V Downing Street číslo deset s vysokou pravděpodobností vystřídá Borise Johnsona jeho ministryně zahraničí Liz Trussová, jež má podporu dvou třetin konzervativců, kteří hlasují o novém šéfovi strany. Vítěz, který bude vyhlášen v pondělí 5. září, se rovněž stane britským premiérem. V tomto případě premiérkou, jež by byla už třetí v britské moderní historii. Po Margaret Thatcherové a Therese Mayové.
Trussová nicméně už nyní poutá pozornost ve světě. Jako šéfka britské diplomacie stačila naštvat Moskvu, Peking, ale i Paříž nebo Brusel. Sympatie a podporu má naopak v Austrálii, Japonsku nebo na Ukrajině. Britská ekonomika je stále pátou největší na světě, proto je politické směřování království zásadní i z globálního pohledu.
Sedmačtyřicetiletá konzervativní politička, která působila ve vládních funkcích v kabinetech Davida Camerona, Theresy Mayové i Borise Johnsona, je známá nekompromisním postojem jak k Rusku, tak k Číně.
Kreml se zatím vyhýbá veřejným prohlášením k novému lídrovi konzervativců, nicméně je jasné, že Trussová podporu Moskvy nemá. Ruská státní média o ní hovoří jako o rusofobce, jež je „špatnou imitací“ Thatcherové. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov pouze uvedl, že doufá, že Londýn bude po odchodu Borise Johnsona nakloněn „vyváženější rétorice“ o Rusku.
Zklamaný Lavrov
V případě jestřábí političky, která nevyloučila ani použití jaderných zbraní, je ale pravděpodobné, že se vztahy s Moskvou dále ochladí, pokud to je vůbec ještě možné. Nicméně ani druhý kandidát na britského premiéra Rishi Sunak nehodlá na tvrdém kurzu vůči Rusku nic měnit. Dobré vzpomínky na Trussovou nemá ani ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Když s ní jednal několik týdnů před začátkem agrese na Ukrajině v Moskvě, popsal rozhovor jako debatu mezi němým a hluchým.
V druhé největší světové ekonomice, řízené komunisty z Pekingu, také nebudou slavit. Trussovou čínský stranický tisk nazval radikální populistkou a její projevy vůči pevninské Číně označil za šílené. V čínské společnosti je vnímána jako iracionální politická figurka. Sama prosazuje ostrý protičínský kurz. Je připravena režim oficiálně prohlásit za hrozbu pro národní bezpečnost Spojeného království.
Konzervativní politička dokázala pořádně naštvat i francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, když vznesla řečnickou otázku, zda je Paříž pro Londýn stále ještě spojencem, nebo spíše nepřítelem. Vztahy států na obou březích Lamanšského průlivu nejsou od brexitu ideální, obě země se navzájem obviňují z nezvládnuté migrační vlny, neshodnou se na rybářských kvótách. Londýn si myslí, že Paříž dělá vše pro to, aby ostrovy potrestala za opustění Evropské unie.
Brusel se bojí o dohodu na irském ostrově
V Bruselu, v byrokratickém centru Evropské unie, také nepanuje nadšení z političky, která neuznává dodatek smlouvy k brexitu ohledně režimu v Severním Irsku. Vyčítá se jí přílišná agresivita při jednání, když s britskými návrhy Evropané nesouhlasí.
Už 15. září má britská vláda reagovat na právní kroky EU kvůli údajnému selhání implementace protokolu o Severním Irsku. Ten měl zaručit, že na irském ostrově nevznikne tvrdá hranice.
Bílý dům, který ovládají demokraté, ví, že Trussová má blíže k republikánům, nicméně v zahraniční politice je na stejné vlně jako Washington. Na Ukrajinu posílají Britové – stejně jako Američané – těžké zbraně a cvičí ukrajinské vojáky. Na Ukrajině doufají, že vojenská pomoc z ostrovů ještě zesílí. Ministryně zahraničí také trvá na tom, že se Rusko musí stáhnout i z Krymu, aby bylo možné jednat o míru.
Názor na despotické východní režimy v Rusku i Číně mají Britové i Američané stejný. A navíc obě země podporují třístranný vojenský pakt s Austrálií, což zase štve Francii. Také Japonsko pravděpodobnou budoucí premiérku podporuje, protože se obává vzestupu vojenské moci Číny v Pacifiku.
