Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.
Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.
Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.
Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.
Německá ekonomika neroste, v ulicích protestují zemědělci a na železnici se stávkuje. Doby, kdy bylo ve Francii lepší jen jídlo, jsou neodvratně pryč.
Ráno, až se probudíme, vypukne na německých železnicích další z mnoha stávek a nikoho to už nepřekvapí. Vlaky národního dopravce Deutsche Bahn tentokrát nebudou jezdit šest dní, k malé radosti těch, kteří na nich závisí. A proč se vlastně stávkuje?
Za zkrácení pracovního týdne pro zaměstnance směnných provozů ze 38 na 35 hodin, a to bez snížení platu. Naopak k němu ještě 555 eur měsíčně přidat, a navíc vyplatit jednorázovou kompenzační platbu ve výši tří tisíc eur.
Vedení ovšem nabídlo „jen“ jedenáctiprocentní navýšení a postupné zkracování pracovní doby, což se nelíbilo, takže se stávkuje. Přitom se opravdu nedá říct, že by se státní Deutsche Bahn topily v penězích. Naopak, německá obdoba našeho NKÚ (tedy Bundesrechnungshof) psala ve své loňské zprávě v souvislosti s Deutsche Bahn o „bezedné díře na peníze“.
Gigant, který dodnes spravuje vlaky, koleje i nádraží, byl kdysi německou pýchou. Dnes jako by symbolizoval problémy, na které Německo naráží, kam se podívá.
Stávka kromě přímých škod, jež jdou do desítek milionů eur denně, ochromí nejen osobní, ale i nákladní dopravu a přileje olej do ohně, který v dodavatelském řetězci zažehly útoky na nákladní lodě v Rudém moři. Takto nasčítané a vzájemně zesílené půjdou hospodářské škody do miliard. A to už ani pro největší ekonomiku v Evropě nejsou drobné.
Zvláště ne tehdy, když Spolkový statistický úřad ve Wiesbadenu potvrdil, že německý HDP loni poklesl o 0,3 procenta a nijak oslnivý nemá má být ani letošní rok. Podle Mezinárodního měnového fondu to vypadá tak na 0,9procentní růst, ovšem podle mediánu německých prognostiků poskytujících odhady výzkumnému ústavu ZEW může být jen poloviční s 0,4 procenta.
Průměrné roční tempo německého růstu dosahovalo v poslední dekádě (počítáno do roku 2022) nijak působivých 1,2 procenta. Bylo to sice dvakrát více než v Itálii, ale jen polovina růstu Spojených států s 2,4 procenta. V posledních deseti letech sice evropská jednička a dvojka – Německo a Francie – rostly stejným tempem, ale po hlubokém (covidovém) propadu v roce 2020 se Francie v následujícím roce vzchopila a roste podstatně rychleji a ještě bude.
Nedosti na tom: v souvislosti s energetickou krizí posledních let se Francie Německu utrhla a ve srovnáním s ním jde sice po svém, ale dopředu. První rok pandemie sice uzávěry zavinily, že je prezident Macron doma neoblíbený, ale prokazatelně udělal několik zásadních reforem, které Francii dlouhodobě pomohou.
A zcela nepochybně dovede lákat zahraniční investory: v roce 2022 připadla pětina zahraničních investic na Francii a evropský žebříček (včetně Británie) vede již posledních pět let. Nejčastěji přicházejí právě z Německa. Energie jsou zde levnější, orientace na bezuhlíkovou ekonomiku je zřejmá, ale založená na jaderných elektrárnách, takže bez bolehlavu z nerovnoměrného výkonu obnovitelných zdrojů.
Také dopravní infrastruktura je vynikající, ve zřetelně lepším stavu než německá. Korporátní daň je s 25 procenty zcela konkurenceschopná. Zjevná je snaha vyjít investorům vstříc a umetat cestičku byrokracií. Do té míry, že si toho všiml i britský časopis The Economist.
Krátce po nástupu do úřadu Emmanuel Macron prohlásil, že udělá z Francie „zemi startupů“ a odstraní byrokratické překážky, které tomu brání. Kupodivu to nebyly plané řeči a prostředí pro zakládání inovativních firem se opravdu zlepšilo: francouzské startupy dostaly v roce 2022 injekci kapitálu ve výši 15,2 miliardy eur oproti 11,6 miliardy v Německu.
V něm přitom bývala startupová scéna tradičně větší a Berlín vždy dokázal přitahovat mladé lidi s dobrými nápady.
Rok 2022 byl pro Německo vskutku hrozivým procitnutím. Energetický šok musel disproporčně více postihnout zemi, která – při zpětném ohlédnutí zcela neprozíravě a pouze z ideologických důvodů – opustila jádro, aby se přivázala k ruskému plynu.
Německo je mnohem otevřenější ekonomika než Francie a jeho nesrovnatelně větší exportní výkon při vývozu do Spojených států, Číny a Ruska má svoji odvrácenou tvář. Stejně jako byl dříve zdrojem závisti (a nemalého německého komplexu povýšenosti), vyvolává dnes pocit zranitelnosti, nejistoty a nechuti investovat.
To se pochopitelně přelévá i do politické nervozity, k níž se přidaly akutní problémy s rozpočtem po nedávných výrocích Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe. Ten rozhodl, že je nepřípustné použít miliardové zůstatky ve zvláštních pandemických fondech na jiné účely, libé spolkové vládě.
Jasně že oživení zahraniční poptávky tyto pocity změní, zejména když se díky mírnému růstu reálných mezd a poklesu inflace oklepe i domácí spotřeba. Doufejme ve vlastním zájmu, že k tomu dojde již letos, ale výraznější oživení se odsouvá spíše až do roku 2025.
Někdejší sebejistota německých elit, že jejich kurz je správný a prostý lid doma i ve zbytku Evropy to dříve nebo později také pochopí, je tatam. Rok 2024 začal ve znamení velkého trápení německé semaforové koalice (liberální FDP + sociální demokracie SPD + Zelení). Přidaly se protestní blokády německých farmářů kvůli snižování dotací, stávka na železnici, neschválený rozpočet na letošní rok.
A do toho obří politické demonstrace proti AfD, pravicově-populistické formaci s nahnědlým podhoubím. Ta by v zemských volbách mohla vyhrát ve třech spolkových zemích a představuje reálnou politickou sílu, která může – a chce – narušit „staré pořádky“ a stát se doslova Alternativou pro Německo i na spolkové úrovni.
Udělat jí „salonfähig“, tedy společensky akceptovatelnou pro průměrného voliče, velmi komplikuje zjištění, že se její funkcionáři ze Saska-Anhaltska účastnili loni v Postupimi setkání „braintrustu“ pravicových radikálů, dumajících nad tím, jak masově deportovat cizince a „neasimilované státní občany“.
Z čistě geografického hlediska to bylo do Wannsee – právě tam se v lednu 1942 „upeklo“ konečné řešení židovské otázky –, co by kamenem dohodil. Už dlouho Německo nenabízelo tak zneklidňující obraz jako teď.
