Spojené státy podporují myšlenku použít 260 miliard eur na financování války. Ne všichni v Evropě s tím souhlasí.
Spojené státy podporují myšlenku použít 260 miliard eur na financování války. Ne všichni v Evropě s tím souhlasí.
Evropský parlament v březnu definitivně schválil nařízení označované jako AI Act. Dokument je v podstatě prvním velkým zákonem regulujícím umělou inteligenci na úrovni možností jejího využívání. „Budou se jím muset řídit všechny firmy, které působí na území EU bez ohledu na to, kde mají své sídlo,“ vysvětluje Václav Stupka z Cyber Resillience Centra na Masarykově Univerzitě.
Evropský parlament v březnu definitivně schválil nařízení označované jako AI Act. Dokument je v podstatě prvním velkým zákonem regulujícím umělou inteligenci na úrovni možností jejího využívání. „Budou se jím muset řídit všechny firmy, které působí na území EU bez ohledu na to, kde mají své sídlo,“ vysvětluje Václav Stupka z Cyber Resillience Centra na Masarykově Univerzitě.
Zejména v USA platí řetězce rychlého občerstvení za skutečně levnou variantu stravování. Jenže inflace a všeobecný růst cen tomu udělaly přítrž. Přichází „pouliční válka o zákazníky“, jak tomu říkají v McDonaldu?
Zejména v USA platí řetězce rychlého občerstvení za skutečně levnou variantu stravování. Jenže inflace a všeobecný růst cen tomu udělaly přítrž. Přichází „pouliční válka o zákazníky“, jak tomu říkají v McDonaldu?
Koho by nelákala vidina rychlého zbohatnutí? Bohužel vedle příběhů úspěšných investorů existuje i plno o poznání méně pozitivních příběhů, kdy v lepším případě zbyly lidem jen oči pro pláč a v horším dokonce i dluhy.
Právě obavy z toho, aby člověk, který se v komplikovaném světě financí a investic neorientuje, nenaletěl, jsou podle finančního experta Davida Herciga jedním z důvodů, proč se mnoho lidí do investování raději ani nepouští. „Neinvestovat vůbec může být stejně fatální chyba jako investovat špatně. Důležité je začít, přičemž z principu věci platí, že čím dříve, tím lépe. Pak už stačí jen dávat si pozor na pár základních věcí,“ říká Hercig.
O tom, že má člověk investovat slýcháme doslova dnes a denně. Ať už jde o různé odborné i populárně naučné články a komentáře nebo o marketing a reklamu ze strany poskytovatelů všech možných investičních produktů či více či méně pochybných „influencerů“. Se samotnou premisou důležitosti investování nelze než souhlasit, nicméně jedinec investicemi nepolíbený může poměrně oprávněně nabýt dojmu, že se raději nebude pouštět do něčeho, čemu vůbec nerozumí. Jistě, za každým profesionálním investorem jsou často dlouhé roky studia i praxe na trzích, nicméně důležité je si říct, že každý nejenže nemůže, ale hlavně ani být nemusí druhým Warrenem Buffetem.
Jedna věc je mít investování jako zdroj obživy, druhá je pak pro běžného smrtelníka o poznání zásadnější, a to investování jako cesta k budování finanční nezávislosti do budoucna, obvykle na stáří. „Nalijme si čistého vína. Zprávy o tom, jak se vyvíjí a budou vyvíjet státní důchody, nikoho přílišným optimismem nenaplňují. Obzvláště mladší generace opravdu nemůže počítat s tím, že by jim státní důchod pokryl jejich finanční potřeby ve stáří a musí se proto na důchod zabezpečit po vlastní ose. A od toho je tu investování,“ říká Hercig, který působí jako CEO investičního fondu Indexit. „Největší chyba, kterou můžete udělat, je ze strachu z neznámého neinvestovat vůbec,“ dodává.
Podle Herciga je na současném trhu řada produktů, které vyhoví potřebám těch, kteří se v investicích nevyznají a vlastně ani vyznat nechtějí a chtějí jen bezpečnou možnost, jak i přesto investovat. „Je to o míře zapojení investora. Existují fondy, které v zásadě udělají vše za vás. Je ale potřeba dávat si dobrý pozor, zda jde o fond s licencí České národní banky. Nenechte se zlákat tím, že někdo nabízí téměř až zázračné zbohatnutí s výnosy v desítkách procent ročně. To se totiž často nedaří ani zkušeným profesionálům,“ radí Hercig. Jako další z ukazatelů důvěryhodnosti pak Hercig uvádí přístup zakladatelů fondu. „Mají zakladatelé ve fondu sami nainvestováno? Pokud ne, tak to budí dojem, že sami vlastnímu produktu příliš nevěří. Jak mu pak může věřit ten, kdo do něj chce investovat?“ pokládá otázky k zamyšlení Hercig.
Úskalím u některých fondů může být i to, jaké poplatky si od vkladatelů vybírá. „Slibovaný výnos se může tvářit dobře, ale pak zjistíte, že si účtují jak poplatky za vedení, každoroční poplatek z objemu investic, případně ještě takzvané „success fee“, což v překladu znamená, že pokud se fondu mimořádně daří, je to výhodné spíše pro fond, než pro investora,“ komentuje možná rizika spjatá s poplatky Hercig s tím, že před uzavřením smlouvy je nutné si toto dobře nastudovat ve smluvních podmínkách. V neposlední řadě je pak podle Herciga zásadní zaměřit se na portfolio daného fondu. „Čím diverzifikovanější portfolio, tím méně riziková je investice do něj. Pokud fond investuje kupříkladu jen do amerických akcií, je závislý na úspěchu amerického trhu. Začínajícím investorům bych doporučil hlavně fondy zaměřené na investování do akciových indexů, jelikož ty přináší diverzifikaci nejenom z pohledu geografické lokalizace investic, ale i co do odvětví. Navíc indexy v sobě sledují ty nejúspěšnější firmy na trhu, tak proč toho také jako investor nevyužít,“ uzavírá Hercig.
