Jak blízko jsou skutečné „hvězdné války“?
Shutterstock.com
Orbitální souboje
USA se připravují na vesmírnou válku. Chybějí jim ale tisíce techniků a inženýrů
Americký kosmický průmysl může mít v případné dlouhé válce s Čínou nebo Ruskem problém rychle nahrazovat zničené satelity. Podle studie RAND chybějí tisíce kvalifikovaných inženýrů, techniků a montážních pracovníků.
editor
Spojené státy by v případě dlouhé války s Čínou nebo Ruskem nemusely mít dostatek lidí, kteří by dokázali rychle nahradit zničené vojenské satelity a jejich podpůrné systémy. Upozorňuje na to nová studie amerického think-tanku RAND. Podle ní může být nedostatek inženýrů, techniků a dalších kvalifikovaných pracovníků stejně vážným problémem jako samotné výrobní kapacity.
Studie nazvaná Breaking Glass, Missing Hands zkoumá, zda by americký kosmický obranný průmysl dokázal mezi lety 2027 a 2032 obnovit ztracené kapacity během 12 až 24 měsíců. Právě tak rychlá „rekonstituce“ je podle RANDu nutná pro dlouhodobý konflikt. Běžná náhrada dosluhujícího satelitu přitom může trvat zhruba deset let.
První problém představují inženýři, kteří kosmické systémy navrhují a testují. V USA pracují téměř tři miliony inženýrů s vysokoškolským vzděláním, ale jen asi tři procenta z nich působí v odvětvích, která RAND zahrnuje do části kosmické průmyslové základny. Z přibližně 208 tisíc nových inženýrských pozic ročně připadá na tyto obory jen asi sedm tisíc.
Kosmický průmysl navíc soupeří o talenty s rychle rostoucími obory, jako jsou umělá inteligence, software a datová analytika, které často nabízejí vyšší platy a pružnější pracovní podmínky.
Ještě větší rozdíl vzniká u techniků a montážních pracovníků. Americký trh podle odhadů nabízí kolem 30 tisíc nových míst pro techniky ročně, zatímco potřebnou kvalifikaci získá pouze asi 11 tisíc lidí. U montážních pracovníků, včetně techniků pracujících v čistých prostorech, je nepoměr výraznější: zhruba 244 tisíc pracovních příležitostí proti pouhým 13 tisícům nově kvalifikovaných lidí. I tady kosmický průmysl soutěží například s výrobci polovodičů o stejnou pracovní sílu.
Nejhůře se shánějí specialisté na infračervenou a elektrooptickou detekci nebo na konstrukci systémů odolných vůči radiaci. Jejich odbornost může vznikat 15 let i déle a často vyžaduje magisterské či doktorské vzdělání. RAND upozorňuje také na další problém: 70 procent nedávno udělených doktorátů v příslušných oborech získali zahraniční občané. Ti přitom nemusí mít možnost pracovat na utajovaných projektech, zmiňuje web Defense News.
Vystřelit z nuly
Nábor navíc zpomalují bezpečnostní prověrky. V roce 2024 trvalo počáteční prověření pro stupeň Secret (Tajné) v průměru více než 87 dní, u Top Secret (Přísně tajné) téměř půl roku. Ani kvalifikovaný pracovník pak nemusí být okamžitě použitelný. Podle oslovených firem může trvat až rok, než se nový zaměstnanec plně zapracuje. Rychlost navyšování výroby navíc omezují kapacity čistých prostor a zabezpečených pracovišť.
RAND za hlavní problém označuje schopnost průmyslu „vystřelit z nuly“. Pokud mezi jednotlivými zakázkami neprobíhá průběžná výroba, specializované dovednosti mizí a zkušení zaměstnanci odcházejí. S nimi mizí i znalosti, které nelze jednoduše předat novým pracovníkům. Think-tank proto doporučuje, aby budoucí kontrakty s obranným průmyslem obsahovaly požadavky na plánování výrobního rozšíření ještě před vypuknutím krize.
Studie navrhuje také investice do náboru a vzdělávání. RAND doporučuje zhruba pět milionů dolarů ročně na stipendia, stáže a spolupráci se školami a dalších 800 tisíc dolarů na prověření možnosti rekvalifikovat pracovníky z jiných odvětví.
Pozoruhodné je, že oslovení odborníci jen zřídka zmiňovali robotizaci, automatizaci nebo umělou inteligenci jako způsob, jak snížit počet hodin potřebných k výrobě jednoho satelitu. RAND jejich potenciál samostatně nehodnotil, upozorňuje ale, že jde o mezeru v současném plánování.
Většina výrobců vyrábí v příliš malých sériích, aby se rozsáhlejší automatizace vyplatila. V případě válečné potřeby rychle zvýšit produkci by se však tato ekonomika mohla změnit.
Studie tak dochází k poměrně jednoduchému závěru: problémem amerického kosmického průmyslu nemusí být jen to, kolik satelitů dokáže vyrobit, ale především kdo je dokáže vyrobit dostatečně rychle.
