofenzivní možnosti,“ napsal pro Atlantic Council místopředseda vlády a ministr pro digitální transformaci Mychajlo Fedorov. Systém si vydobyl ostruhy při obraně Kyjeva a během úspěšných protiofenzivních akcí, jež osvobodily Charkov a Cherson.

Jak upozorňuje analýza listu The Eurasian Times, tento vývoj může do budoucna vnést mezi spojence nesvár: protože nejbohatší technologická scéna existuje v USA, může to prohloubit americkou technologickou převahu nad spojenci. Tu ještě bezpochyby umocní fakt, že jak spojenci s různou měrou ochoty poskytují své zbraně Ukrajině, vzniká tlak na pořízení náhrady – a ve Spojených státech ji pořídí snadněji než jinde.

To vše bude vytvářet problémy, na jejichž řešení bude čas po válce. Předpokládejme, že leccos z toho, co nyní považujeme za samozřejmost, tou dobou již nebude platit.