Jak hluboko budeme sahat do kapsy při placení elektřiny, napovídají třeba u nás v současné době aukce na připojení větrných elektráren
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Plné a prázdné peněženky
Větrníky a soláry vydělávají miliardy svým majitelům. Spotřebitelé ale za elektřinu platí stále víc
Evropa vsadila po začátku války na Ukrajině na rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů. Místo levnější energie ale přicházejí rekordní dotace, záporné ceny elektřiny a rostoucí náklady pro domácnosti i firmy. Nejvíc na systému vydělávají provozovatelé větrníků a solárů, píše hlavní komentátor Hrotu Pavel Páral.
hlavní komentátor
Zázrak energetické nezávislosti, který měl podle příslušného usnesení EU přinést do Evropy rozvoj obnovitelných zdrojů (OZE) po začátku války na Ukrajině a omezování dodávek ruského plynu, se nekonal.
Navíc se nebude konat ani během současné krize na Blízkém východě. A kromě toho prudké rozšiřování OZE nepovede ke snížení astronomických evropských cen za energie, ale k pravému opaku.
Zelení aktivisté nám často dávají za příklad Španělsko, které má jedny z nejnižších cen elektřiny v Evropě. Údajně právě díky solárům a větrníkům, tvrdí. Bližší pohled ukazuje, že je to trochu jinak.
Španělsko má sice efektivně fungující OZE díky přímořskému větru i slunečnému podnebí a pokrývá jimi přes čtyřicet procent spotřeby, ale cenu více ovlivňují faktory stojící mimo samotnou výrobu.
Velkoobchodní cena silové elektřiny tam činí jen třicet procent částky, která je fakturovaná spotřebitelům. Kvůli vysokému podílu nepravidelné dodávky z OZE jsou tam vysoké ceny za správu sítě i za dotace.
Cenu také výrazně ovlivňuje výroba elektřiny z plynu. Země má přístup k levné potrubní surovině ze severní Afriky a masově nakupuje levný LNG z Ruska. Stále má také k dispozici sedm jaderných reaktorů vyrábějících levnou elektřinu.
Na rozdíl od Německa, které staré levné jaderky vypnulo a pokrývá z obnovitelných zdrojů ještě o trochu větší podíl spotřeby než Španělsko. Německé ceny naopak patří dlouhodobě k těm nejvyšším v Evropě.
A to v nich není započítán podstatný podíl vedlejšího efektu v podobě provozních dotací, které jsou nepřímo úměrné ceně silové elektřiny na burze. Ty jsou totiž v jiné škatulce.
Například rekordní záporné ceny minus pět set eur za MWh dosáhlo Německo nedávno na prvního máje. V ten jeden jediný krásný slunečný den bylo v Německu ze státního rozpočtu vyplaceno 140 milionů eur (3,5 miliardy korun) na provozních dotacích obnovitelným zdrojům jako kompenzace nízkých spotových cen. A stejně stála při večerní špičce elektřina přes kladných 200 eur za MWh.
Pro majitele těchto zdrojů je to dávno skvělý byznys, generující dohromady miliardy eur. Ale spotřebitel pláče a zjevně ještě dlouho plakat bude.
V roce 2025 činily v Německu provozní dotace 16,6 miliardy eur, to je v přepočtu asi 403 miliardy korun. Protože instalovaný výkon slunečníků a větrníků v roce 2026 v zemí dále stoupne až o 30 GW, tyto náklady zase vzrostou.
Ještě v roce 2023 bylo v Německu jen 46 dní, kdy na několik hodin klesla burzovní cena elektřiny do minusu. Loni už takových dní bylo 119 a růstu evidentně není konec.
Zelení aktivisté tvrdí, že to vyřeší baterie, které levnou elektřinu z OZE budou ukládat a v době, kdy cena poroste, ji budou zase prodávat.
K tomu, aby měly baterie skutečný efekt, který odbourá záporné ceny, by jich ale musely být instalovány desítky gigawattů, které fakticky do současných energetických sítí nelze připojit. Navíc dotované obnovitelné zdroje rostou velmi rychle a problém stále bobtná.
Záporné ceny navíc znamenají nevyhnutelně, že soláry a větrníky bude třeba dotovat věčně. Ty existující mají sice státní podporu časově omezenou, obvykle na dvacet let. Ale až vyprší, budou se dožadovat další.
Pokud ji nedostanou, skončí provoz. A budou se stavět nové zdroje, zase dotované, na něž se kromě provozních dotací budou vztahovat i dotace investiční.
Jak hluboko budeme sahat do kapsy při placení elektřiny, napovídají třeba u nás v současné době aukce na připojení větrných elektráren. V nich se dosahuje státem garantovaných cen kolem 130 eur za MWh při současné „krizové“ tržní ceně kolem sta eur za MWh. To na zlevnění fakt nevypadá.
Pro majitele těchto zdrojů je to dávno skvělý byznys, generující dohromady miliardy eur. Ale spotřebitel pláče a zjevně ještě dlouho plakat bude.
