Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Na počátku 20. století u nás začaly jezdit první automobily. Měly příšernou reputaci: smrděly, prášily, plašily koně, zabíjely zvířata a z lidí dělaly „v ráz mrtvoly“
Pražské Humoristické listy publikovaly v červenci 1911 moderní pohádku s klasickými českými proprietami. Byla o hloupém Honzovi a městě potaženém „černým suknem“, které sužovala jakási „pekelná obluda“. Honza se rozhodl, že se s příšerou utká, a vůbec se neohlížel na řeči obyvatel města, kteří mu „vyprávěli o roztrhání těla, o potocích krve“.
Vyrazil proto za městskou radou, jež „denně takřka musela být doplňována za nešťastníky, kteří rovněž neušli rozsápání“, a vyžádal si od ní tak zvláštní pomůcky, že nad nimi všichni „mlčky kroutili hlavami“. Chvíli pak cosi zuřivě kutil na dvorku, a než skončil, „obluda zahubila další tři lidi“. To už byl ale Honza hotový. Sbil k sobě pár prken a napsal na ně: „Cesta automobilům uzavírá se pod pokutou od 20 do 100 korun!“ Ceduli poté upevnil na okraji města: „Vícekráte se tam obávaná obluda neobjevila. Černé sukno z města zmizelo.“
Benzinovému automobilu bylo tenkrát právě čtvrt století a měl příšernou reputaci. Existovaly už sice záchranky, autobusy, taxíky a mimořádně populární automobilové závody (jako jediné ze všech sportovních akcí dokázaly u nás počtem návštěvníků konkurovat sokolským sletům), ovšem naprostá většina lidí stále – a vcelku oprávněně – hleděla na automobilismus jako na protivnou, páchnoucí a krajně nebezpečnou kratochvíli boháčů.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
