V Česku katastrofu bydlení nevidím. Teď jde Bezrealitky dobýt Německo, říká šéf EHS Meyer

V Německu žije asi půlka obyvatelstva v nájmu. „A přijde jim to normální. Tady naopak převládá často přemrštěná představa, že pokud si člověk nezvládne koupit vlastní byt, vlastně v životě ničeho nedosáhl,“ říká v rozhovoru šéf realitní skupiny EHS Hendrik Meyer.

V Německu žije asi půlka obyvatelstva v nájmu. „A přijde jim to normální. Tady naopak převládá často přemrštěná představa, že pokud si člověk nezvládne koupit vlastní byt, vlastně v životě ničeho nedosáhl,“ říká v rozhovoru šéf realitní skupiny EHS Hendrik Meyer.

Celý článek
0

Trendy a reelsy. Osm tipů, jak mohou firmy dlouhodobě zaujmout generaci Z

Jak udělat reklamu, která osloví generaci Z? Je na to třeba jít trochu jinak – moderně, svěže, přirozeně. Podívejte se na osm tipů, kterými se můžou firmy řídit, když chtějí zaujmout mladou klientelu.

Jak udělat reklamu, která osloví generaci Z? Je na to třeba jít trochu jinak – moderně, svěže, přirozeně. Podívejte se na osm tipů, kterými se můžou firmy řídit, když chtějí zaujmout mladou klientelu.

Celý článek
0

Komentář: Pirátský nápad, aby stát garantoval nájmy, je jen další nesmysl a vyhazování peněz

Není divu, že návrh se na vládě zasekl, a kromě Pirátů se k němu nikdo nechce hlásit. Nota bene před volbami 

Není divu, že návrh se na vládě zasekl, a kromě Pirátů se k němu nikdo nechce hlásit. Nota bene před volbami 

Celý článek
0

Andorra, pyrenejský daňový ráj se dvěma spoluknížaty

Stranou zájmu médií žijící mikrostát. Daňový ráj se dvěma princi vklíněný mezi Francii a Španělsko. Andorrské knížectví

Andorra, pyrenejský daňový ráj se dvěma spoluknížaty
Andorra není členem EU a nikdy neměla vlastní měnu, přesto používá euro, a dokonce razí vlastní euromince. | Shutterstock.com

Druhý aprílový den byl v Evropě bohatý na parlamentní volby. Volilo se ve Finsku a za poslední rok a půl již popáté v Bulharsku. Třetím státem, o němž se v žádných významných médiích nepsalo, a přece tam 2. dubna také proběhly zajímavé volby, je zemička ležící v tučné šíji Pyrenejského poloostrova.

Mikrostát Katalánců

Andorra patří mezi evropské mikrostáty. Její území tvoří 468 kilometrů čtverečních, což je o 28 kilometrů čtverečních méně, než má české hlavní město. Ačkoli počet obyvatel zůstává nízký (oficiální statistiky hovoří přibližně o osmdesáti tisících), v posledních desetiletích strmě roste. Zatímco kolem roku 1950 žilo v malém knížectví uprostřed Pyrenejí sotva šest tisíc lidí, v roce 2000 už to byl desetinásobek a nyní už více než třináctinásobek.

Důvody jsou prosté. Téměř polovina území leží nad pásmem lesa, a má tedy skvělé klima. Andorra i proto vykazuje vůbec nejvyšší věk dožití v Evropě a jeden z nejvyšších na celém světě. Druhým důvodem jsou nízké daně. V zemi se ještě před pár lety neplatila daň z příjmů a pouze minimální DPH. Nyní už se příjmová daň platí, ale činí jen deset procent, což se týká jak fyzických, tak právnických osob. Andorru proto vyhledávají bohatí lidé i firmy, a to zvláště ty působící na trhu sociálních médií a online služeb. A stát se chová odpovědně a nedělá sekery do státního rozpočtu.

Andořané jsou de facto etnickými Katalánci a katalánština je tu jediným úředním jazykem. Rodilých Andořanů je však sotva třetina. Více než čtyřicet procent obyvatel tvoří Španělé, přesněji řečeno španělští Katalánci, asi jedenáct procent Portugalci a kolem osmi procent Francouzi.

Ráj mezi Španělskem a Francií

Země je vklíněna mezi dva významné sousedy, Francii a Španělsko, s nimiž ji pojí velké množství věcí. Ne však železnice, která v zemi vůbec neexistuje. Stejně tak tam nenajdeme žádné letiště. Obojí má své geografické důvody – konkrétně výškovou polohu. Už od středověku byla Andorra úzce svázána s katalánskou oblastí Urgell, a to ve světské, ale především v církevní oblasti. Už v roce 1278 byla podepsána listina, která vliv na Andorru rozdělila mezi hraběte z francouzského Foix a urgellského biskupa. Na tomto rozdělení vlivu se dodnes nic nezměnilo, stejně jako se ani o píď nepohnuly andorrské hranice.

Andorrské knížectví je diarchií neboli dvojitou monarchií. O post spoluknížat/princů se tu z titulu své funkce dělí francouzský prezident, momentálně Emmanuel Macron, a urgellský biskup, nyní Joan Enric Vives Sicília. Jejich společné pravomoci striktně osekala ústava z roku 1993, jež byla přijata v lidovém hlasování a zemi proměnila v parlamentní demokracii. Spoluknížatům zůstaly jen některé reprezentativní a symbolické funkce, včetně vyhlašování voleb a jmenování premiéra.

Ministerský předseda spolu s vládou je však primárně odpovědný jednokomorovému parlamentu, zvanému Generální rada, který má 28 poslanců. A který mimochodem navazuje na tradici odkazující až k roku 1419, díky čemuž je andorrský parlament často označován za druhý nejstarší v Evropě – hned po islandském Althingu. Polovina z poslanců je volena z celostátní listiny, druhá se volí v sedmi andorrských obcích, nazývaných farnosti.

Obklopení Španělskem a Francií umožňuje zemi, jež není členem EU a která nikdy neměla vlastní měnu, používání eura včetně ražby vlastních euromincí. S několika výjimkami jí též zpřístupňuje společný evropský trh. Toto dvojí sousedství má význam i pro bezpečnost země. Andorra je tradičně neutrálním státem bez armády. Obranu zemi zajišťuje trojstranná smlouva, která Paříž i Madrid zavazuje přijít na žádost andorrské vlády na pomoc. Vpád třetí země je však vzhledem k vnitrozemské poloze a vklínění mezi oba smluvní partnery de facto vyloučen. Španělsko s Francií významně pomáhají také s diplomatickým zastoupením.

Chceme-li pochopit solidní stav andorrské ekonomiky s marginálním zemědělstvím a zanedbatelným průmyslem, musíme se vrátit do hor a k daním. Právě Pyreneje a pověst daňového ráje, kde je všechno zboží a služby o poznání levnější než jinde, zajišťují zemi hlavní část příjmů. Utrácí je tam více než tři miliony turistů ročně, kteří přijíždějí za lyžováním, sluněním a nakupováním. A mnozí se vracejí, nebo dokonce zůstávají natrvalo. Další finance zajišťuje rychlý rozvoj bankovnictví a finančních služeb. Problém při stále rostoucím počtu obyvatel naopak představuje dostupnost bydlení a do budoucna i sociální zabezpečení a péče.

Úspěch nových progresivistů

Ale zpět k politice a volbám, kterými jsme začali. Od roku 2011 vládnou v zemi kabinety vedené liberálně-konzervativními Demokraty pro Andorru (DA). Jejich prvním premiérem byl až do roku 2019 Antoni Martí. Po volbách v témže roce jej vystřídal Xavier Espot Zamora. Pod jeho vedením DA v koalici s uskupením lokálních politiků Oddaní občané (CC) letos v dubnu nejen obhájili vítězství, ale ještě si připsali tři mandáty navíc. Dosáhli tak absolutní většiny a nic jim nebrání pokračovat ve vládní spolupráci, aniž by k tomu potřebovali dosavadního třetího partnera, Andorrské liberály (L).

Zajímavější je ale ztráta dosud druhých, a dříve dokonce nejsilnějších, socialistů, jimž nepomohla ani koalice s dalšími levicovými stranami. Na stříbrné pozici je teď vystřídá nová formace – progresivistická, light antikapitalistická, environmentalistická a protiunijně vystupující Svornost.

Andorra je nejlepším důkazem toho, že i na jihu Evropy je možné kvalitu života stavět na jiných základech, než je středomořské klima. 

Mikrostáty v Evropě
Jako mikrostáty či ministáty jsou označovány suverénní státy s velmi malou rozlohou, s velmi nízkým počtem obyvatel, případně, a to dost často, s obojím. Nejčastěji se za hranici „velmi malého“ považuje rozloha do tisíce kilometrů čtverečních a počet obyvatel do 500 tisíc, případně 1,5 milionu. V současném světě existuje mezi 25 a 30 takovými státy. U některých je sporná jejich suverenita, u jiných rozloha či lidnatost.
Několik mikrostátů najdeme i na „starém“ kontinentu. Abecedně řazeno jde o Andorru, Lichtenštejnsko, Maltu, Monako, San Marino a Vatikán. Tedy o historické celky, jež svou plnou suverenitu či alespoň kvazisuverenitu udržují po dlouhá staletí.
Ve všech případech se jedná o mimořádně zajímavé státy, které se vyznačují mnoha specifiky. Najdeme tu zvláštní, často zcela unikátní politická zřízení a obvykle i ojedinělé hospodářsko-politické poměry, ať už jde o strukturu místních ekonomik, otázku užívané měny, vztah vůči Evropské unii, nebo příznivé daňové podmínky, jež lákají nové obyvatele.
V následujících měsících vám všechny evropské mikrostáty postupně představíme.