V městečku Sweetwater v Texasu už téměř deset let skladují tisíce starých lopatek na polích poblíž dálnice
Shutterstock.com
Ekologický paradox
Zelená energie, špinavý problém. Lopatky turbín končí na skládkách po milionech tun
Do poloviny století může vzniknout až 43 milionů tun odpadu z lopatek větrných elektráren. Jejich likvidace je technologicky složitá i finančně náročná.
editor
Větrná energetika je jedním z pilířů přechodu na čistší zdroje energie. S jejím rychlým růstem se ale začíná rýsovat problém, o kterém se dosud mluvilo jen okrajově: co dělat s vysloužilými lopatkami turbín. Podle odhadů by se do roku 2050 mohlo po světě nahromadit až 43 milionů tun tohoto obtížně zpracovatelného odpadu.
Zatímco až 90 procent materiálů z větrných elektráren lze recyklovat, lopatky představují výjimku. Jsou tvořeny kompozity ze sklolaminátu či uhlíkových vláken, doplněné o balzové dřevo nebo plastové pěny. Tyto vrstvy je obtížné oddělit a jejich zpracování je technologicky náročné i drahé.
Problém se už dnes projevuje v praxi. V texaském městě Sweetwater leží tisíce starých lopatek opuštěných na polích poblíž dálnice. Město se je snaží odstranit už roky, ale náklady – odhadované až na více než miliardu korun – výrazně převyšují jeho možnosti. Lopatky navíc představují bezpečnostní i ekologické riziko a poškozují image regionu.
Nejčastěji tak končí na skládkách. Alternativou je jejich drcení a využití v cementárnách, což je ale nákladnější a zároveň energeticky náročné. Navíc jen omezený počet zařízení je schopný tento materiál zpracovat.
Experimentuje se i s jejich dalším využitím – například jako konstrukční prvky pro lávky či autobusové zastávky – jde však zatím o okrajová řešení.
Část starších turbín nachází druhý život v zahraničí, kde jsou menší zařízení stále využitelná. Výrobci zároveň pracují na nových typech lopatek, které by šly snáze recyklovat, a testují chemické či tepelné metody rozkladu materiálů. Tyto technologie jsou ale zatím drahé nebo dostupné jen lokálně.
Regulace se postupně zpřísňují. Evropská organizace WindEurope zavedla dobrovolný zákaz ukládání lopatek na skládky a například v Texasu musí provozovatelé větrných parků nově počítat s náklady na likvidaci už při plánování projektů.
Většina turbín má životnost 20 až 25 let, někdy až 30. S rostoucí instalovanou kapacitou – jen v Evropě by měla do roku 2030 dosáhnout 439 gigawattů – tak bude množství odpadu rychle narůstat. A spolu s ním i tlak na řešení, které nebude podkopávat pověst jednoho z klíčových zdrojů čisté energie.
S využitím ČTK
