Od potrubí k LNG. Rusové to v Evropě se zemním plynem (úplně) nevzdali

Plynovod měl obejít obtížné a protestující Pobaltí, Ukrajinu a Polsko a zároveň připoutat největšího a vysoce bonitního odběratele ruského zemního plynu, Německo, a touto závislostí si jej „ochočit“. Kdyby šlo jen o ekonomiku, bylo by to z ruského hlediska chytré řešení. S přihlédnutím ke geopolitickým záměrům Vladimira Putina to byl přímo geniální tah, jak vyřešit „největší tragédii“, jíž byl v jeho očích rozpad sovětského impéria.

V podstatě měl svázat ruce nejsilnější evropské ekonomice, aby přihlížela jeho „reconquistě“. Rusové to plánovali dlouho a státem ovládaný plynařský gigant Gazprom pracoval pilně, včetně přebírání kontroly nad zásobníky plynu v Německu, ale i v dalších zemích včetně Česka. Nemá cenu opakovat, že Němci udělali chybu, před kterou je varovali nejen Poláci a další státy na východ od Odry, ale i Američané. S vidinou levného plynu však Berlín neposlouchal. Je to příklad holé neprozíravosti kombinované s větší než malou dávkou chamtivosti, jež vstoupí do dějin.

Komentář: Putin chtěl s plynem vyškolit Evropu, teď ho školí silný soupeř z Číny

Peking za nic na světě nechce hrát hru, na níž Rusům skočili Němci – dostat se do závislosti na dodavateli, který může vydírat otáčením kohoutů z Východu na Západ a zase naopak.

Peking za nic na světě nechce hrát hru, na níž Rusům skočili Němci – dostat se do závislosti na dodavateli, který může vydírat otáčením kohoutů z Východu na Západ a zase naopak.

Podstatné je, že to nevyšlo, neboť Putin zjevně podcenil vůli a schopnost Ukrajinců se bránit, takže nedokázal neservírovat během pár dnů „fait accompli“. Tím pádem také vyvolal silnou obrannou reakci Západu.

V druhé iteraci se karta otočila: ani Putin ani Gazprom neměli záložní plán, jak sehnat peníze, když o odbyt do Evropy Rusko s největšími zásobami plynu přijde. Tedy ne že by se o něj nesnažili, ale narazili na velmi důstojného soupeře, který strategii umí. Řadu let před vpádem na Ukrajinu se Rusové snažili přesvědčit Čínu, aby byla na konci „druhé roury“, kudy by mohl téct západosibiřský zemní plyn k dalšímu bonitnímu odběrateli, jenž by mohl nahradit zákazníky v EU.

Čína je „továrnou světa“ a s 31% podílem na globálním výkonu zpracovatelského průmyslu má sice nezměrný hlad po surovinách všeho druhu, ale za nic na světě nechce hrát hru, na kterou Rusům skočili Němci – dostat se do závislosti na dodavateli. Už vůbec ne na takovém, který může vydírat otáčením kohoutů z východu na západ a zase naopak.

Celý komentář najdete v letním čísle magazínu Hrot, které vyšlo 26. června. Předplatit si ho můžete zde. 

Letní číslo magazínu Hrot: s příběhem Lasvitu i tropickými ráji, v nichž vás pohostí Češi

Hledáte inspiraci na léto? Pak si nenechte ujít druhé číslo stylového magazínu Hrot!

Hledáte inspiraci na léto? Pak si nenechte ujít druhé číslo stylového magazínu Hrot!