Když na ulici někdo zavolá naše jméno, víme nejen, že mluví k nám, ale také že určitá skupina zvuků symbolicky označuje právě naši osobu. Něco podobného se vědci už desítky let snaží najít u zvířat. Podle nového přehledu Live Science dnes existují kandidáti mezi delfíny, slony, papoušky i primáty. Jednoznačná odpověď na otázku, zda si skutečně dávají jména v lidském smyslu slova, je ale překvapivě složitá.

Nejsilnější případ představují delfíni skákaví. Každý si během mládí vytváří charakteristický „podpisový hvizd“, který funguje jako individuální akustická značka. Nejde přitom pouze o rozpoznání hlasu. Experimenty ukázaly, že ostatní delfíni mohou charakteristický hvizd konkrétního jedince napodobit, když ho chtějí oslovit. Když vědci delfínům přehráli kopii jejich vlastního podpisového hvizdu, odpovídali výrazně častěji než na hvizdy patřící jiným jedincům.

Partner NewsPartner News

Řešení založené na umělé inteligenci přináší první úspěchy v ochraně delfínů indočínských

Delfín může mít něco velmi podobného jménu

Právě delfíni podle nové práce zveřejněné letos v červenci v časopise Trends in Cognitive Sciences poskytují zatím nejsilnější důkazy pro existenci zvířecích jmen. Autoři Kelly Jaakkola, Stephanie King a Jason Bruck navrhli tři podmínky, které by měl skutečný zvířecí ekvivalent jména splňovat: musí označovat konkrétního jedince, fungovat jako jeho symbolická reprezentace a jeho význam musí sdílet více členů skupiny.

První podmínka znamená, že zvuk není pouze obecné „hej, ty“, ale vztahuje se ke konkrétnímu zvířeti. Druhá je ještě náročnější: zvíře musí zvuk chápat jako mentální reprezentaci daného jedince. Třetí pak vyžaduje, aby stejnému označení rozumělo více členů skupiny. A právě u posledních dvou bodů začíná být důkazní situace u většiny druhů podstatně méně jasná.

Zajímavým kandidátem jsou afričtí savanoví sloni. Výzkum publikovaný v roce 2024 v časopise Nature Ecology & Evolution ukázal, že sloni používají při oslovování členů rodiny individuálně specifická nízkofrekvenční volání. Když jim výzkumníci jejich údajné „jméno“ přehráli, sloni reagovali aktivněji než při přehrání volání určeného jinému jedinci. Na rozdíl od delfínů navíc podle autorů pouze nekopírovali charakteristický zvuk příjemce, což by jejich systém přibližovalo lidskému pojmenovávání.

Jenže právě kolem slonů se ukazuje, jak rychle se vědecký obraz může změnit. Nová analýza zveřejněná v roce 2026 upozornila, že část původních výsledků založených na strojovém učení mohla být ovlivněna časovou strukturou dat a dalšími statistickými faktory. Autor reanalýzy proto označuje důkaz používání jmen slony za neuzavřený.

Ďábel fentanylĎábel fentanyl

Opioidová krize plodí sjeté delfíny

Papoušek zná Pepu. Ale ví, že Pepa je Pepa?

Dalším přirozeným kandidátem jsou papoušci, kteří patří mezi nejlepší hlasové imitátory v živočišné říši. Studie publikovaná letos v časopise PLOS One analyzovala údaje o stovkách papoušků chovaných lidmi. Z 884 ptáků, u nichž majitelé uvedli používaná slova a fráze, se u 413 objevily příklady používání jmen. Výzkumníci našli také 88 papoušků ze 30 druhů, u nichž popsané chování odpovídalo správnému použití jména konkrétního člověka nebo zvířete. Někteří údajně volali nepřítomného člověka jménem nebo rozlišovali jednotlivé členy domácnosti.

Studie má ale zásadní omezení: vychází převážně z hlášení majitelů. Autoři sami upozorňují, že člověk může chování svého papouška interpretovat jako smysluplnější, než skutečně je. Část ptáků například říkala vlastní jméno při vítání člověka zřejmě proto, že pouze napodobovala větu, kterou běžně slyšela od majitele. Výsledky tedy ukazují, že papoušci mají schopnost naučit se a vhodně používat individuální slovní označení, nikoli definitivní důkaz, že chápou koncept jména stejně jako člověk.

Ještě větší diskusi vyvolali kosmani bělovousí. Studie zveřejněná v časopise Science zjistila, že tito malí jihoameričtí primáti mění své typické „phee calls“ podle toho, kterého člena skupiny oslovují. V experimentech dokázali rozlišovat volání zaměřené na ně samotné a členové jedné sociální skupiny používali podobné zvukové charakteristiky pro stejné příjemce. Autoři to interpretovali jako hlasové označování konkrétních jedinců.

Kognitivní psycholožka Kelly Jaakkola však následně upozornila, že existuje i jednodušší vysvětlení: kosmani mohou pouze přizpůsobovat své volání zvuku druhého jedince, nikoli používat jeho symbolické jméno. Samotný fakt, že volání obsahuje informaci o adresátovi, totiž ještě neznamená, že funguje stejně jako slovo „Petr“ nebo „Jana“.

SpolečnostSpolečnost

Nejen lidé. Na svá mláďata šišlají i delfíni

Proč by vůbec zvířata potřebovala jména

Podezřelé je, že všechny hlavní kandidáty spojují dvě vlastnosti: složitý sociální život a schopnost hlasového učení. Delfíni vytvářejí proměnlivá spojenectví, sloní rodiny se rozdělují a znovu spojují, papoušci žijí v početných hejnech a kosmani v těsných rodinných skupinách. V prostředí, kde jednotlivci často nejsou na dohled, může být možnost oslovit konkrétního člena skupiny mimořádně výhodná.

Pokud se navíc podobné systémy objevily u evolučně velmi vzdálených skupin – kytovců, slonů, ptáků i primátů –, nemuselo by jít o schopnost zděděnou po jednom společném předkovi. Mohla vzniknout opakovaně a nezávisle jako odpověď na podobný problém: jak udržet přehled o jednotlivcích ve složité společnosti.

To je nakonec na celé otázce důležitější než představa, že jeden delfín skutečně volá na druhého něco jako „Karle“. Pokud zvíře dokáže vytvořit abstraktní zvukovou značku pro jiného jedince, pamatovat si ji a sdílet její význam s ostatními, dostáváme se k jedné ze základních schopností, na kterých stojí lidský jazyk. Výzkum zatím neukazuje, že zvířata mají jména přesně tak jako my. Ukazuje ale, že hranice mezi lidskou a zvířecí komunikací je zase o něco méně ostrá, než jsme si mysleli.