Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
České Behavio, které vylepšuje reklamy tak, aby měly skutečný efekt, získalo další finanční injekci. Nizozemci mu poslali přes 55 milionů korun. Peníze chce firma použít na nové funkce umělé inteligence a další expanzi.
České Behavio, které vylepšuje reklamy tak, aby měly skutečný efekt, získalo další finanční injekci. Nizozemci mu poslali přes 55 milionů korun. Peníze chce firma použít na nové funkce umělé inteligence a další expanzi.
Francouzský státní koncern EdF netrpělivě čeká na rozhodnutí české vlády, kdo postaví až čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Jde o zakázku za stovky miliard korun. Od zakázky Hinkley Point v Británii z roku 2016 by se pro EdF jednalo teprve o druhý zahraniční projekt v Evropě.
Francouzský státní koncern EdF netrpělivě čeká na rozhodnutí české vlády, kdo postaví až čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Jde o zakázku za stovky miliard korun. Od zakázky Hinkley Point v Británii z roku 2016 by se pro EdF jednalo teprve o druhý zahraniční projekt v Evropě.
Spálené lesy, otrávená černozem přeoraná dělostřeleckými granáty a plíživá radioaktivita: po rozhodnutí Britů zaslat ukrajinským silám protitankové střely z ochuzeného uranu je obilnice planety o krok blíže ekologické katastrofě.
Dopady válečného běsnění na životní prostředí jsou bezesporu méně dramatické než počty mrtvých, které válka přináší. Mají ale důsledky, ze kterých se země, její hospodářství a příroda budou vzpamatovávat jen těžce. Ne až tak dávné zkušenosti z válečných území v Iráku, Kosovu či Perském zálivu ukazují, že napravit škody na životním prostředí způsobené válkou trvá desítky let.
Podle nedávné studie vědců z britské Christ Church University je například půda ve francouzské Sommě, kde proběhla jedna z velkých bitev první světové války, znečištěna dopady válčení ještě dnes, více než sto let od skončení konfliktu, zmiňuje britský Independent s tím, že dlouhá doba náročné rekonvalescence čeká i Ukrajinu, jejímiž nejúrodnějšími částmi na jihu a východě země již přes rok zmítá válečné běsnění v důsledku ruské invaze.
Dopady jedů války na tamní černozem jsou o to vážnější, že země historicky rozkročená na jakémsi kulturním pomezí mezi Západem a Východem bývá díky své vysoké zemědělské produkci považována za „obilnici planety“.
Ukrajina platí za jednoho z nejdůležitějších světových producentů a exportérů řady zemědělských produktů jako je řepka, kukuřice, slunečnicový olej a v neposlední řadě samozřejmě pšenice. Podle údajů Světové banky se na jejím území nachází celá jedna třetina nejúrodnější zemědělské půdy na Zemi. Více než polovina (přesněji 68 procent) z toho je zemědělsky obdělávána. Většina úrodné půdy se přitom nachází tam, kde probíhají nejtvrdší střety mezi válčícími stranami.
Každý výbuch rakety, minometného nebo dělostřeleckého granátu spolu s úniky paliva z vyřazené techniky zanechané na bojišti tak představují pro tamní životní prostředí a zemědělství obrovskou ránu. Existují obavy, že by válka na Ukrajině mohla dokonce způsobit největší potravinovou krizi od konce druhé světové války.
Ekologické škody způsobené konfliktem v současnosti Ukrajinci odhadují na 34 miliard amerických dolarů. Podle organizací zabývajících se potravinami a zemědělstvím na půdě OSN se během války na Ukrajině zvýšil objem významně zničené zemědělské půdy státu o třináct procent, a to za pouhý rok konfliktu. Více než 200 tisíc hektarů půdy v oblastech střetů je kontaminováno minami, dělostřeleckou palbou a zbytky válečné techniky, zbraní a munice. Podle předběžných odhadů Organizace spojených národů zabývající se životním prostředím (United Nations Environment Programme, UNEP) může náprava toxického dědictví války trvat po několik generací.
Kromě viditelných a přímých dopadů na životní prostředí (rozoraná a rozbombardovaná pole, jedy vsakující se do půdy) působí válečné běsnění i nepřímo v důsledku devastované civilní a průmyslové infrastruktury (zničené chemičky, vodohospodářství, čističky odpadních vod i energetické struktury). „Pokud dochází k ničení civilní infrastruktury, jako jsou například zařízení odpadních vod či chemické továrny, negativní vlivy na životní prostředí se sčítají,“ vysvětlila britské BBC vědkyně Andrea Hinwoodová z UNEP.
Podle organizace bylo na Ukrajině válkou zničeno na 618 zařízení takzvané kritické infrastruktury. Velkou zátěží bylo i extenzivní bombardování měst jako Mariupol, kde se stýká urbánní a průmyslová infrastruktura (ocelárny Azovstal) a dochází k využití širokého spektra zbraní. Tuhé boje zažil i Severodoněck, kde údajně padlo k zemi všech 36 chemiček, což způsobilo výrazné znečištění řeky Severský Doněc. Problémy činí i masivní požáry. Za rok války mělo na Ukrajině shořet 250 tisíc akrů lesa. Jednou z nejhůře zasažených oblastí byla rozbombardovaná pole u Dovhenky na východě Ukrajiny. Artilerie tam vytvořila stovky kráterů, průměr jedné díry po bombě měl čtyřicet metrů.
Kromě kontaminace spodních vod chemikáliemi je toxickým strašákem z hlediska životního prostředí i radioaktivita. Zatímco boje kolem Černobylské a Záporožské jaderné elektrárny budily obavy světové veřejnosti zejména kvůli hypotetickému spuštění jaderné havárie v plném rozsahu, radiace může na ukrajinském bojišti škodit i plíživěji například v podobě nechvalně známého ochuzeného uranu. Ten se jako materiál používá kupříkladu k výrobě kompozitního pancíře tanků a naopak speciálních, kinetických protitankových střel.
Munici z ochuzeného uranu nyní spolu s tanky Challenger Ukrajincům nabízí Velká Británie. Díky vysoké hustotě a pevnosti jsou střely schopné proniknout i nejtlustším pancířem. Z hlediska životního prostředí a zdraví ale nepředstavují nic dobrého a jsou vysoce toxické. Ochuzený uran vzniká jako vedlejší produkt při výrobě obohaceného uranu používaného jako palivo do jaderných elektráren. Není sice vysoce radioaktivní, jeho mírné záření a vysoká toxicita spolu s karcinogenitou z něj ale dělají doslova špinavou zbraň, kterou desítky let provází značná kontroverze.
„Munice z ochuzeného uranu za sebou táhne roky pečlivého dokumentování údajných negativních dopadů na zdraví vojáků a civilistů. Ukrajina by navíc měla vědět, že munici CHARM3 120 mm, kterou jí Britové plánují posílat, vypršela životnost již v roce 2015,“ píše magazín Vice s odvoláním na Douga Weira, výzkumného ředitele britské Conflict and Environment Observatory. Weir tvrdí, že munice je zastaralá. Místo aby byla využívána na bojišti, by se s ní prý mělo zacházet jako s jaderným odpadem.
Munice vzbuzovala odpor dokonce už v sedmdesátých letech minulého století, kdy se ji Britové snažili testovat na domácí půdě ve Skotsku. Poprvé byla v akci nasazena v roce 1991 během války v Perském zálivu. Američané a jejich spojenci tehdy vypálili na 9500 tankových střel z ochuzeného uranu. Použita měla být i v Kosovu v roce 1999.
Po skončení konfliktu OSN od NATO požadovalo označit ochuzeným uranem zasažené oblasti kvůli varování civilistů před možnými riziky. NATO apel nejdříve zcela odmítlo a teprve po osmi měsících od skončení války Američané potvrdili, že jejich letouny skutečně na Kosovo a Srbsko shodily deset tun munice s ochuzeným uranem. Po dalších sedmi měsících NATO konečně zveřejnilo seznam 112 konkrétních lokalit. Teprve devatenáct měsíců po skončení bombardování na nich nechalo rozmístit varovné cedule.
Stejný materiál použili Američané i v Iráku v roce 2003. Během tří týdnů konfliktu měli podle odhadů použít mezi jednou a dvěma tunami této munice. Problémem bylo, že byli podle nizozemské organizace Pax historicky prvními, kdo navzdory své oficiální doktríně použil ochuzený uran v obydlených oblastech, všiml si deníkThe Guardian.
Pax tvrdí, že ještě v roce 2014 bylo v Iráku 300 uranovou municí zamořených lokalit, přičemž jejich vyčištění organizace odhadovala na astronomických třicet milionů dolarů. Podle časopisu Vice napáchal ochuzený uran velké škody zejména v irácké Fallúdži, kde po válce došlo k rozsáhlému nárůstu rakoviny u dětí. Dopady byly tak do očí bijící, že se Fallúdži dokonce začalo přezdívat irácká Hirošima.
Podle UNEP může ochuzený uran ovlivnit vývoj mozku, chování a funkci ledvin savců. Použitá munice je často skrytá v zemi a škodit může i desítky let. K intenzivní expozici dochází, když si například po skončení konfliktu děti hrají na staré armádní technice. Problematické je i vdechování kontaminovaného prachu z explozí. Negativní vliv ochuzeného uranu se může přenést z matky na dítě skrze placentu. Studie zjistily, že těhotné ženy, které jsou s tímto materiálem ve styku, bývají náchylnější k předčasnému porodu.
Že jsou zbraně s ochuzeným uranem problém, je známo desítky let. Již v roce 2001 požadovaly Německo, Itálie, Norsko a Evropský parlament moratorium na používání této munice. Zhruba v té době, po skončení války v Zálivu, prováděl podle L. A. Times vlastní šetření možné zdravotní závadnosti ochuzeného uranu i Pentagon. Experimenty na krysách mu měly ukázat, že ochuzený uran (jeho toxicita, nikoli radioaktivita) může působit poškození imunitního systému spolu s problémy centrální nervové soustavy a podporovat vznik rakoviny.
Navzdory tvrzením předního vojenského specialisty na ochuzený uran Davida McClaina, že „existují silné důkazy pro detailní studii potenciální karcinogenity ochuzeného uranu“, i výsledkům další studie provedené separátně Lovelacovým institutem v Albuquerque, podle kterého ochuzený uran způsoboval u laboratorních zvířat rakovinu, Pentagon smetl zdravotní obavy nad ochuzeným uranem ze stolu jako hysterii a propagandu.
Ačkoli dnes řada odborníků dovozuje přímou úměru mezi použitím munice a nárůstem vrozených vad, defektů a zdravotních problémů lidí v zasažených oblastech, výsledky studií (například i v prestižním vědeckém časopise Lancet) byly kritiky často označovány za neprůkazné. Jednoznačně průkaznou souvislost mezi zdravotními problémy a ochuzeným uranem nevidí ani „nejvyšší autorita“ v podobě Světové zdravotnické organizace.
Problém v průkaznosti může spočívat jinde. Podle Weira může být pes zakopaný v tom, že se vlivy jedné konkrétní munice na lidské zdraví ve válečných zónách, kde se negativní dopady sčítají, posuzují s vědeckou objektivitou jen velmi těžko.
V záplavě karcinogenních jedů zkrátka bývá extrémně těžké rozlišit konkrétního, největšího viníka.
