Pravidla triáže

Jakou cenu má život? Záleží na tom, koho se zeptáte. Například do roku 2014, než začal platit nový občanský zákoník, by vám český soud řekl, že necelého čtvrt milionu korun, protože tolik činila fixní výše náhrad. Předloni ocenil náš stát život na 1,2 milionu, což byl pro změnu strop toho, kolik byl ochoten hradit za léky. Když se zeptáte lidí kolem sebe, budou odpovědi oscilovat mezi pár desítkami milionů a frází „nevyčíslitelnou“.

Aktuální pandemie ovšem ukazuje, že v krizových situacích lidský život může mít velmi konkrétní hodnotu. A ta že není vždy stejná. Podobně jako v bojové medicíně musejí dnes doktoři v přeplněných špitálech rozhodovat, kdo dostane při léčbě přednost, koho připojí na plicní ventilaci a koho ne – tedy vlastně čí život je cennější. Pojem „triáž“, tedy třídění pacientů, se stává běžnou součástí lékařského slovníku.

Jistá míra selekce ovšem v našem zdravotnictví byla vždy, ať se nad tím ministr Blatný pohoršuje jakkoli. Byla však vesměs subtilní a pro veřejnost v drtivé většině skrytá. Navenek se dostávaly jen jednotlivé případy a vesměs se týkaly zdravotních pojišťoven. Ty i v dobrých časech sledovaly, jak zdravotnické zdroje rostou jednociferným tempem, zatímco náklady na nejmodernější léčbu stoupají exponenciálně. Týkalo se to zejména léčby rakoviny, biologické léčby i nejrůznějších vzácných onemocnění. Rozevírající se nůžky mezi nárokem a právem nemocného na nejlepší možnou péči a možnostmi „systému“ se projevovaly v přibývajících soudních sporech pacientů se zdravotními pojišťovnami.