Na levný plyn zapomeňte. Poptávka poroste, Němci potřebují nové plynové elektrárny

Prognózy energetických firem počítají v příštích letech s masivní poptávkou po LNG, do roku 2040 by to mělo být o 50 procent. I proto bude cena zkapalněného plynu růst. V případě evropského trhu bude zásadní, kolik nových plynových zdrojů zprovozní Německo.

Prognózy energetických firem počítají v příštích letech s masivní poptávkou po LNG, do roku 2040 by to mělo být o 50 procent. I proto bude cena zkapalněného plynu růst. V případě evropského trhu bude zásadní, kolik nových plynových zdrojů zprovozní Německo.

Celý článek
0

V kauze ukrajinských úplatků pro Bidena stojí Kreml, řekl „práskač“ FBI

Ruská rozvědka se angažovala v případě šíření dezinformací, že Joe Biden a jeho syn Hunter brali úplatky od ukrajinské firmy Burisma Holdings. Řekl to bývalý informátor FBI Alexander Smirnov.

Ruská rozvědka se angažovala v případě šíření dezinformací, že Joe Biden a jeho syn Hunter brali úplatky od ukrajinské firmy Burisma Holdings. Řekl to bývalý informátor FBI Alexander Smirnov.

Celý článek
0

Dlouhé fixace, a ještě k tomu nízké sazby u hypoték? Zapomeňte!

Banky reagují na vývoj omezením nabídky hypoték s delší fixací. Do jejich cen si navíc promítají tzv. opční prémii, tedy přirážku, která jim má kompenzovat ztráty vzniklé předčasným splácením hypoték.

Banky reagují na vývoj omezením nabídky hypoték s delší fixací. Do jejich cen si navíc promítají tzv. opční prémii, tedy přirážku, která jim má kompenzovat ztráty vzniklé předčasným splácením hypoték.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Zakladatel největšího hedgeového fondu na světě Ray Dalio je podle nové knihy zrůda. Zaslouží si to?

Údajné šikanózní praktiky či špatná obchodní rozhodnutí Raye Dalia stavějí kult jeho úspěšného fondu Bridgewater Associates do nového světla.

Zakladatel největšího hedgeového fondu na světě Ray Dalio je podle nové knihy zrůda. Zaslouží si to?
Ray Dalio je americký miliardář, investor a manažer hedgeových fondů, který od roku 1985 působí jako jeden ze dvou investičních ředitelů největšího světového hedgeového fondu Bridgewater Associates | foto Bridgewater Associates

Už úvod knihy je přinejmenším zarážející. Popisuje scénu, kdy se Ray Dalio pustí do své zaměstnankyně, o které tuší, že je těhotná. Prý jí opakovaně nadává do idiotů, až dotyčná s pláčem kvapně opustí místnost. Zakladateli Bridgewater Associates, největšího hedgeového fondu na světě, to údajně „udělalo radost“. Z celého vystoupení se ještě pořídil záznam, který se uložil do firemního archivu. Dalio z něj posléze měl nechat sestříhat klip pro budoucí zaměstnance. 

To je jen první z mnoha šokujících odhalení v nové knize The Fund (Fond), kterou o Daliovi napsal Rob Copeland, reportér New York Times. Vyprávění knihy směřuje ke dvěma bodům. Prvním jsou „zásady“ pana Dalia, nebo spíš jeho filozofie, kterou dle svých slov cílí na „radikální transparentnost“. Ta je ve skutečnosti jen nástrojem, který používá k šikanování zaměstnanců. Systém vyžaduje, aby se schůzky nahrávaly, aby se zaměstnanci navzájem hodnotili a aby nahrávali stížnosti na platformu. Tím by měla být podpořena „meritokracie myšlenek“, výsledkem jsou však v lepším případě spíš malicherné výtky, že hrášek v jídelně je příliš „seschlý“, v horším případě pak kultura strachu. Pan Dalio prý tento systém používal tak, aby jeho názor vyšel vždy jako ten nejdůležitější.  

Druhým odhalením je, jak to funguje uvnitř fondu Bridgewater. Stovky zaměstnanců Raye Dalia píší zprávy, které on prý ani nečte. Copeland tvrdí, že Dalio činil veškerá investiční rozhodnutí sám nebo s určitým přispěním svých zástupců. Zdaleka nemá ustálený soubor pravidel, jak tvrdí svým klientům, nýbrž jde „po čichu“ či operuje s výrazy „pokud, tak“. A dává příklad: pokud v nějaké zemi klesnou úrokové sazby, tak prodejte danou měnu. To mu prý nějakou dobu i fungovalo, ale vzestup vysokofrekvenčních obchodníků a kvantitativních fondů, které často sledují „spád“ trhu, jeho náskok oslabil. Výnosy stěžejního fondu Pure Alpha byly pro Bridgewater za posledních deset nebo patnáct let dost mizerné. 

Závěry obou odhalení se prolínají: kult Bridgewateru je nesmyslný. Zaměstnanci Bridgewateru mají „čas ztrácet čas“ nesmysly, protože proces investování je ve skutečnosti jednoduchý. Pan Dalio byl možná nadaný investor – od roku 1991 vydělal těm, kteří si koupili jeho fondy, 58 miliard dolarů –, ale jeho snahy o kodifikaci investičních pravidel a kultury byly ztrátou času. Jeho odkaz zanikne. 

Rob Copeland má za to, že ve své reportáži odhalil zásadní příběhy, které Daliovi zrovna nepomáhají. Je ale také možné, že byly vyprávěny tak, aby Dalia ukázaly v co možná nejhorším světle. Vezměme si například pasáž, v níž Dalio zve do fondu Bridgewater slavného historika Nialla Fergusona. Ray Dalio poskytne Fergusonovi výtisk své knihy, která nabízí rozsáhlou teorii ekonomických dějin – Ferguson však shromážděným zaměstnancům sdělí, že modelování dějin, které se v knize nabízí, není možné, protože modely nemohou zohlednit „rozmary těch, kdo rozhodují“. Ray Dalio začne údajně na Fergusona křičet a ten raději ze setkání odejde. Rob Copeland přidává zajímavý detail, Dalio prý hned poté rozeslal anketu o tom, kdo debatu vyhrál (zvítězil Ray Dalio). 

Jedná se o jeden z mnoha příběhů, které mají ukázat, jak je Dalio bezcharakterní. Nejenže neumí čelit přímé kritice, ale také využívá své moci k umlčení druhých. Později si však – podle knihy – zřejmě Dalio řekl o zpětnou vazbu ohledně toho, zda se nechoval nevhodně. Jeho zaměstnanci ho prosili, aby si do fondu Bridgewater nezval lidi jen proto, aby na ně křičel – a on jim prý dal za pravdu.  

Otazník visí také nad popisem investičních strategií, které Dalio používá. Jen málo z ostatních fondů se blíží výsledkům fondu Bridgewater. Co se týče ztráty jeho náskoku, nejstarší momentové fondy vznikly v osmdesátých letech, tedy ještě předtím, než své první fondy zakládal fond Bridgewater. Jejich počet vzrostl v devadesátých letech a v roce 2000, kdy byl jeho náskok stejně výrazný jako kdykoli předtím. Jak Dalio dosáhl toho, čeho dosáhl, je tak pro autora trochu záhadou.  

Ray Dalio knihu Roba Copelanda zcela odmítá. Napsal, že se jedná o „další senzacechtivou knihu napsanou tak, aby se prodávala u lidí, kteří mají rádi drby“. Nutno připomenout, že kniha o Daliovi už existuje: svůj příběh sepsal v roce 2017. Zdá se, že Rob Copeland napsal její protiklad, tedy knihu, která na zakladateli fondu Bridgewater dokáže najít jen to špatné. Ta kniha stojí za přečtení – ale jen s tímto vědomím.

© 2024 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.