V Číně úspěšně otestovali létající elektrárnu tvořenou vzdušnou platformou s větrnými turbínami
Reprofoto YouTube
Zámek v oblacích
Létající elektrárny i turbíny bez lopatek. Větrná energetika chystá technologickou revoluci
Větrná energetika už není jen o obřích turbínách s dlouhými lopatkami. Nové technologie posouvají elektrárny do hlubokého moře i několik kilometrů nad zem a zkoušejí vyrábět elektřinu dokonce bez klasických lopatek.
editor
Větrná energetika prochází rychlým technologickým vývojem. Turbíny jsou stále větší, vyšší a výkonnější, jejich lopatky dokážou lépe využít i slabší vítr a nové senzory umožňují průběžně upravovat jejich nastavení.
Vývoj se ale nezastavuje u klasických elektráren na souši. Do hlubokých moří míří plovoucí turbíny a experimentuje se také s výrobou elektřiny z větru ve výšce několika kilometrů nebo pomocí zařízení bez klasických lopatek.
Celosvětově by podle analytické společnosti Wood Mackenzie mělo letos přibýt zhruba 160 GW nové větrné kapacity. To je o šest procent méně než v rekordním roce 2025, kdy bylo instalováno 170 GW. Pokles souvisí mimo jiné s dokončením pětiletého rozvojového cyklu v Číně.
Za poslední dekádu se přitom technologie větrných elektráren výrazně posunula. Základem většiny dnešních turbín je rotor se dvěma nebo třemi lopatkami. Ty zachycují energii proudícího vzduchu a přes hřídel, převodovku a generátor ji přeměňují na elektřinu.
Klíčovou změnou je velikost. Moderní turbíny používají stále delší a lehčí lopatky, které dokážou zachytit více energie a pracovat efektivněji i při nižší rychlosti větru. Například GE Haliade-X má průměr rotoru 220 metrů. Výška některých nových turbín přesahuje 150 metrů a jejich výkon se dostává nad 15 MW.
Větší výkon znamená, že k výrobě stejného množství elektřiny stačí méně jednotlivých turbín. Vývojáři zároveň do lopatek instalují senzory a další prvky, které mohou jejich nastavení upravovat v reálném čase podle aktuálních podmínek.
Turbíny míří do hlubokého moře
Velký potenciál nabízí především offshore energetika. Problémem je, že značná část vhodných oblastí leží ve vodách hlubších než 60 metrů. Tam už je instalace klasických turbín ukotvených ke dnu příliš nákladná.
Řešením mají být plovoucí větrné elektrárny. Ty mohou být umístěny i daleko od pobřeží a využít silnější a stabilnější vítr. Jejich rozšíření však zatím brzdí složitá instalace, vysoké náklady na opravy a konstrukční problémy spojené s těžkými částmi turbíny.
Na jejich řešení pracuje například španělský startup Optimised Generators. V rámci projektu Lightwind financovaného Evropskou unií vyvinul 15MW generátor, který má být lehčí, levnější a jednodušší na opravy než současná řešení. Technologie by mohla usnadnit rozvoj plovoucích offshore elektráren.
Vítr vysoko nad zemí
Vývojáři zároveň zkoušejí konstrukce, které se od tradičních turbín výrazně liší. V Číně například úspěšně otestovali systém S2000 Stratosphere Airborne Wind Energy System. Zařízení fungovalo ve výšce kolem dvou kilometrů a dokázalo vyrábět elektřinu, která byla následně přenášena na zem.
Jde v podstatě o létající elektrárnu tvořenou vzdušnou platformou s větrnými turbínami. Výhodou má být možnost využít silnější proudění vzduchu ve velkých výškách.
Další experiment představují turbíny bez klasických lopatek. Startup Vortex Bladeless vyvíjí zhruba třímetrové zařízení tvořené svislým válcem upevněným na pružném prvku. Vítr způsobuje jeho kmitání a zařízení tuto mechanickou energii přeměňuje na elektřinu.
Taková technologie nemá konkurovat velkým větrným parkům. Jejím cílem jsou spíše místa, kde klasické turbíny nejsou vhodné, například městské nebo obytné oblasti.
Budoucnost větrné energetiky tak nemusí znamenat pouze stále větší větrné farmy. Vedle obřích turbín na souši a moři se mohou postupně prosadit plovoucí konstrukce, létající elektrárny nebo kompaktní zařízení bez lopatek. Společným cílem je využít vítr tam, kde to dosud nebylo ekonomicky nebo technicky možné.
