Podle autorů Toma Krebse a Patricka Kaczmarczyka nestačí samotná dekarbonizace výroby. Evropské hutě budou potřebovat levnější energie, investiční podporu, ochranu před levným dovozem i větší zapojení státu.

Levnější elektřina a vodík jako základ

Studie doporučuje zavést garantované ceny energií pro energeticky náročný průmysl minimálně do roku 2035.

Navrhuje zejména:

• garantovanou cenu elektřiny 60 eur za MWh včetně všech poplatků,

• garantovanou cenu zeleného vodíku 140 eur za MWh,

• další cenové zvýhodnění pro podniky s kolektivními smlouvami.

Právě ceny elektřiny a vodíku označují autoři za nejdůležitější faktor budoucí konkurenceschopnosti evropského ocelářství.

ByznysByznys

EU zpřísňuje ochranu ocelářů. Zavádí nové kvóty i 50procentní clo

Dotace až na polovinu investic

Vedle levnější energie studie navrhuje rozsáhlou investiční podporu.

Firmy investující do moderních nízkoemisních provozů by podle autorů měly získat:

• dotace nebo zvýhodněné úvěry až do výše 50 procent investice,

• dodatečné investiční bonusy,

• případně i přímý kapitálový vstup státu u strategicky významných podniků.

Cílem je snížit náklady na transformaci a zachovat výrobu oceli v Evropě.

"Buy European" místo levného dovozu

Studie zároveň upozorňuje, že samotné snížení výrobních nákladů nebude stačit.

Doporučuje proto rozšířit ochranu evropského trhu prostřednictvím:

• pravidel Buy European při veřejných zakázkách,

• uhlíkového cla CBAM,

• ochranných cel vůči zemím s nižšími ekologickými a pracovněprávními standardy.

Podle autorů právě kombinace podpory výroby a ochrany domácí poptávky umožní udržet evropskou ocelářskou kapacitu.

Německo chce vyrábět 40 milionů tun zelené oceli

Studie odhaduje, že samotné Německo bude muset do roku 2050 vyrábět přibližně 40 milionů tun klimaticky šetrné oceli ročně, aby pokrylo očekávanou evropskou poptávku.

Celá Evropská unie by podle propočtů měla ročně spotřebovat 160 až 180 milionů tun zelené oceli.

Současné investiční plány ale tomuto cíli zdaleka neodpovídají.

V přípravě je pouze:

• přibližně 8 milionů tun kapacity primární nízkoemisní výroby,

• kolem 15 milionů tun sekundární výroby z recyklovaného šrotu.

ETSETS

Soudný den pro evropský průmysl? Brusel rozhodne o emisních povolenkách a osudu oceláren i chemiček

Trh zatím není připraven

Studie přichází v době, kdy řada evropských výrobců své dekarbonizační projekty odkládá.

Největší evropský producent ArcelorMittal již loni zrušil plánovanou investici do elektrické obloukové pece a výroby přímě redukovaného železa v Německu. Firma zároveň pozastavila rozhodování o dalších zelených investicích s odkazem na složitou ekonomickou situaci a rostoucí tlak levného dovozu.

Výrobci zelené oceli navíc stále narážejí na omezenou poptávku.

Automobilky zatím vysoké příplatky odmítají

Výrobci nízkoemisní ploché oceli dnes požadují příplatky přibližně 170 až 200 eur za tunu, v některých případech až 300 eur.

Podle zástupců automobilového průmyslu však odběratelé zatím nejsou ochotni tak vysoké částky dlouhodobě platit.

Automobilky při snižování uhlíkové stopy vyvažují investice mezi zelenou ocel, hliník, plasty i baterie a nákup ekologické oceli zatím tvoří pouze jednociferný podíl jejich celkových nákupů.

Podle aktuálního indexu Fastmarkets se příplatek za zelenou plochou ocel v severní Evropě pohybuje mezi 120 a 200 eury za tunu.

Evropa hledá nový průmyslový model

Studie z Mannheimu ukazuje, že přechod k bezemisní výrobě oceli nebude pouze technologickou změnou, ale také zásadní změnou průmyslové politiky.

Vedle investic do nových technologií bude podle autorů rozhodovat také to, zda Evropa dokáže zajistit levnou energii, ochránit domácí výrobce před neférovou konkurencí a vytvořit dostatečnou poptávku po zelené oceli.

Bez těchto kroků podle ekonomů hrozí, že evropská výroba bude dále ztrácet konkurenceschopnost vůči producentům z jiných částí světa.