Vojtěch Olbrecht, hlavní ekonom Investona
archiv Vojtěch Olbrecht / Shutterstock
Cihly v trezoru porážejí dluhopisy. Zlato je novým rezervním králem
Centrální banky po celém světě dál navyšují zásoby zlata, které už podle Evropské centrální banky představuje větší část jejich rezerv než americké státní dluhopisy. Trend podle analytiků odráží rostoucí důraz na geopolitická rizika.
Vojtěch Olbrecht
Poprvé od roku 1996 drží centrální banky víc hodnoty ve zlatě než v amerických dluhopisech. Co se změnilo na tom, co považujeme za finanční bezpečí? Když jsem byl na škole, učili nás pojem „bezrizikový výnos". Byl to výnos investičního aktiva, které bylo považováno za nejbezpečnější na světě – amerického státního dluhopisu. Platí úrok a nikdo vážně nepochyboval, že by ho Spojené státy nesplatily. Přesto mi v hlavě zůstala otázka, která z ní dodnes nezmizela: „Ale co kdyby…?"
Ten dluhopis drží běžně fondy i centrální banky. A právě u nich teď došlo ke změně, která se do českých médií skoro nedostala: poprvé od roku 1996 předehnalo zlato americké dluhopisy jako největší rezervní aktivum centrálních bank.
Když Nixon v roce 1971 oznámil, že „dočasně" pozastavuje směnitelnost dolaru za zlato (a jak víme, dočasně někdy znamená napořád), svět přesto přijal myšlenku, že americké dluhopisy jsou bezpečné i bez krytí zlatem. Od té doby se však leccos změnilo. Když západní země v roce 2022 zmrazily ruské rezervy, byl to pro řadu rezervních správců jako když probuzení ledovou vodou. Řádek v cizí databázi jde zmrazit snadno. Cihla ve vlastním trezoru ne.
ECB letos v červnu oznámila, že zlato dnes tvoří 27 % devizových rezerv centrálních bank, zatímco americké dluhopisy 22 %. Proč? První faktor je cenový efekt. Nešlo ani tak o výprodej dluhopisů, jako o růst hodnoty zlata. Nebo, chcete-li, o pokles hodnoty dluhopisů měřený ve zlatě. Druhým faktorem jsou nákupy centrálních bank. A vzbudily se nejrychleji ty, které se lekly, že zmrazení může dopadnout i na ně. Řádek v databázi zmrazíte líp než zlato v trezoru, ke kterému nemáte přístup.
Tím se vrací otázka: co vlastně znamená „bezpečné". Americký dluhopis je nejspíš bezpečný proti krachu Spojených států. Ten se nečeká, zvlášť když se mu dá vyhnout postupným rozmělňováním hodnoty peněz. Bezpečný proti erozi kupní síly ovšem není.
A když jeho hodnotu změříme ve zlatě, ve kterém lidstvo měřilo bohatství tisíce let až do 70. let minulého století, prokazatelně klesá.
Jak jsme na tom v ČR? Eroze kupní síly se netýká jen amerických dluhopisů a nevyhýbá se ani českému střadateli, ani České národní bance. Ta to ví a od roku 2023 zlato pravidelně nakupuje. Cíl 100 tun zní impozantně (drželi jste někdy v ruce kilovou cihlu zlata?), jenže ke konci března 2026 tvořilo přes 80 tun zlata necelých 7 % českých devizových rezerv, zatímco samotné vládní dluhopisy přes 42 %. Jsme tedy zhruba na čtvrtině světového průměru, a i po splnění guvernérova cíle zůstaneme pod ním. Aleš Michl, guvernér ČNB, svým zlatým pokladem vzbudil pozornost a v části veřejnosti i posměch. Dnes se ukazuje, že šel od začátku správným směrem a možná je dokonce příliš opatrný.
Polská národní banka drží přes 580 tun zlata, tedy víc než Evropská centrální banka (té ovšem s bezmála 500 tunami taky není co vyčítat).
Můžeme se tím inspirovat i my ostatní? Zlato umí posloužit jako pojistka, uchovatel hodnoty a aktivum, které nám nikdo „nesmaže" z účtu. Centrální banky ukazují, že rozhodně nepatří jen do učebnic dějepisu.
Zároveň ovšem platí, že jeho cena kolísá, nenese úrok a stejně rychle, jako teď roste, může i klesnout.
Otázka tedy nezní, jestli je zlato drahé. Zní, v čem měříme bezpečí. Svět svou odpověď právě změnil. A naše centrální banka ji zná taky.
Autor je hlavní ekonom Investona
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
