Z čeho se hroutí boháči? Většina lidí to nechápe

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Celý článek
0

Sto milionů Američanů nemá na to mít děti. USA trápí fenomén Alice

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Celý článek
0

Apoštolové zelené energetiky: Když nebude foukat a svítit, najdeme nové technologie

Zastánci obnovitelných zdrojů věří, že během přechodu na bezuhlíkovou společnost okolo roku 2050 dojde k nalezení nových technologií, které překonají slabinu zdrojů závislých na větru a slunci.

Zastánci obnovitelných zdrojů věří, že během přechodu na bezuhlíkovou společnost okolo roku 2050 dojde k nalezení nových technologií, které překonají slabinu zdrojů závislých na větru a slunci.

Celý článek
0

Esej: Ivan Nehrozný

Blízký přítel ruského prezidenta Putina a bývalý šéf FSB Nikolaj Patrušev se pustil do obhajoby Ivana Hrozného. Není to překvapení. Stejného cara obdivoval už Stalin.

Esej: Ivan Nehrozný
ilustrace Vojtěch Velický

Stalin v době Velké čistky s oblibou označoval rozkazy určené tajné policii šifrou Ivan Vasiljevič. A podepsal tak i telegram, kterým rezidentovi NKVD ve Španělsku Alexandru Orlovovi nařizoval, aby do Moskvy dopravil tamní zlatý poklad – skoro deset tisíc bedýnek naplněných 510 tunami zlata. Volba šifry nebyla náhodná. Jmenovala se tak Stalinova oblíbená historická postava, první ruský car Ivan IV. Hrozný. Oba vládci měli mnoho společného a Stalin se do svého velkého předchůdce v době nejhoršího teroru projektoval. Jednou – když zase schvaloval seznam lidí určených k likvidaci – poznamenal: „Kdo si bude za deset či dvacet roků pamatovat všechny tyhle darebáky? Kdo si dnes pamatuje jména bojarů, které odstranil Ivan Hrozný? Nikdo.“

Ukrutností hraničící se sadismem (dal popravit tisíce až desetitisíce lidí, vyžíval se v jejich týrání, zbil snachu, až potratila, a následně utloukl syna k smrti...) proslul Ivan Hrozný už za svého života (1530 až 1584). Zároveň šlo ale o inteligentního, přiměřeně vzdělaného a mimořádně schopného panovníka, pod jehož vedením Rusko rozdrtilo Kazaňský a Astrachaňský chanát, překročilo Ural a položilo základy svému budoucímu velmocenskému postavení. Není proto divu, že má v Rusku, odjakživa vzhlížejícímu k mužům silné ruky, dodnes řadu obdivovatelů. Jeden takový – tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace a někdejší dlouholetý šéf bezpečnostní služby FSB Nikolaj Patrušev – se na začátku května zastal Ivana Hrozného na stránkách časopisu Argumenty i fakty. Rusofobie a očerňování Ivana Hrozného má podle něj na Západě dlouhou tradici: „,Temná legenda‘ o něm jako o krutém tyranovi se objevila už za života cara z popudu západních kronikářů, kteří chtěli odvrátit pozornost Evropanů od toho, co se děje v jejich zemích.“ Vadilo jim prý, že Moskva neuznává jejich politické a morální vedení, ovšem proč by to také Rusové dělali, když pozorně sledovali Západ se všemi jeho problémy: „Náboženskými řežemi, inkvizicí, honem na čarodějnice, monstrózním koloniálním zotročováním národů.“

Patruševova představa o motivacích raně novověkých kronikářů je nepochybně legrační, ovšem skutečnost, že jde o vrcholného představitele režimu a blízkého Putinova přítele, už tolik ne. Navíc zdaleka není sám. O Ivanu Hrozném se točí filmy, před šesti lety ho v Moskvě coby velkého panovníka představila rozsáhlá výstava a halasně se ho zastával i někdejší ministr kultury Vladimir Medinskij. Pořád to ale není nic proti tomu, jakých rozměrů nabral jeho kult ve stalinském Rusku.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit