Něco tady bublá. Trh práce čekají pohyby příští rok

Pilot Ondřej létá pro ČSA už více než dvě desítky let. Od léta si připadá, jako by už byl jednou nohou v důchodu. Přitom má štěstí – je jedním z té poloviny pilotů bývalé národní ikony, která nemusela letiště opustit. V zájmu zachování pracovních míst ale přistoupil stejně jako řada jeho kolegů na snížení pracovního úvazku. On na polovinu, někteří dokonce jen na 30 procent. Pořád je to prý ale lepší než skončit úplně. Vlastně neví, kam by šel.

Zaměstnavatelé se o piloty pro jejich úzkou specializaci, a navíc s výhledem, že jakmile by ucítili šanci se ke křídlům vrátit, bez váhání tak učiní, zrovna neperou. I to je asi důvod, proč si další piloti místo výpovědi vzali raději rok neplacené volno. Ti, kteří si to kvůli finanční situaci nemohli dovolit, šli řídit lokomotivu, metro nebo tramvaj, dva ale skončili ve skladu, kde svou profesi tají.

Ondřej ani jeho kolegové nejsou samozřejmě typické příklady těch, kteří se neobjevili v evidenci úřadu práce. Patří ale mezi ty stovky tisíc lidí, v jejichž pracovním životě se v posledních měsících něco zásadního událo. Přestože čísla jsou nadmíru výtečná – říjnová nezaměstnanost vykazovala 3,7 procenta –, trh práce rozhodně nezamrzl. Naopak. Je v pohybu, který se ovšem v oficiálních statistikách zatím nezobrazuje. Ale bude. Pokles ekonomiky bez odpovídajícího nárůstu nezaměstnanosti totiž celkem logicky znamená, že tu něco hnisá a dřív nebo později to musí ven.