Nenávist je strašně unavující

Pavel Lagner je přes den kurátorem Galerie Václava Špály, kterou už deset let provozuje společnost PPF ART a po prázdninách podepsala smlouvu s Prahou 1 na pronájem na dalších pět let. Po večerech hraje s divadelním spolkem Kašpar. Na obou místech byl jedním z prvních, koho lockdown postihl. Nejhorší je prý ta nejistota. „A teď nevím, jak se s tím mám naučit žít a přitom zároveň neumřít hlady, strachy, nevymiškovat se úplně, neztratit sociální vazby,“ říká tak trochu „multifunkční“ umělec, který nově plánuje dát v galerii prostor i mladším autorům a chce režírovat svou druhou divadelní hru. Ta první byla o odpuštění, druhá má být o soucitu.   

Před třemi týdny znovu zavřeli galerie. Jak jste to vnímal?

Po jaře je to depresivní, protože jsem si myslel, že se to nikdy nezopakuje. Minulý týden jsme měli mít vernisáž, kterou nemůžeme zrealizovat. Výstavy máme naplánované do roku 2022. Netuším, jestli je mám přesouvat, nebo to celé hrnout před sebou… Nejistota je na tom to nejhorší. Kdyby se řeklo „stop stav do X a od X všechno jede“, tak se podle toho dokážu zařídit. 

Řada lidí přemýšlí, jak přenést práci do online prostoru. Je možné tam přenést i galerii?

Neumím si to představit. My jsme to zkoušeli v divadle, ale i tam jsme přešli na streamy úplně jiných formátů než představení. Stejně jako streamovat mši z kostela je nesmysl. Buďto tam jste, nebo tam nejste. Já si nedovedu představit, že na divadelní představení koukám 2,5 hodiny na internetu. Ani nám to nefungovalo.