Pětadvacet let existence eura je do značné míry čtvrtstoletím úspěchů. „Ve všech aspektech, v nichž se od společné evropské měny očekávalo ekonomické zlepšení, si vedla velkolepě,“ řekl před časem ekonom Robert Mundell, jehož práce oceněná Nobelovou cenou se na vytvoření jednotné měny výrazně podepsala.
O míru úspěšnosti projektu společné měny se mohou rozumní lidé přít. Naopak se nejspíš shodnou na tom, že euro čeká komplikovaná budoucnost. Historie ukazuje, že vývoj světových měn je hluboce provázán s vývojem globálního geopolitického uspořádání. Ve stále více multipolárním světě existují náznaky, že roztříštění celosvětového měnového systému již není pouze vzdálenou možností.
Aby se snížila geopolitická rizika, centrální banky – v čele s čínskou – hromadí zlato rychleji než kdykoli jindy od druhé světové války. Neoficiální údaje pak naznačují, že mnoho zemí zkoumá způsoby, jak v mezinárodních obchodních transakcích více využívat vlastní měny.
Například Čína, Írán a Rusko vytvořily vlastní systémy přeshraničních platebních transakcí, zatímco členové neformálního bloku BRICS začali diskutovat o platformě, jež by jako most propojila digitální platby a jejich vypořádání. Tento vývoj by mohl potenciálně narušit plynulý pohyb kapitálu a snížit efektivitu celosvětového finančního systému.
Vzhledem k těmto změnám existují pádné ekonomické a politické důvody pro snahu zachovat status eura jako globální měny. Tento status přináší evropským občanům hmatatelné výhody, jako jsou nízké výpůjční náklady na mezinárodních kapitálových trzích a ochrana před volatilitou směnných kurzů. V roztříštěném geopolitickém prostředí navíc status mezinárodní měny chrání Evropany před vnějšími finančními tlaky a nabízí jim tak jistou dávku strategické autonomie.
Stabilita se vyplácí
Atraktivita eura coby světové rezervní měny závisí na faktorech vnitřních i vnějších, píše pro Financial Times Piero Cipollone, od listopadu nový člen bankovní rady ECB. „Vnitřně závisí přitažlivost eura pro zahraniční investory na udržení důvěry v jeho stabilitu, kterou podporují dobře ukotvená očekávání cenové stability a zdravé hospodářské politiky,“ uvádí.
Kromě toho však podle něho musí Evropa také dále rozvíjet infrastrukturu pro provádění přeshraničních plateb v eurech s klíčovými partnery. To by mohlo například zahrnovat propojení systému okamžitého zúčtování plateb v eurozóně (tedy Target) se systémy rychlých plateb v jiných zemích, a to buď bilaterálně, nebo napojením na (dosud neexistující) platformu společnou. „Takové kroky by mohly posílit obchodní a finanční vztahy s klíčovými partnery, včetně rozvíjejících se ekonomik,“ píše Cipollone.
Co tato diplomatická řeč znamená ve skutečnosti? Fabio Panetta, guvernér italské centrální banky a Cipolloneho přímý předchůdce v ECB, si nebral servítky, když na totéž téma mluvil minulý víkend v Rize během oslav desátého výročí tamního přijetí eura.
Bude-li euro používáno jako zbraň, hrozí to poškozením jeho atraktivity a posílením konkurenčních měn, jako je čínský renminbi (známý také jako jüan), řekl šéf Banca d'Italia. Ruská invaze na Ukrajinu byla podle něho jasnou připomínkou strategických výhod, které pro Evropu představuje existence globální měny, jako je euro.
Dodal však: „Tuto moc je třeba využívat moudře. Mezinárodní vztahy jsou součástí neustále se opakující hry: využití měny coby zbraně nevyhnutelně snižuje její atraktivitu a podporuje vznik alternativ.“
Riskantní plán
Co je v sázce? Jde o plán EU převést na Ukrajinu výnosy z ruských státních aktiv ve výši nejméně 210 miliard eur, která jsou uložena v institucích eurozóny; od roku 2022 je západní sankce udržují zmrazená. Panetta se o těchto plánech konkrétně nezmínil, ale úředníci uvedli, že je měl při svém lotyšském projevu na mysli.
Brusel na plánech zabavit mimořádné zisky z těchto zmrazených aktiv (většinou uložených v Belgii; depozitář cenných papírů Euroclear drží asi 191 miliard eur) a předat je Ukrajině intenzivně pracuje. Očekává se, že členské státy začátkem příštího týdne schválí nová pravidla, která by stanovila povinnost tyto zisky odkládat.
Ale zároveň však eurokrati nechtějí tato aktiva rovnou ve prospěch Kyjeva zabavit. Spojené státy, které drží v aktivech ruské centrální banky přibližně pět miliard dolarů, přitom tlačí na ostatní země G7, aby tento krok navíc provedly.
Itálie je jedním z několika členských států EU včetně Německa a Francie, které se k takovému kroku staví skepticky a varují před důsledky zabavení aktiv patřících suverénnímu státu. Podle mezinárodního práva se na takový majetek vztahuje imunita proti zabavení. Respektování takové imunity je jedním z předpokladů kýžené – a ceněné – stability.
Tříleté minimum
Obavy finančníků nejsou neopodstatněné. Podíl eura na světových devizových aktivech klesl v loňském roce na dvacet procent. Obavy, že plány na využití ruských aktiv k financování Ukrajiny by mohly přitažlivost jednotné evropské měny dále oslabit, mají reálný základ.
Ostatní země snížily v loňském roce objem eurových aktiv v rezervách svých centrálních bank přibližně o 100 miliard eur, což představuje pokles o téměř pět procent na tříleté minimum, uvedla Evropská centrální banka ve své středeční zprávě.
Některé důvody onoho poklesu s válkou nesouvisejí. Například centrální banky Švýcarska a Japonska část svých eurových aktiv prodaly na podporu vlastních měn. Nicméně jejich kroky pomohly snížit podíl jednotné měny na světových devizových rezervách na 20 procent.
Rusko samo přitom drží v eurech přibližně 40 procent svých oficiálních devizových aktiv. To je neobvykle vysoký podíl, který odpovídá přibližně osmi procentům celkových světových rezerv držených v jednotné evropské měně, uvedla ECB.
Zdá se tedy, že fyzická bezpečnost Evropy a její finanční bezpečnost vyžadují vzájemně kolidující strategie. Politické špičky starého kontinentu je budou muset vyřešit. Rychle.
