Češi investují obří částky, když jde o nemovitosti. Spořák nevydělává, říká Pock z Investownu

Podle Alana Pocka, jednoho ze zakladatelů platformy Investown, stavební spoření nevydělává. „Z toho si lze možná někdy koupit pračku nebo udělat drobnou rekonstrukci, ale větší byt nebo lepší důchod si za to opravdu nepořídíte,“ říká v rozhovoru.

Podle Alana Pocka, jednoho ze zakladatelů platformy Investown, stavební spoření nevydělává. „Z toho si lze možná někdy koupit pračku nebo udělat drobnou rekonstrukci, ale větší byt nebo lepší důchod si za to opravdu nepořídíte,“ říká v rozhovoru.

Celý článek
0

Čína ohrožuje bezpečnost okolních zemí plovoucími jadernými reaktory

Asijská komunistická velmoc narušuje svým pokrokem ve vývoji a produkci jaderných elektráren americkou konkurenceschopnost. Obavy mají navíc okolní země v Jihočínském moři kvůli rozmístění čínských plovoucích jaderných zdrojů.

Asijská komunistická velmoc narušuje svým pokrokem ve vývoji a produkci jaderných elektráren americkou konkurenceschopnost. Obavy mají navíc okolní země v Jihočínském moři kvůli rozmístění čínských plovoucích jaderných zdrojů.

Celý článek
0

Mezinárodní kyberteroristé si našli nový cíl: zdroje pitné vody

Čínské, íránské a ruské digitální gangy si stále častěji berou na mušku zásobníky vody pro americká města. Ta na to většinou nejsou připravena.

Čínské, íránské a ruské digitální gangy si stále častěji berou na mušku zásobníky vody pro americká města. Ta na to většinou nejsou připravena.

Celý článek
0

Myslivci vs. sedláci: přemnožená divoká zvěř způsobuje miliardové škody

Vysoké stavy divočáků, jelenů či daňků způsobují v lesích a na zemědělských pozemcích miliardové škody. Sedláci chtějí právo odstřelu

Myslivci vs. sedláci: přemnožená divoká zvěř způsobuje miliardové škody
Přemnožená spárkatá zvěř v krajině, každý ovocný strom s vlastní ochranou | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Od úpatí Milešovky v Českém středohoří se mírně zvlněná krajina svažuje k malé vsi Černčice. Už zdálky jsou na rozlehlé louce, kterou tu a tam doplňují skupinky stromů, vidět rozsáhlé tmavé plochy. Místy jsou výrazně větší než travní porost. Jsou to pozůstatky po „nájezdu“ divokých prasat, která při hledání potravy rozhrabala obrovské plochy půdy. „Takhle rozrytých máme víc luk,“ říká místní sedlák Daniel Pitek, který v rámci Asociace soukromého zemědělství usiluje o to, aby se konečně vyřešil dlouhodobý problém s přemnoženou spárkatou zvěří.

Ví, o čem mluví. Každoročně mu divočáci, jelení zvěř nebo daňci způsobí škody zhruba za půl milionu korun. Celkové škody, které po sobě přemnožená lesní zvěř zanechá po celé republice, dosahují podle zprávy Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů každoročně minimálně sedmi miliard korun. Ministerstvo zemědělství přitom právě připravuje novelu mysliveckého zákona. Jedním z jeho hlavních cílů je právě i snížení vysokých stavů jelenů, srnců nebo divočáků.

„Současným velkým problémem nejen tuzemské myslivosti jsou vysoké počty spárkaté zvěře, které způsobují několik problémů a rizik. Projevují se na zemědělských plodinách a pozemcích a v případě srnčí, jelení a ostatní spárkaté zvěře i na lesních kulturách. Cílem novely zákona o myslivosti je také dát myslivcům nové a účinnější možnosti, jak snížit počty vysoké zvěře a ochránit naše lesy,“ tvrdí ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).

Jak kritická je situace na mnoha místech republiky, dokládá sedlák Pitek na posledních číslech Českého statistického úřadu. Například u divokého prasete je jeho normovaný stav pro celé území státu včetně obor necelých jedenáct tisíc. A ačkoli roční plán lovu počítá s přibližně 40,5 tisíce divočáků, ve skutečnosti jich padlo téměř 231 tisíc. I tak jejich početní stavy zůstávají mnohonásobně vyšší, než by měly být.

Větší pravomoci

Příprava upraveného mysliveckého zákona se ale podle Pitka a dalších sedláků nevyvíjí ideálně. Obávají se, že dojde jen k víceméně kosmetickým úpravám, které nevyřeší zásadní problém s pře­množenou zvěří.

„Neustále se zhoršující situace s přemnoženou zvěří v lesích, ale i na zemědělské půdě vyžaduje už pouze jasný systémový posun v řešení škod způsobených přemnoženou zvěří, a především vyžaduje i určitý posun v pojetí myslivosti v naší zemi. Ze všech stran se potvrzuje, že stávající zapouzdřený model nefunguje a je jen zdrojem problémů, které zatěžují všechny. Aby ale k těmto změnám mohlo dojít, vyžaduje to větší odvahu našich dnešních politiků naplnit svůj slib v programovém prohlášení vlády. Některé pozitivní věci se již v tomto směru udělaly, ale na skutečnou změnu od úředníků ministerstva zemědělství zatím čekáme,“ tvrdí například předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.

Když mluví o programovém prohlášení vlády, má na mysli ustanovení, v němž koaliční kabinet slibuje: „Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné peníze.“

„Neříkáme, že chceme přírodu bez zvěře, ale musí jí být přiměřeně,“ prohlašuje sedlák Daniel Pitek.
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Jenže na větší pravomoci především menších majitelů zemědělských a lesních pozemků to v ministerském návrhu zatím moc nevypadá. Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů, Asociace soukromého zemědělství, Pro Silva Bohemica a další organizace požadují, aby úřad ministra Nekuly tento vládní slib splnil. V českých podmínkách totiž platí, že mnozí menší majitelé nemohou na vlastních pozemcích regulovat stavy zvěře nebo jsou jejich možnosti omezené.

„My krajinu vytváříme, staráme se o ni. Není možné, abychom pak měli na početní stavy zvěře, které způsobují tak ohromné škody, tak malý vliv jako dnes,“ zlobí se sedlák Daniel Pitek. V okolí Milešovky hospodaří na necelých 600 hektarech pastvin, ovocných sadů a lesů. A na některých pozemcích mu nezbývá než přihlížet, jak divočáci nebo daňčí zvěř „útočí“ na jeho majetek – právo myslivosti má jen na omezených plochách.

„Neříkáme, že chceme přírodu bez zvěře, ale musí jí být přiměřeně,“ tvrdí Pitek, vystudovaný lesník. Z toho, že by se nechoval v zájmu přírody, ho těžko může někdo obvinit. Za svůj šetrný přístup k hospodaření v krajině dostal před pár lety ekologickou Cenu Josefa Vavrouška a převzal i Cenu děkana Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity.

Stromky pod ochranou

Když projíždí okolo svých sadů, kde rostou ponejvíce jabloně a hrušně, ukazuje, jak každý stromek musí být obalen speciálním lesnickým pletivem, a ještě plastovou ochranou. „To, co dřív nebylo chráněno, nám zvěř úplně sežrala,“ říká. I tak se přes relativně bytelnou ochranu k ovocným stromům občas například daněk se svým mohutným parožím probije. „Kdybychom tady byli v noci, termovizí uvidíme čtyřicet, padesát, ale třeba i sto daňků nebo desítky divočáků. Tlak zvěře je tady opravdu ohromný,“ konstatuje Pitek.

Na okraji svého listnatého lesa zase ukazuje na malé stromky, které mají sotva několik decimetrů. „Podívejte se, ty vrcholky jsou všechny okousané,“ říká. Někdy to tady prý vypadá, jako by malé jasany, javory, duby nebo habry skosil strunovou sekačkou – tak dokonalé je spásání samovolně se obnovujícího lesního porostu. A i když stromek po okusu zvěří nezahyne, roste pomalu, je zkroucený, nezdravý.

Okousaný mladý stromek v lese
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Podle Pitka totiž nejde jen o přímé hospodářské škody. Když mu pastvinu rozryjí divoká prasata, musí ji dát znovu do pořádku, aby tam mohly vyjet sekací stroje a další technika. Dokonale zahladit však louku nelze, takže stroje musí častěji na opravu. Když zase někde obnovuje les, musí okolo malých buků či jedlí vystavět oplocenku, aby se k nim zvěř nedostala. Jeden kilometr oplocenky přitom vyjde až na 200 tisíc korun.

Přemnožená zvěř způsobuje i těžko vyčíslitelnou ekologickou újmu, když například divočáci vybírají hnízda na zemi hnízdícího ptactva nebo když rozryjí louku se vzácnou květenou. Vysoké počty jelenů, daňků nebo srnců na některých místech také brání obnově druhově pestrého lesa. „Přemnožená spárkatá zvěř na většině území republiky nadále spásá všechno přirozené zmlazení a neochráněné sazenice listnáčů a jedlí, takže lesy se na mnoha místech obnovují zase jenom smrkem, který zvěři tolik nechutná,“ upozorňuje Jaromír Bláha, lesnický expert Hnutí Duha.

Pestrý les přitom dokáže lépe odolávat dopadům klimatické změny, což je vzhledem k nedávné rozsáhlé kůrovcové kalamitě zvláště aktuální. „Právě teď se rozhoduje o tom, jak budou vypadat naše lesy za padesát, za sto let,“ upozorňuje Robin Ambrož ze Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů.

Menší honitby

Mezi požadavky Asociace soukromého zemědělství a dalších organizací patří například snížit minimální rozlohu honitby, a umožnit tak středním vlastníkům vytvořit vlastní honitbu, čímž by převzali odpovědnost za stavy zvěře a posílil by se tím vliv menších vlastníků v honebních společenstvech. A samozřejmě umožnit lov také vlastníkům a zemědělcům na jejich vlastních pozemcích.

Předseda Spolku vlastníků honebních pozemků Bohumír Nekola připomíná, že v českém prostředí i desítky let po listopadu 1989 funguje ahistorický sovětsko-socialistický model, který dodnes neobsahuje zásadní ustanovení o právu myslivosti náležejícím k pozemku.

Rozrytá louka od divočáků
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Mezi další požadavky patří zákaz pronájmu honiteb v majetku státu. Už zmiňovaná zpráva Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů mimo jiné konstatuje, že „pronájem honiteb Lesů ČR za nejvyšší cenu přímo motivuje uživatele, aby měli v honitbách co nejvíc zvěře, přitom zisky z pronájmu 851 honiteb Lesů ČR jsou 265 milionů korun za rok a jen náklady na ochranu proti zvěři činily u Lesů ČR 355 až 870 milionů korun za rok“.

Ministerstvo zemědělství ale zatím akceptovalo jen pravidlo, podle něhož by se měl lov plánovat podle míry škod. Součástí aktuálního návrhu novely zákona je také elektronizace myslivosti. „Škody od spárkaté zvěře jsou opravdu vysoké, musíme s tím něco dělat. Elektronizace nejen ušetří myslivcům papírování, ale také zjednoduší celý systém. Další výhodou je i spolehlivější vykazování lovu zvěře, které bude lépe odpovídat realitě,“ tvrdí ministr Nekula.

Dlouhá ruka myslivců

Proti požadavkům Asociace soukromého zemědělství a dalších organizací se postavila vlivná Moravskoslezská myslivecká jednota, podle níž je lesní zvěř národní přírodní bohatství. Obvinila tyto organizace, že jejich cílem je myslivost, a tedy i volně žijící zvěř, podřídit vlastním zájmům. Ochrana národního přírodního bohatství se má podle nich podřídit touze po lovu a majetku části vlastníků pozemků.

„Je to podobné, jako kdyby si vlastníci lesů a zemědělci nárokovali právo vykácet některou chráněnou alej, postavit sjezdovku na Sněžce nebo rozorat bojiště bitvy na Bílé hoře,“ tvrdí předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota, podle něhož je snaha o změnu definice myslivosti jasná. „Cílem je zneplatnit usnesení Ústavního soudu, který opakovaně rozhodl, že vlastnická práva k půdě nejsou neomezená a vlastníci musí jejich omezení ve vyšším zájmu strpět. Tak musí strpět mimo jiné myslivost v zájmu péče o přírodní bohatství – zvěř. Kdyby myslivost podle zákonné definice už nepečovala o přírodní bohatství, ale byla nástrojem sedláků a lesníků, zřejmě by ji už trpět nemuseli. Na úkor českého státu a české veřejnosti by si tak zvěř de facto přivlastnili. Definice myslivosti takto změněna být nesmí,“ argumentuje Janota, který nesouhlasí ani s navrhovaným snížením minimální rozlohy honitby.

Oplocenka chránící vysazené listnáče.
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

„Obávám se, že vůbec nejde o škody, a už vůbec ne o zájmy zvěře. Jde pouze o snahu snadněji získat soukromé honitby a v nich si bez ohledu na potřeby zvěře užívat možnost nerušeného lovu. Legislativní požadavky některých vlastníků jsou neopodstatněné a v návrhu zákona o myslivosti by se vůbec neměly objevit,“ tvrdí Jiří Janota.

Kritici platného mysliveckého zákona takovou konstrukci odmítají a tvrdí, že jim jde hlavně o to, aby se stavy zvěře dostaly na přijatelnou úroveň. Současně se obávají, aby jejich snaha o razantní změnu pravidel nebyla nakonec marná, jak se už několikrát stalo. „Už více než dvacet let usilujeme o změny zákona o myslivosti, které by pomohly obnově pestré druhové skladby našich lesů,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha. „Osobně pamatuji tři ministry, kteří když převzali ministerstvo, usilovali o totéž. Marně. Pracovníci ministerstva zodpovědní za myslivost fungují jako prodloužená ruka Českomoravské myslivecké jednoty a vždy se jim, nebo pak některým poslancům, podařilo potřebné změny mysliveckého zákona zhatit.“ 

7 mld. korun ročně dosahují celkové škody, které po sobě zanechá přemnožená spárkatá zvěř.
265 mil. korun činily zisky z pronájmu 851 honiteb Lesů ČR za rok, ale jen na ochranu proti zvěři musely Lesy vynaložit 355 až 870 milionů korun.