Jak můžeme vybalancovat ústup od uhlí

Fakta hovoří jasně. Česká republika je čím dál tím méně soběstačná ve výrobě elektrické energie. A dá se předpokládat, že situace se v tomto směru bude do budoucna nadále zhoršovat. Proč? Předně kvůli postupnému odstavování uhelných elektráren a zákazu spalování uhlí. Otazník se vznáší i nad jadernými zdroji. Životnost Dukovan končí mezi lety 2035 až 2037 a zatím není jisté, zda Státní úřad pro jadernou bezpečnost vydá povolení na dalších deset let provozu. A rozhodnutí ohledně stavby nové dukovanské jaderné elektrárny za stovky miliard korun by mělo definitivně padnout až v roce 2029. Mimochodem, nová jaderná elektrárna by i tak měla pokrývat jen deset procent spotřeby elektřiny v zemi.

Česká závislost

Co nám tedy vlastně zbývá? Jaderná elektrárna Temelín a obnovitelné zdroje, hlavně v podobě solárních a větrných elektráren. Ty ovšem při současných technologiích nemohou plnohodnotně výpadek při výrobě elektřiny nahradit. Takže pokud to sečteme a podtrhneme, Česká republika by se podle analýz zhruba od roku 2030 měla stávat výrazně závislou na dovozu elektřiny ze zahraničí. A to rozhodně není dobrá zpráva.

Strategii Česka v oblasti energetiky definuje Statní energetická koncepce (SEK). Identifikuje mechanismy, které zajišťují bezpečnost státu v zásobování energiemi. Předpokládá především větší různorodost zdrojů a zájem na udržení plné nezávislosti v oblasti dodávek tepla a elektřiny, ale bez významného vývozu vyrobené energie. Mimochodem v SEK najdeme i formulaci, že je zapotřebí, aby byla „udržena kladná výkonová bilance elektřiny a zajištěna přiměřenost výkonových rezerv a regulačních výkonů…“