Největší ze zahradníků. Rodák z Horoměřic procestoval půlku světa, říkali mu Mrzák a orchideje sklízel po tunách

Úplně první rostlinou, kterou Benedikt Roezl v červnu 1854 sebral, zabalil do bedny a poslal z Mexika do Evropy, byla magnolie. O měsíc později si na květinovém trhu v hlavním městě Mexika všiml neznámé „libě páchnoucí“ květiny a od indiánů se dozvěděl, že roste asi den cesty daleko. Když už se na místo trmácel několik dní, všiml si tří ozbrojených jezdců. „Jeden z nich slezl s koně a bez všakých okolků vzal mi zlaté hodinky a 12 dolarů,“ vzpomínal později Roezl na své začátky v časopise Flora.

Vypadalo to s ním bledě, ovšem když loupežníkům vyložil, že hledá kytky, nazval ho jeden z nich bláznem: „Byl jsem propuštěn na svobodu, neboť pověreční Mexikáni mají ve vážnosti blázna a jmenují bláznem každého, kdo zaměstnává se takovými věcmi, které Mexikána nikterak nezajímají.“

Vše mu vrátili a nechali ho jít. Roezl pak skutečně nalezl místo, kde rostly „tisíce a tisíce“ květin, které nazval Bouvardia humboldtii a jejichž výhonky rozeslal do evropských skleníků. Loupežníky pak na svých cestách potkal ještě mnohokrát, což ho, jak tvrdil, nestálo jen mnoho peněz, ale také mnoho bití. Stoicky proto mínil, že „je nejlépe bez zdráhání peníze jim vydati“, neboť pánové věnující se „tomuto šlechetnému loupežnickému řemeslu“ neradi žertují a „ku pověšení na strom nedělají velké okolky“.